V pátek 29. července citovala Reuters reakci tureckého ministerského předsedy na přiznání americké vlády, že klíčoví agenty CIA v Turecku jsou teď v tureckých vězeních a jsou obviněni z účasti na pokusu o puč: Turecký ministerský předseda Binali Yildrim zopakoval kurážný tón presidenta Erdogana: ‚Toto je přiznání.‘ Yildrim toto řekl v odpovědi na:
„Ředitel amerického národního zpravodajství James Clapper ve čtvrtek řekl, že ty čistky poškodily boj proti Islamistickému státu v Sýrii a Iráku, když smetly turecké důstojníky, kteří úzce spolupracovali se Spojenými státy. Šéf amerického Ústředního velitelství generál Joseph Votel řekl, že si myslí, že některé vojenské osobnosti, se kterými spolupracovaly Spojené státy, jsou ve vězení.“
Zpráva Reuters rovněž uvedla, že: „Yidirim také řekl, že Turecko zavře leteckou základnu u Ankary, která sloužila jako uzel pro pučistické spiklence, stejně jako všechna vojenská kasárna, která použili.“ Opomněli uvést, že ta letecká základna je americké letiště Incirlik, později ale v tom článku uvedli, že: „Turecko hostí americká vojska a bojové letouny na letecké základně Incirlik, z níž létají mise Spojených států proti militantům Islamistického státu v Iráku a v Sýrii.“ Vazba mezi tím a „leteckou základnou u Ankary, která sloužila pučistickým spiklencům jako uzel, stejně jako se všemi vojenskými kasárnami, která použili,“ nebyla uvedena, ale důsledky těchto vazeb pro americko-turecko-saúdsko-katarsko-UAE-Kuvajtské úsilí o svržení syrského presidenta Bashar al-Assada je značné: USA a Saúdy vedená invaze do Sýrie teď skončí. Nejenže se teď uzavře cesta přístupů zařízená Západní aliancí pro džihádisty do Sýrie, ale také americká kontrola nad touto leteckou základnou NATO skončí – pokud se ovšem nezvrátí tureckým ministerským předsedou vyhlášená politika vlády. A jediná osoba, která ji může zvrátit, je president Tayyip Erdogan – muž na kterého se ten puč zvláště zaměřoval, že jeho si chytí a snad i zabijí.
Turecko bylo pro USA-Saúdy-Katarce-Kuvajťany v jejich operaci za nahrazení sekulárního pro-ruského Bashara al-Assada v Sýrii džihádistickým sunnitským proti-ruským vůdcem, který dovolí přes Sýrii postavit produktovody do Evropské unie k nahrazení ruské ropy a plynu saúdskou ropou a katarským plynem. Skoro všichni z těch desítek tisíc džihádistů bojujících v Sýrii do Sýrie vstoupili přes Turecko. Navíc ty životně důležité zásobovací trasy pro USA a další Západní zbraně a zdravotní vybavení pro tyto džihádisty vedou přes Turecko.
V důsledku toho, když US a jejich saúdští, katarští, UAE a kuvajtští spojenci ztratí Turecko jako spojence v této operaci, tak veškeré Západní úsilí o odstranění Assada zkrachuje, protože všechny průzkumy, i ty, které v Sýrii dělali Západní výzkumníci veřejného mínění, ukazují, že veřejná podpora pro Assada je dost nad 50% a že žádný možný konkurent by proti němu ve svobodných a spravedlivých volbách nemohl dostáhnout procent, která by se mu blížila. (Průzkumy opravdu ukazují, že naprosté většině lidí v Sýrii se hnusí jak džihádisté, tak jejich podpora od USA.) Také z tohoto důvodů generální tajemník OSN Ban Ki-Moon odsoudil požadavek americké vlády, aby byl Assad sesazen a tím byl v podstatě znemožněn jakýkoliv demokratický proces, který by tam mohl být zaveden. Americký požadavek na nastolení diktatury, kterou Američané staví jako předběžnou podmínku ‚demokracie‘, generální tajemník OSN opakovaně zamítl.
25. února 2016 vyšel s palcovými titulky článek od RFK Jr. „Sýrie: Další válka o produktovody,“ a ten dokumentoval občas i na dokladech z archivů rodiny Kennedyů, že USA CIA se pokouší svrhnout sekulární syrskou vládu už od roku 1949 a nahradit ji sektářskou sunnitskou, která by fundamentalistickým sunnitským spojencům Západu umožnila nahradit sovětskou a následně ruskou ropu a plyn ropou a plynem od těchto fundamentalistických sunnitských amerických spojenců, od nichž pak velké olejářské Západní společnosti shrábnou podíl na zisku.
Jak jsem 10. listopadu 2015 uvedl v titulku „Povstání proti Assadovi bylo zosnováno ve Washingtonu,“ a referoval jsem, že už od té doby, kdy Barack Obama 20. ledna 2009 poprvé vstoupil do Bílého domu, tak už tajně doufal, že se mu povede svrhnout Assada. To bylo ještě před začátkem ‚Arabského jara‘. Později jsem měl titulek „Obamův invazní plán pro Sýrii zhotovil už Kim Roosevelt v roce 1957“, tehdy jsem ale ještě nevěděl, že ten plán, který vypracoval ten samý operativec CIA, který organizoval náhradu demokracie diktaturou v Íránu v roce 1954, nebyl v Sýrii první takovou snahou CIA – že ta první ve skutečnosti proběhla už v roce 1949.
Vypadá to, že krach Obamova pokusu o puč v Turecku mu teď znemožní jeho aspiraci, že on se stane tím americkým presidentem, který přes Sýrii dodá saúdskou ropu a katarský plyn do EU. Když se ti to nepovedlo napoprvé, zkus to znova, říká staré pořekadlo. Pod Obamou to zase zkusili. A už zase, jak už je zjevné, zkrachovali.
Teď je naplánováno, že 9. srpna dojde v St. Petěrburgu k soukromé schůzce mezi ruským presidentem Vladimirem Putinem a tureckým presidentem Tayyip Erdoganem.
Jedny z prvních českých článků, které už v počátcích syrského konfliktu odhalily hlavní energetickou motivaci tohoto povstání:
- Sýrie, Turecko, Izrael a širší středovýchodní válka o energii
- Záhadný sponzor zbraní a peněz pro syrské žoldnéřské “rebely” odhalen
- Válka o Sýrii: USA k syrským břehům vypálily dvě střely, leč ani jedné se nepodařilo dosáhnout svého cíle
Zdroj: globalresearch.ca