Podle standardní ekonomické teorie transakčních nákladů, jejíž základy položil nositel Nobelovy ceny Coase, patří k hlavním funkcím státu snižovat transakční náklady na trhu. Ve Wikipedii o tom najdeme: (Foto: Stephen Gibson)

Transakční náklady v ekonomii představují čas, práci a ostatní zdroje vynaložené za účelem uzavření a vymáhání smluv a transakcí, případně na řízení firem či podobných institucí.

Transakční náklady jsou v ekonomii náklady spojené s používáním cenového mechanismu, který nefunguje sám o sobě. Lidé musí zjišťovat ceny, porovnávat e-shopy, je nutné smlouvat, sestavit smlouvy (právní posouzení), kontrolovat je, vytvořit mechanismus řešení sporů (sankce při nedodržení) a vymáhání již uzavřených kontraktů; jedná se o tudíž o veškeré vedlejší náklady spojené se sjednáním a realizací transakcí.

Transakční náklady se dají snižovat dobře nastavenými institucemi a vymahatelnými pravidly – klíčové je zejména nastavení a vymahatelnost vlastnických práv. Nízké transakční náklady jsou klíčové pro fungování ekonomiky.

Dobře fungující stát tedy zařizuje, aby tyto náklady byly nízké, transakce usnadňuje, místo aby pro ně vytvářel bariéry. Číně se to daří docela dobře, proto také česká architektka, co staví v Číně mrakodrapy, říká, že tam vznikne mnohaset metrová budova rychleji, než by u nás mohlo proběhnout stavební řízení.

Teď se chce Čína ještě více globálně otevřít, aby na jejím trhu mohly působit a zakládat v ní podniky subjekty z celého světa zvyklé na ty nejvyšší standardy i ty, u kterých je riziko, že tam zavlečou praktiky mafií z odlehlých koutů světa, proto z institucionálního rámce pro fungování tržních standardů té nejvyšší kvality, udělala v rámci své strategie Dvojí cirkulace jednu z nejvyšších priorit. 31. ledna zveřejnila poslední akční plán k vytvoření tržního systému nejvyšší kvality během následujících pěti let s více než 50 opatřeními řešícími základní tržní instituce, efektivní alokaci vzácných zdrojů, tržní prostředí a jeho kvalitu, vysokou úroveň otevřenosti světu a dohledové mechanismy tržního mechanismu na úrovni doby, aby se uplatnil nový rozvojový model Dvojí cirkulace, který byl schválen koncem října 2020, jak už jsme o něm psali, v němž se budou vzájemně doplňovat a posilovat rostoucí domácí a zahraniční trhy a potáhnou tak další prudký ekonomický rozvoj.

Samozřejmě, že když to oznámili, dost tím vyděsili leckoho, kdo naopak s Čínou chce spolupracovat, zvlášť když to některá Západní média začala líčit jako ochranářství čínského domácího trhu a to v kontextu, kdy ochranářství a unilateralismus je zase leckde ve světě na vzestupu. Takže vznikl strach, že nemusí jít o další otvírání čínského trhu, nýbrž že Čína naopak svou otevřenost omezí. Někteří se i báli, že vzniknou obchodní konflikty, které Číně zabrání, aby fungovala jako lokomotiva hospodářského růstu celého světa, jakou zrovna teď v časech deprese potřebujeme.

Ovšem jde o to, že Čína už dávno integrovaná v globální ekonomice by se tím naopak měla začlenit ještě více, když umožní světu, aby se za standardních podmínek začleňoval do její ekonomiky, a jasně vymezí věci, které by u cizích investorů mohly trochu budit obavy, jako ochrana majetkových práv, věci vyloučené z přístupu na trh a ochrana hospodářské soutěže.

V akčním plánu se ukazuje, že se důkladněji řeší ochrana intelektuálního vlastnictví. Jak všichni víme, odpůrci Číny se rádi absencí právě této ochrany v Číně hojně ohání. Ovšem v časech, kdy značná část světového intelektuálního vlastnictví vzniká právě v Číně, by pro takovou zemi bylo dost krátkozraké, aby zrovna tuto oblast neřešila v souladu se světovými standardy, takže právě tuto oblast chce důkladněji propracovat. Také zákonná ochrana ekonomických práv a svobod, odbourávání překážek vstupu na trh, ochrana před pokusy o monopolní chování a nekalé praktiky má být ještě důkladnější a také snaha odstranit lokální protekcionismus místní podniků a veřejné správy.

Jednou z oblastí, ve které čínský trh nebyl příliš otevřený, byl trh finančních služeb. Částečně to souviselo i se stavem čínského finančního systému, který nebyl tak vyvinutý, jako je třeba čínský průmyslový sektor. V současnosti, kdy ale probíhá prudký vývoj zvyšování úrovně finančního systému, má v souběhu s tímto procesem probíhat i otvírání čínského finančního trhu. Chystá se zakládání bank a obchodníků s cennými papíry jakožto společných podniků čínských firem se zahraničními podniky a působení cizích společností investičního managementu buď ve společném podniku s čínskými partnery, nebo samostatně.

Také seznam toho, do čeho nesmí zahraniční investoři vstupovat, se významně zkrátí a institucionální zajištění bude k takovým aktivitám vstřícnější.

Čína se snaží, aby to zahraničním investorům přinášelo prospěch a usnadňovaly se obchodní a investiční aktivity. Deklaruje své odhodlání chránit zákonná práva zahraničních podniků, nabízet jim lepší služby a zařídit pro ně tržní prostředí úzkostlivě dodržující pravidla férového trhu a zákony.

Všechna tato opatření ukazují, že Čína nejenže zvyšuje otevřenost svých trhů světu, ale také na nich zvyšuje standardy ochrany hospodářské soutěže a vstřícnosti místních správ k podnikatelské činnosti, aby tak nalákala příliv kapitálu ze všech koutů světa.

V současnosti ve světě probíhají značné změny, které jej naplňují vysokou mírou nejistoty, a u některých rozvinutých ekonomik se projevuje určitý odklon od globalizace a k uzavírání svých trhů nebo seskupování do uzavřených kruhů. Čína je však odhodlána pokračovat v globalizačním přístupu, více se otvírat a rozšiřovat spolupráci v duchu multilateralismu a vylučování politické, ideologické a další diskriminace. Snaží se o celosvětový ekonomický rozvoj a o prospěch z tohoto rozvoje v podobě vyšší poptávky po jejím zboží ve světě i vyššího zájmu ve světě o investování do Číny, neboť taková je nejprůchodnější cesta jejího vlastního rozvoje.

Vytvořením tržního systému splňujícího ty nejvyšší standardy, odstraněním překážek vstupu výrobních faktorů do jejího trhu i překážek volnému pohybu zboží a služeb zajistí Čína, že celosvětový trh vroste do jejího domácího trhu a zakoření se v něm. Posílí to propojení dodavatelských řetězců a jejich spolehlivé fungování ku prospěchu všech zúčastněných stran.

Čína vzhledem ke své velikosti, pokud si chce zajistit dlouhodobou perspektivu hospodářského růstu, tak nutně potřebuje otevřenost vnějšímu světu a prohlubování své spolupráce se světem, integraci s co nejširším podílem světové ekonomiky a stát se pro celý svět lákadlem nejen svým zbožím, ale i nabídkou tržních a investičních příležitostí na svém území a přílivem kapitálu do jejího vlastního rozvoje.