Jak tak američtí zákonodárci debatují o uvalení správy, auditu, reformě nebo i o zrušení kontroverzního Federálního rezervního systému poté, co vyvolal narůstající vlnu pobouření v obou stranách kvůli svým výkupům z dluhů a divokému tisku peněz, šéf této zdiskreditované centrální banky USA Ben Bernanke ve skutečnosti naléhá na Evropu, aby vytvořila centralizovaný fiskální úřad, a stala se tak podobnější Spojeným státům. Ovšem tento proces ve skutečnosti už probíhá. Šéf Fedu zjevně věří, že další centralizace moci v rukou nevolených evropských byrokratů – kteří jsou z větší části odpovědní za současnou krizi – by nějak mohla pomoci utišit probíhající ekonomické bouře v tomto regionu.
Ovšem zastánci svobodného trhu argumentují, že pravdou je pravý opak: Aby se Evropa řádně vypořádala s touto krizí, tak by měla odšoupnout vlády z cesty za řešením – a zvláště ten vynořující se superstát Evropské unie.
Ale Bernanke, který je proslulý tím, jak mu nevychází většina klíčových předpovědí, tvrdí, že je zapotřebí centralizovanější moci. „Kdyby měla Evropa jednotnou fiskální autoritu, kladlo by jí to do situace, která je daleko bližší té ve Spojených státech,“ řekl tento týden Bernanke během schůzky „na radnici“ ve Washingtonu. „To by pravděpodobně řešilo mnohé obavy, a mnoho z problémů, které mají.“
ABC News nepřesně hlásila, že šéf centrální banky USA volal po vytvoření evropského „Fedu“. Ovšem americký Fed a téměř všechny ostatní centrální banky ve světě se ve skutečnosti zabývají monetární politikou, nikoliv fiskální problematikou, takže Bernanke téměř určitě neprosazuje vytvoření centrální banky, která by měla pravomoci i nad fiskální politikou.
Evropská centrální banka ECB už monetární politiku eurozóny přeci řídí a ač se tato kontroverzní instituce potýká s určitými omezením, která nejsou na Fed uvalena, tak stejně má široké pole působnosti pro centrální plánování ekonomiky za použití manipulací s měnou a úrokovými sazbami. A opravdu, podobně jako centrální banka USA, ECB už roky tiskla peníze a skupovala vládní dluhopisy, jelikož je to údajně úsilí o řešení krize, kterou si přinejmenším částečně sama udělala.
Vůbec nepřekvapuje, že ekonomické turbulence nadále přetrvávají – a co je horší, možná ještě další přijdou, jak tvrdí analytici. Jednotná evropská měna utrpěla těžké rány, mnoho z bank v tomto regionu se potácí na kraji propasti a četné evropské vlády se topí v dluzích a při tom usilují o vykoupení, aby se nepotopily. ECB reagovala tak, že zkouší zachránit velké banky a velké vlády tím, že je zaplavuje zdroji vytahanými z kapes daňovým poplatníkům. To ale zjevně nefunguje.
Takže, když mluvil ke vzdělavatelům veřejnosti – tak Bernanke řekl, že tento region by měl učinit kroky ke konsolidaci fiskálních pravomocí – zdanění a výdajů – i na celoregionální úrovni. Rovně tvrdil, že bohužel „je velice těžké dospět až k takovému momentu“, neboť je v tom zapojeno 17 různých zemí a „každá hájí tužby daňových poplatníků, co chtějí zabezpečit, aby se s jejich vlastní zemí zacházelo férově.“
Ale i přes prohlášení šéfa Fedu ve skutečnosti to, co si daňoví poplatníci a občané myslí, nepředstavovalo prozatím žádnou překážku pro další centralizaci moci v EU. Když např. lidé, kterým bylo ve skutečnosti dovoleno hlasovat o této otázce, rozhodně odmítli Ústavu EU, tak jim ji narvali i přesto jako „Lisabonskou smlouvu“.
Co se týče fiskální konsolidace nevolení mocenští handlíři v tomto regionu také protlačují podobný přístup. Jak loni hlásil The New American, pod pláštíkem „finanční stability“ EU zavádí to, co kritici nazývají „diktaturou“ a „dluhovou smlouvou“. Ten fígl známý jako Mechanismus evropské stability ESM pustil na tento region mašinérii věčných dluhových výkupů s rozběhovým financování téměř 700 miliard dolarů.
Tento poslední nouzový finanční režim by v podstatě nevoleným činitelům umožnil pumpovat neomezené částky bohatství od evropských daňových poplatníků k velkým bankám a vymačkat to z vlád, kdykoliv by si o to jeho vůdci řekli. Národním vládám by nebylo dovoleno namítat, ať by se od nich požadovaly jakákoliv částky, o které by si ESM řekl, a ať by si o ni řekl kdykoliv.
Popisuje to např. tento český článek ZDE.
