Letošní rok byl podle zvířetníku tradičního čínského kalendáře rokem hlodavce. Mělo by tedy jít o rok, kdy je stav věcí jako by rozhlodán, vše se hroutí a padá, neviditelná ruka historie začíná usilovněji pracovat a rozdávat znovu karty, s nimiž se začne hrát nová hra další epochy. Předchozí takový rok naplnil uvedená očekávání dost dramaticky, protože šlo o rok spuštění obrovské globální krize 2008. Ani letos „hlodavci osudu“ moc nezaháleli a máme tu zase rok, kdy je jeviště světa rozhlodané, vše se hroutí a rozehrávají se nová představení. Takže nastává určitá geopolitická a ekonomická přestavba světa, přeskupuje se moc, vliv a bohatství.

Jaké jsou zatím výsledky tohoto vývoje vytvářející mocenským hráčům nástupiště pro nové hry a jejich vliv na další vývoj světa, zejména ohledně her velmocí jako USA a Čína přetahujících se o model příštího vývoje planety, to je možná nejnázorněji vidět na čtyřech geo-ekonomických summitech, které se zrovna sešly v jednom týdnu, na nichž se stanovovala nástupiště na cestě k novému světu, který by měl následovat po té anti-utopii, kterou právě prožíváme.

Nejdříve „ve Vietnamu“ virtuálně proběhla a byla podepsána největší dohoda o volném obchodu a ekonomickém partnerství v historii tj. RCEP, pak se virtuálně „v Moskvě“ sešly státy BRICS, tj. seskupení snažící se o nezávislé pojetí světového pořádku a ekonomické spolupráce vymaněné z dirigování USA a EU (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika), pak došlo k zasedání APEC v Malajsii a zasedání G20 (velké dvacítky) v Saúdské Arábii.

Zlí jazykové se ohledně toho posledního setkání Dvacítky, která se prohlašuje za globální vůdce, co nás dovedou k pokroku a lepším zítřkům, nezdrželi cynických poznámek, neboť tento bod obratu světového systému k těm lepším zítřkům byl dohodnut v pouštní ropné despocii s mentalitou a společenským systémem ze 7. století.

Nicméně Rijádská deklarace se vynasnažila rozpustit všechny planetární chmury a líčí zářné zítřky, ke kterým nás toto seskupení globálně vede. Využije „všech dostupných politických nástrojů“ – nikdo neví jakých – ke zkrocení Covid-19 a k „záchraně“ zatím kolabující globální ekonomiky přes globální pandemickou připravenost, vývoj a distribuci vakcín a dokonce slibují Globálnímu jihu určitou úlevu z dluhů.

Je v tom ale jedna divná věc. O tom Velkém restartu – tj. plánu na uvedení slibovaného Smělého nového světového řádu do praxe – ani slovíčko, přestože ten byl vyhlášen za účelem spasení světa v samotném Davosu, kde o něm kázal především globalistický vizionář Schwab, který chvalořečí Guterres z OSN, papež z Vatikánu, princ Charles a ostatní monarchové lepších zítřků, Mezinárodní měnový fond, všechny ti Facebookové, Googly aj. techničtí mamuti a vůbec vrcholné nadnárodní korporace. G20 jen úpěla nad chybějící skutečnou globální vládou a nad četnými útoky proti multilateralismu, který se teď používá jako politicky korektní slovíčko pro globalismus.

Ve slibech o prosluněné budoucnosti plné vakcín se zapomněli zmínit o souboji mezi Západními vakcínami Pfizer, Moderna a AstraZeneca a o dost levnějšími východními vakcínami jako ruský Sputnik V a čínský Sinovac. Ale slibovali „příležitosti pro 21. století pro všechny zvýšením svéprávnosti lidí, zabezpečením planety a stanovením nových hranic našich možností.“

Na G20 promluvil mj. čínský prezident Xi Jingping, který měl za sebou ty předchozí mega-porady globálních hráčů RCEP, BRICS a APEC se zajímavými dohodami, a tak zde na ně navázal, aby přednesl čínské priority i to, o co usilují zde uvedená uskupení. Zvláště uváděl mnohostrannou podporu pro reformu Světové obchodní organizace WTO, po které nejen Čína ale i uvedená seskupení touží. Rovněž propagoval mnohostrannou mezinárodní spolupráci na výzkumu a výrobě vakcín. V návaznosti na to zmiňoval i rozvrat globálního obchodu a cestován způsobený pandemií, který nesmírně rozrušil globální průmyslové a dodavatelské řetězce, jež je nutno obnovit.

