Tento stíhací letoun je někdy označován za „F-35 pro chudé“: vyhlášené charakteristiky má téměř stejné, ale cenu nižší než americký výrobek. (Foto: Alvis Cyrille Jiyong Jang (Alvis Jean)

Polsko uzavřelo smlouvu o dodávkách amerických multifunkčních stíhacích letounů 5. generace F-35. Vzniká ale otázka spíše teoretického rázu: jestliže při modernizaci tankových sil si Polsko zvolí nejspíše jihokorejskou variantu, mohly by Varšavu zajímat také jihokorejské projekty víceúčelových stíhaček? Jednou z variant, která je posuzována v tisku a může být v zásadě považována za alternativu sice vysoce technologického, ale mimořádně drahého stroje Lockheed Martin Corporation, je projekt jihokorejského perspektivního  stíhacího letounu KF-X. Ve společnosti Korea Aerospace Industries (KAI), která ho vyvíjí, prohlásili, že i přesto, že tento letoun patří ke generaci 4,5, bude KF-X mít mnoho společného s F-35 včetně manévrovací schopnosti, provozní náklady však budou poloviční.

Jenže F-35 byl už dávno zařazen do výzbroje a jihokorejský letoun „ekonomické třídy“ existuje zatím jen v podobě makety.

Předhonit F-16

Upřesníme: projekt KF-X je od začátku mezinárodním – společných prací se účastní inženýři z Jižní Koreje a Indonésie, a proto má letoun dvojí označení: Korean Fighter Xperiment/Indonesia Fighter Xperiment (KF-X/IF-X).

Po roce 2000 začaly první práce na projektu perspektivní stíhačky 5. generace, a 15. července 2010 uzavřely Jižní Korea a Indonésie dohodu o projektování jednomístného víceúčelového dvoumotorového stíhacího letounu se sníženou radiolokační viditelností (stealth). Podle plánů po roce 2010 se mělo vyrobit nejméně 150 až 200 letounů tohoto typu, které měly tvořit hi-tech jádro VLS Jižní Koreje a Indonésie. Projektanti počítali s tím, že nový letoun bude podstatně lepší než existující americký F-16, francouzský Dassault Rafale a Eurofighter Typhoon (vyvinutý skupinou evropských výrobců).

Hlavní přednosti nového letounu jsou v rovině takticko-technických charakteristik a možností moderní palubní elektroniky, v níž jsou jihokorejské společnosti tradičně silné, a kterou plánovaly vyvinout samostatně.

Letadlo jako centrum bojové operace

Jako základ komplexu řízení výzbroje tohoto letounu měl být použit nejnovější radar aktivní čitelná pole (AESA), který umožňuje zachycení a identifikaci cíle na velkou vzdálenost, sledování pozemních objektů a použití různých systémů zbraní. Radar vyvíjený jihokorejskou společností Hanwha Corporation je integrován s digitálním komplexem na zpracování informace, infračerveným a optickým pozorovacím systémem, komplexem prostředků radioelektronického boje a také rychlostním a chráněným systémem přenosu údajů mezi různými komunikačními uzly. Tak dokonalý elektronický komplex umožňuje realizovat jednu z hlavních předností stíhaček 5. generace – možnost řízení bojových akcí jednotek různorodých sil, které nemají podobné informační možnosti.

 

To znamená, že letoun, který řídí například odpalování raket z bezpilotních přístrojů a letadel předchozích generací, z lodí a z pozemní techniky na cíle, které jsou v jeho informačním poli, se stává centrem bojové operace. Podobné možnosti mají v současné době pouze letadla 5. generace: F-35, F-22 Raptor a možná i čínský Chengdu J-20. Tyto možnosti musí samozřejmě mít také ruský Su-57 (Felon), který už nacvičuje součinnost s perspektivním bezpilotním letounem S-70 Ochotnik.