„Členství v ESM tudíž neodvolatelně a bezpodmínečně zavazuje poskytnout svůj příspěvek do nařízeného kapitálového fondu,“ uvádí se ve smlouvě vystavené na webové stránce Rady EU s dodatkem, že tento režim je naprosto imunní vůči národním zákonům. „Jsou povinni vyhovět veškerým požadavkům na kapitál včas a v souladu s podmínkami stanovenými ve Smlouvě.“
Vůdci EU současně také budují přesně to, na co apeluje Bernanke: centralizovaný fiskální úřad. Už to zrovna není tajemstvím – říká se to otevřeně už déle než rok. Je ale neuvěřitelné, že navržené pravomoci by měly být ještě rozsáhlejší než ty, co si protiústavně uzurpovala federální vláda USA.
Pokud Bernanke a tzv. „eurokraté“ dosáhnou svého, urve si Brusel kontrolu i nad rozpočty národních vlád. Pro srovnání, je to jako by Washington DC říkal vládám jednotlivých amerických států, kolik peněz smí utrácet, za co je mohou utratit atd. Byl by to v podstatě ekvivalent práva federální vlády vetovat rozhodnutí jednotlivých států – což je myšlenka, která by s velkou většinu Američanů řádně hnula.
Ovšem v Evropě je proces kořistění z převážně vykonstruované krize k centralizaci moci ještě dále a ve skutečnosti už dost pokročilý přesně tak, jak establishment doufal. „S příchodem globální finanční a dluhové krize začala EU přijímat opatření k centralizaci vládního mechanismu a ke koordinaci fiskálních a ekonomických politik,“ všiml si proslulý světovou vládu prosazující Výbor pro zahraniční záležitosti. „Nejpozoruhodnější je, že v prosinci 2011 vůdci EU odsouhlasili formování tzv. fiskální unie.“
Evropští vůdci – zvláště německá Angela Merkel – oslavovali tuto historickou dohodu, kterou se vzdávají některých z posledních zbytků národní suverenity. I Obamova administrativa tomuto systému tleskala, ačkoliv tvrdila, že je zapotřebí ještě více „integrace“ a „silnějších opatření“. Jen Británie oficiálně vzdorovala tomuto poslednímu úchvatu moci.
Samozřejmě, že mezi občanstvem evropských národů je k tomu odpor – přinejmenším u lidí, co tohle sledují. Ale s tím jak drží prezidentství EU samozvaná komunistická vláda Kypru, bývalý maoistický aktivista José Manuel Barroso má na povel Evropskou komisi, tak tahle sorta vůdců, kteří jsou odpůrci jen omezené vlády a národní suverenity, pokračuje s tímhle show, ať si občané myslí, co chtějí, a opozice zrychlující se centralizace moci se převážně ignoruje.
Je neuvěřitelné, že přes všechny ty ohromující propadáky, jichž až dosud fiskální „integrace“ dosáhla, požadují prominentní evropští vůdci ještě více toho samého. „Evropská unie potřebuje posílit svou architekturu. Do toho patří kroky směrem k vyšší integraci, přenosu více suverenity, zvláště na poli financí,“ řekl v červnu španělský ministerský předseda Mariano Rajoy s dodatkem, že svět se musí dovědět, že euro je nezvratné. „A to znamená kompromis k vytvoření nového evropského fiskálního úřadu, který povede fiskální politiku v eurozóně, zharmonizuje fiskální politiky členských států a umožní centralizovanou kontrolu nad veřejnými financemi.“
Mezitím EU vyšetřuje šéfa Evropské centrální banky ECB Mario Draghiho kvůli údajnému konfliktu zájmů plynoucího z jeho členství ve „Skupině 30“ (G30). „G30 má všechny charakteristiky lobbyistické mašinérie pro velké mezinárodní soukromé banky a prezident Evropské centrální banky by neměl mít umožněno být tam členem kvůli obavám o nezávislost této banky,“ uvedl dozorčí orgán EU Korporátní evropský dohled (Corporate Europe Observatory CEO) ve své stížnosti, která se teď formálně prošetřuje.
Kam se opravdu EU a eurozóna ze současného stavu hnou, to zůstává nejisté, protože mnoho analytiků předpovídá, že euro se nevyhnutelně zhroutí spolu s celým tím nedopečeným politickým experimentem. Ovšem establishment už ukázal, že je absolutně rozhodnut si svůj superstát udržet při životě a vidět ho rozrůstat se bez ohledu na cenu pro běžné občany.
Ani národní vůdci tomuto schématu nekladou nejmenší odpor, neboť už je v podstatě sesadili mocenští handlíři (u nás v ČR se jim někdy nepřesně říká kmotři) a nahradili je svolnějšími figurkami. Loni např. musely jak Itálie, tak Řecko nahradit své zvolené ministerské předsedy mocnými členy establishmentu, co jsou pro-EU, v procesech, které analytici nazvali „puči“.
Čerstvý analytický článek v češtině reagující tehdy na situaci s výměnou volených politiků v čele těchto vlád za eurokraty ZDE.
Lze očekávat, že bez vážného odporu ten trend k centralizaci více a více nikomu se nezodpovídající moci nad úrovní celého regionu bude nadále zrychlovat dokud, v podstatě nepřestanou existovat kdysi suverénní evropské národy. Experti říkají, že devastace zbytku se rozbíhá, mezi tím se všechno jen zhorší. Řecko bylo jen začátek.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: thenewamerican.com
]]>