K tomu navrhl i jedno technické opatření, které už v Číně dobře funguje. Pro cestování a obchod navrhl globální QR kód, který zaručí osobám a zboží, co má v jakékoliv zemi světa zdravotní certifikaci, že je možno to přenést všude po světě bez nutnosti obtěžování místními certifikacemi. Uvnitř Číny se už tak zdravotní certifikace úspěšně předávají. Nicméně to posloužilo jako voda na mlýn konspiračním teoretikům tzv. svobodného světa, aby ho obviňovali z pokusů o zavádění čínského systému sociálních kreditů na planetě atp. Pravdou však je, že toto pouhé technicky snadné předávání zdravotních certifikací ze země do země má daleko ke covidovým pasům, aplikacím a bezpečnostním zdravotním pasům navrhovaným řadou subjektů na Západě a navrhovaným v rámci neo-orwellovské strategie Velkého restartu Davosem.

Xi tam zaujímal postoj zástupce nejen oněch zmiňovaných seskupení, ale vůbec jako zástupce tzv. Globálního jihu. A vytkl tam cíl vytvoření Trans-pacifického partnerství, které svého času pod svou taktovkou zkoušela vytvořit Obamova administrativa, ale dá se čekat, že teď vznikne pod vedením Číny v návaznosti na výše uváděná seskupení, když porady APEC a RCEP ukázaly, že časy vůdcovství USA jsou v tomto minulostí.

Asijsko-pacifická budoucnost by totiž měla směřovat spíše podle Vize 2040 z Putrajaya prosazované APEC dobře navazující na čínský plán rozvoje do roku 2035, plán Hedvábné stezky a na to, co se právě dohodlo v RCEP. Vše v souladu s čínskou vizí globalizace na základě multilaterální vůle veškerých účastníků bez nějaké dirigující velmoci.

Na uvedený vývoj reaguje zejména americký ministr zahraničí Mike Pompeo 74stránkovou zprávou Prvky čínské výzvy. Zprávě jestřába Pompea se odpůrci vysmívají, že ji sepsal prosazovatel americké strategie „lžeme, podvádíme, krademe.“ Čínští diplomaté to přirovnávají k neblaze proslulému „dlouhému telegramu“ George Kennana stanovujícímu program ohrazování SSSR a rozpoutání Studené války. Čínské ministerstvo zahraničí ji označilo za „živoucí fosilii ze Studené války“ a za snahu odsouzenou skončit „na smetišti historie.“

Prezident Xi Jingping naproti tomu na RECEP, BRICS, APEC a G20 neustále prosazoval čínský přístup na základě multilateralismus (tedy vlastně ten multipolární svět prosazovaný Ruskem), mezinárodní spolupráce v mnoha oblastech, otevřené globální ekonomiky a řádného zastoupení dosud ustrkovaného Globálního jihu.

Na ten Globální jih má Čína silné vazby nejen v Asijsko-pacifické oblasti nýbrž do velké míry i v Africe, kde většina rozvoje infrastruktur a průmyslu probíhá jakožto čínské projekty, zatímco Západ jim vnucuje Zelenou ekonomiku, ze které se oni potřebují po předindustriálních tisíciletích konečně vymanit.

Mezitím Evropa rozbíhá svůj Nový Zelený úděl zákonitě přinášející zneefektivnění veškeré průmyslové výroby, dopravy aj. s vytvářením umělých mezí růstu. Zároveň ale během Covidu zjistila, že se v EU už skoro nic nevyrábí, protože výroba se odstěhovala na jiné kontinenty, díky čemuž zatím EU plnila své emisní cíle. A tak chce teď rozběhnout program re-industrializace spolu s dekarbonizací a dalšími Zelenými fantaziemi a to vše pokud možno bez atomových elektráren.

Kam bude ten vývoj po letošním roce hlodavce s nově rozdanými kartami asi směřovat?