Namířeno na KLDR

Kromě toho má být nový letoun úspornější z hlediska spotřeby paliva. Díky použití moderních motorů, aerodynamicky dokonalého draku a efektivnímu uspořádání vnitřních objemů bude mít nový letoun dolet 1,5krát větší než stíhačky F-16. Nové materiály v konstrukci draku letadla mu zajistí o třetinu větší míru bezpečnosti, a tedy i životnosti. Radiolokační neviditelnost poskytne takovému letadlu značnou převahu v jakémkoliv druhu moderního vzdušného boje – jak při konfrontaci s jinými letouny, tak i při prorážení systému protivzdušné obrany. S ohledem na možnou konfrontaci Jižní a Severní Koreje byl tento požadavek vůči danému projektu jedním z nezávažnějších.

Projektování perspektivního letounu bylo ukončeno v roce 2018 a v únoru roku 2019 zahájila společnost KAI montáž prvního prototypu stíhačky KF-X. Očekává se, že v roce 2021 bude tato práce ukončena a budou zahájeny zkoušky. Bude-li vše probíhat podle plánu, bude sériová výroba stíhačky zahájena v roce 2026 a do roku 2030 už bude letoun zařazen do výzbroje jak v Jižní Koreji, tak i pravděpodobně v Indonésii.

Manévrovatelnější než F-35

Mluvčí společnosti KAI loni v říjnu tisku oznámil, že korejský perspektivní stíhací letoun, i když zaostává za stroji 5. generace v technologiích stealth, má větší manévrovatelnost než například F-35. Jak vysvětluje agentura News1, mluvčí KAI měl na mysli, že KF-X se svým delším a užším trupem může vyvíjet rychlost až 1,8 Ma, zatímco F-35  maximálně 1,6 Ma. Upřesňujeme, že ten rozdíl v 0,2 Ma se dá těžko označit za podstatný.

Společnost slibuje, že bude pokračovat v práci na snížení viditelnosti letounu a sníží tak  rozdíl v tomto smyslu mezi ním a stíhačkami 5. generace.

Co je důležitější: manévrovatelnost nebo malá viditelnost? Malá viditelnost umožňuje zaútočit na nepřítele dříve, než vás zachytí. To je přece velká přednost – zničit nepřítele, aniž by bylo třeba s ním zahájit bezprostřední boj. Právě na této zásadě se zakládají četné přednosti vysoce technologických a naplněných elektronikou a technologiemi stealth letadel 5. generace. Avšak dojde-li přece jen k bezprostřednímu vzdušnému boji, převahu má pohyblivější letoun.  Ideální by proto bylo  spojení obou těchto vlastností, ale předpokládá se, že malá viditelnost je přece jen důležitější.

Jsou potřeba americké rakety

Hlavním problémem KF-X je podle názoru vojenského analytika novin Segye Ilbo integrace systémů zbraní. Aby mohla vybavit stíhačku pokrokovými americkými raketami, musí Jižní Korea získat technickou dokumentaci a zkušební střely, USA však nedávají nutné povolení k jejich exportu. V současné době se dají na KF-X určitě instalovat jen obyčejné letecké bomby Mark 82 (vyvinuté ještě v 50. letech minulého století), které vyrábí v licenci Hanwha Corporation, a vysoce přesné řízené bomby KGGB (Korea GPS Guide Bomb) od LIG Nex1, ty se vyrábějí od roku 2013. Segye Ilbo poukazuje na to, že vývoj vlastní rakety velkého doletu plánuje jihokorejský Ústav obranných věd (ADD) ukončit teprve do roku 2028.

V ideálu by měl být takový letoun vyzbrojen nejdokonalejšími modifikacemi raket vzdušného boje typu AIM-120 AMRAAM a AIM-9 Sidewinder a také nejmodernějšími útočnými raketami americké výroby adaptovanými pro použití v podmínkách informační integrace s jinými letadly. Zatím ale nebyla vyřešena otázka přístupnosti těchto technologií pro jihokorejský projekt. Navíc budou první série KF-X nést zbraně na vnějším závěsu a teprve v procesu další výroby a po zařazení do výzbroje bude korejský letoun vybaven vnitřním prostorem pro zbraně, který je nutnou složkou málo viditelné stíhačky 5. generace. 

