Tento překvapivý objev by mohl vyřešit dlouholeté záhady týkající se klimatu a geologických jevů. (Foto: Flickr)

Vnitřní jádro Země se nedávno přestalo otáčet a nyní možná obrací směr své rotace, jak vyplývá z nové překvapivé studie, která sondovala nejhlubší místa naší planety pomocí seismických vln ze zemětřesení.

Ohromující výsledky naznačují, že zemské jádro se zastavuje a obrací směr v periodickém cyklu trvajícím přibližně 60 až 70 let, což je objev, který by mohl vyřešit dlouholeté záhady týkající se klimatu a geologických jevů, k nimž dochází v podobném časovém horizontu a které ovlivňují život na naší planetě.

Samozřejmě je třeba poznamenat, že se jedná víceméně o zápletku katastrofického filmu Jádro z roku 2003, ale není třeba se obávat, že by se atomovým bombardováním středu Země podařilo odvrátit blížící se apokalypsu. Rotace jádra sice ovlivňuje prostředí na povrchu Země, ale vědci se domnívají, že toto periodické přepínání rotace je normální součástí jeho chování, které nepředstavuje riziko pro život na naší planetě.

Země právě přijala rádiový signál vyslaný z galaxie vzdálené 9 miliard světelných let

Vnitřní jádro Země je pevná kovová koule, která je ze 75 % velká jako Měsíc. V porovnání s naší planetou se může otáčet různými rychlostmi a směry, protože je zasazeno do kapalného vnějšího jádra, ale vědci si nejsou jisti, jak přesně se otáčí a zda se jeho rychlost mění v čase.

Jádro, které se nachází asi 3 000 km pod našimi nohami, zažívá intenzivní žár srovnatelný s povrchem Slunce. Vzhledem k tomu, že je tak vzdálené a obtížně zkoumatelné, zůstává vnitřní jádro jedním z nejméně prozkoumaných prostředí na naší planetě, ačkoli je jasné, že hraje roli v mnoha procesech, které činí náš svět obyvatelným pro život, například při vytváření ochranného magnetického pole Země, které brání škodlivému záření proniknout na povrch.

Nyní Yi Yang a Xiaodong Song, dvojice výzkumníků z laboratoře SinoProbe na School of Earth and Space Sciences Pekingské univerzity, zachytili „překvapivá pozorování, která naznačují, že vnitřní jádro v posledním desetiletí téměř přestalo rotovat a možná zažívá obrat v několikadenní oscilaci, přičemž další bod obratu nastal počátkem 70. let 20. století,“ uvádí studie zveřejněná v pondělí v časopise Nature Geoscience.

Klimatická krize neexistuje? Historie ukazuje, že Země zažila mnohem horší věci

„Na vnitřní jádro působí dvě hlavní síly,“ uvedli Yang a Song v e-mailu pro Motherboard. „Jednou z nich je elektromagnetická síla. Magnetické pole Země je generováno pohybem tekutin ve vnějším jádře. Předpokládá se, že magnetické pole působící na kovové vnitřní jádro pohání vnitřní jádro k rotaci pomocí elektromagnetické vazby. Druhou je gravitační síla. Plášť i vnitřní jádro jsou vysoce heterogenní, takže gravitace mezi jejich strukturami má tendenci přitahovat vnitřní jádro do polohy gravitační rovnováhy, tzv. gravitační vazba.“

„Pokud se obě síly nevyrovnají, vnitřní jádro se zrychlí nebo zpomalí,“ dodali. „Jak magnetické pole, tak rotace Země mají silnou periodicitu 60-70 let. Domníváme se, že navrhovaná 70letá oscilace vnitřního jádra je poháněna elektromagnetickými a gravitačními silami.“

Song se po desetiletí snažil odhalit tajemství vnitřního jádra studiem seismických vln, které procházejí touto vzdálenou oblastí. Byl členem týmu, který v roce 1996 poprvé podal důkaz o rotaci vnitřního jádra měřením nepatrných časových (neboli „temporálních“) změn těchto vln, které vznikají při zemětřeseních.

V Matrixu? Kosmolog vysvětluje, jak by lidé mohli žít v simulovaném vesmíru za hranicí vnímání

Původ těchto časových změn je však od té doby v geovědecké komunitě předmětem diskusí, protože někteří vědci se domnívají, že vlnové vzorce vznikají v důsledku jevů na hranici mezi vnějším a vnitřním jádrem.

„Někteří vědci stále tvrdí, že časové změny nepocházejí z rotace vnitřního jádra, ale z lokalizované deformace na hranici vnitřního jádra,“ uvedli Yang a Song. Ve své nové studii se dvojice „pokusila shromáždit více dat po delší dobu, aby mohla otestovat různé modely“.

Za tímto účelem tým studoval seismické vlny procházející vnitřním jádrem, které vznikly při zemětřeseních, k nimž došlo od 60. let 20. století. Hledali zejména události typu „doublet“, což jsou „opakující se zemětřesení s téměř identickým průběhem vln na společných přijímačích“, uvádí se ve studii. Analýzou nepatrných časových změn mezi těmito dublety byli Yang a Song schopni prozkoumat rotaci vnitřního jádra.

Zdroj: vice.com