První perorální antivirotikum pro léčbu covid-19, molnupiravir společnosti Merck & Co., byl 4. listopadu schválen britskou regulační agenturou pro léčivé přípravky a zdravotní péči. (Foto: Shutterstock)

Schválení pro osoby s vysokým rizikem závažného onemocnění však přichází v době, kdy významný virolog naznačil, že používání molnupiraviru by mohlo způsobit mnohem více škody než užitku a potenciálně uvolnit nové, smrtelnější varianty viru SARS-CoV-2.

Jiní virologové tvrdí, že tyto obavy stojí za to sledovat, ale prozatím jsou převážně hypotetické.

„Nemyslím si, že bychom měli zadržovat život zachraňující lék kvůli riziku, které může, ale nemusí nastat,“ říká Aris Katzourakis, odborník na virovou evoluci z Oxfordské univerzity.

Molnupiravir, který společnosti Merck a Ridgeback Biotherapeutics vyvinuly z dřívějšího experimentálního antivirotika, funguje tak, že zasahuje do virové replikace a zamořuje virový genom mutacemi, dokud se virus nemůže dále množit.

Minulý měsíc představitelé společností Merck a Ridgeback oznámili výsledky klinické studie, která ukázala, že podávání léku pacientům s covid-19 v počátečním stadiu onemocnění snižuje riziko hospitalizace a úmrtí o 50 %.

Schopnost léku mutovat RNA vyvolala přetrvávající obavy, že by mohl vyvolat mutace ve vlastním genetickém materiálu pacienta, což by mohlo způsobit rakovinu nebo vrozené vady; studie zatím tyto obavy nepotvrdily.

William Haseltine, virolog, který dříve působil na Harvardově univerzitě a je známý svou prací na HIV a projektem lidského genomu, nyní naznačuje, že vyvoláním virových mutací by molnupiravir mohl podnítit vznik nových variant viru, které by byly nebezpečnější než ty současné.

„Dáváte do oběhu lék, který je silným mutagenem, a to v době, kdy nás nové varianty velmi znepokojují,“ říká Haseltine, který své obavy v pondělí popsal v příspěvku na blogu časopisu Forbes.

„Nedokážu si představit, že bych dělal něco nebezpečnějšího.“

Upozorňuje, že pacienti, kterým jsou předepsána antibiotika a další léky, často nedokončí předepsanou léčbu, což může umožnit rezistentním zárodkům přežít a šířit se.

Pokud se pacienti s covid-19 budou po několika dnech cítit lépe a přestanou užívat molnupiravir, Haseltine se obává, že virové mutace přežijí a případně se rozšíří mezi ostatní.

„Kdybych se snažil vytvořit nový a nebezpečnější virus u lidí, podával bych nakaženým lidem subklinickou dávku [molnupiraviru],“ říká Haseltine.

Možnost [vzniku variant] tu je,“ souhlasí Raymond Schinazi, odborník na infekční choroby z Emory University. Ale ani on, ani nikdo jiný, koho ScienceInsider oslovil, nevyjádřil takové obavy jako Haseltine.

Katzourakis říká: „Nesdílím v tomto směru znepokojení. Pokud nutíte organismus více mutovat, je pravděpodobnější, že to bude pro virus špatné“.

Podkladem Haseltineho obav jsou studie, které ukazují, že koronaviry mohou přežít s mutacemi vyvolanými molnupiravirem. Před dvěma lety například Mark Denison, virolog z Vanderbiltovy univerzity, a jeho kolegové opakovaně vystavovali koronaviry subletálním dávkám formy léku nazvaného EIDD-1931, aby otestovali, zda se objeví viry rezistentní vůči léku.

Uvádějí, že u populací dvou koronavirů – viru myší hepatitidy a viru způsobujícího blízkovýchodní respirační syndrom – způsobilo 30 dávek takového léku až 162 různých mutací, které viry nezabíjely.

Denison však poznamenává, že jeho studie nekatalogizovala mutace v jednotlivých virech, ale že až 162 mutací vzniklo v populacích buněk infikovaných jedním ze dvou koronavirů.

Většina mutací viru škodila a zpomalovala jeho růst.

„Jestli si z naší práce něco odnáším, tak to, že pokud se virus snaží přizpůsobit, například prostřednictvím rezistence [na molnupiravir], neustále vyvíjí škodlivé mutace,“ říká Denison.

Ravindra Gupta, mikrobiolog z University of Cambridge, však varuje, že zmutované viry mohou mít větší šanci na rozkvět u lidí, kteří molnupiravir užívají nejčastěji: u pacientů s oslabeným imunitním systémem. Protože vakcíny jsou při ochraně těchto pacientů méně účinné, říká: „Právě u těchto lidí je největší pravděpodobnost, že budou [molnupiravir] dostávat.“

Daria Hazuda, která ve společnosti Merck vede oddělení objevování infekčních onemocnění, poznamenává, že společnost nezaznamenala žádné důkazy o tom, že by lidé užívající molnupiravir vytvářeli viry s novými a nebezpečnými mutacemi.

Hazuda říká, že u pacientů, kteří dokončili pětidenní kúru léku, „nepozorujeme žádný infekční virus“ – natož jeho zmutované varianty. Mutace, které vznikly v průběhu léčby, byly podle ní náhodné – nebyly soustředěny v určitém genu, který by zvyšoval pravděpodobnost přežití viru. „Neexistuje žádný důkaz o selektivní tendenci,“ říká.

Hazuda a další autoři navíc upozorňují, že virus SARS-CoV-2 umí přirozeně vytvářet nové varianty, když se replikuje u nakažených lidí. „O virové variace není nouze,“ říká Katzourakis.

Důležitější otázkou je, zda molnupiravir vytváří selekční tlak, který vede virus k přenosnosti nebo virulenci. „To je pro mě těžko představitelné,“ říká. „Ale nemohu to vyloučit.“

Podle Denisona a dalších je pravděpodobnější, že používání molnupiraviru povede ke vzniku viru, který už nebude smrtelný nebo přenosný, ale bude vůči léku rezistentní, což je běžný výsledek u antiinfekčních látek.

Zpráva z 5. listopadu, že jiný antivirový lék od společnosti Pfizer je vysoce účinný proti SARS-CoV-2, však naznačuje způsob, jak rezistenci předejít: použití obou pilulek v kombinaci, což je stejná strategie, která se používá k léčbě HIV a jiných infekcí.

Poradní výbor Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv bude 30. listopadu posuzovat možné povolení mimořádného použití molnupiraviru ve Spojených státech.

Zdroj: science.org