V roce 1954 USA zahájilo sérii jaderných testů s označením Castle (Hrad). Zkoušky byly prováděny od počátku března do května 1954. naplánováno bylo celkem 7 testů, nakonec jich bylo realizovaných pouze šest. Zrušení testu Echo bylo z důvodu, že po testu bomby Bravo se ukázala konstrukce paliva jako zastaralá a tento test nebyl nutný.

Za testovací oblast byl vybrán atol Bikini v Mikronésii v Tichomořské části Marshallových ostrovů. Testy byly atmosférické, tedy byly odpalovány na povrchu země, případně na člunech. 

Operace Castle byla vládními představiteli prezentována jako úspěšná, zejména kvůli tomu, že dokázala proveditelnost použití tzv. suchého paliva. Avšak jiné technické problémy přispěly k tomu, že se začalo veřejně hovořit o zákazu jaderných zkoušek.

Přispěl k tomu zejména test Castle Bravo, který byl prvním ze série a také nejsilnějším a to nejen v rámci testu ale i v historii USA, To ale vůbec nebylo v plánu. Test byl realizován jako tajný. Plánovaný účinek bomby byl stanoven na sílu mezi 4 až 8 megatun TNT.

Bomba byla umístěna na uměle postaveném ostrově Namu na atolu Bikini. Detonace bomby se uskutečnila 1. března 1954 o 6:45 místního času. Když byla bomba odpálena, do jedné sekundy se vytvořila ohnivá koule s průměrem 7,2 kilometru. Tato koule byla viděna na dálku více než 400 kilometrů. Výbuch zanechal kráter široký dva kilometry a hluboký až 76 metrů.

Test Castle Bravo přinesl mnoho problémů. Největší byl ten, že bomba měla sílu až 15 megatun, což je až trojnásobně více, než fyzici předpokládali. 

Příčinou vyššího účinku byla chyba, kterou udělali projektanti bomby. Na konstrukci totiž použili speciální lithium, které ale začalo produkovat mnohem větší množství tritia než plánovali. Tím byl značně zvýšen účinek bomby.

Chybu způsobily ale i při samotném odpalování bomby a to proto, že test vůbec spustili. Nastala totiž změna počasí a přišel silný vítr. Pracovníci testu ho ale nechtěli odkládat a tak zahájili odpočet.