Potenciální nemožnost použití nejrozšířenějších systémů zbraní je samozřejmě velký problém. Myslím si, že USA v mnohém hájí své korporativní zájmy a že řešení tohoto problému je možné ve spolupráci s americkými společnostmi. V zásadě bude tento problém vyřešen za účasti politiků Jižní Koreje a Indonésie.

KF-X nemusí být úspěšný

Noviny Segye Ilbo také  píší, že pokud jde o výzbroj, nemá KF-X převahu ani nad Dassault Rafale, ani nad F-16. Teprve čas ukáže, podaří-li se jižním Korejcům udělat radar s AESA (Active Electronically Scanned Array) lepší, než je RBE2-AA, jímž jsou vybaveny Dassault Rafale. V důsledku toho bude moci Indonésie, která se projektu účastní, dostat do konce 20. let až 60 stíhaček, které s výjimkou technologií stealth nebudou o nic lepší než Dassault Rafale nebo ruské Su-35S. Zatímco pokud bude chtít, dostane Djakarta za pár let francouzskou stíhačku nebo americký F-16V s plným souborem zbraní. „A proto nabídne-li Dassault (výrobce Rafale) nebo Lockheed Martin lepší podmínky úvěrování a větší stupeň transferu technologií, mohou snadno získat Indonésii na svou stranu“, píše v závěru Segye Ilbo.

Elektronika je nesporně jednou z hlavních předností KF-X, ale v případě, pokud možnosti nového jihokorejského radaru a informačních systémů nebudou kardinálně převyšovat možnosti deset let starých evropských, ruských nebo čínských systémů, budou perspektivy nového letounu 5. generace pochybné. Zejména s ohledem na to, že jeho cena bude nejspíše znatelně vyšší, než cena jeho konkurentů předchozí generace. To bohužel nebude jasné, dokud nezačnou zkoušky KF-X s plnohodnotným komplexem zařízení. 

KF-X v Polsku? Asi sotva…

Tak tedy co s tím porovnáním s F-35 v kontextu dodávek těch amerických stíhaček do Polska? Polsko zřejmě dostane už do roku 2026 do výzbroje plnohodnotný vojenský letoun, který se vyrábí ve velkém množství sériově a už je ve výzbroji mnoha zemí světa. Ano, jeho spolehlivost vyvolává určité otázky, mj. při letu nadzvukovou rychlostí, to ale na věci nic nemění. Dokonce i když bude korejský letoun efektivnější a levnější, než F-35, proces jeho zdokonalování bude ukončen teprve do roku 2028 nebo 2030. Konkurenční situace se ale do té doby značně změní. Je zcela pravděpodobná jak modernizace F-35, tak i vývoj exportní varianty ruského Su-57 – můžeme očekávat, že to bude stroj s velmi lákavým vzájemným poměrem ceny a efektivity. Kromě toho i čínští kolegové mohou přichystat nějaké novinky.

Nelze nebrat v úvahu ani skutečnost, že se Polsko pokouší hrát jednu z klíčových úloh v NATO, což předpokládá automaticky maximální integraci zbraní do systému aliance. Dá se logicky předpokládat, že v členských zemích NATO se KF-X objeví, pokud se vůbec objeví, zdaleka ne v první řadě – NATO se orientuje především na evropské a americké letouny.

Dalším závažným činitelem je nutnost obnovení velké části nynějšího leteckého parku polských VLS, mj. nahrazení letadel ještě sovětské výroby – MiG-29 a Su-22. S ohledem na to, že po dodávkách F-35 zůstanou ve výzbroji polských VLS ještě letouny F-16, které se mohou účastnit společných bojových akcí s „inteligentnějšími“ F-35, se efektivita VLS značně zvýší a bude odpovídat všem současným požadavkům.

Má samozřejmě smysl sledovat program vývoje nového korejského stíhacího letounu. Když se tento stroj vydaří, budou ho moci získat mnohé méně bohaté a ambiciózní země, než je Polsko. Například, teoreticky by se mohly o KF-X zajímat země Středního východu a Jihovýchodní Asie. To všechno ale bude nejdříve v roce 2030 nebo dokonce později.

Zdroj: snews.com