Kosmonaut dostane během ročního letu na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) stejnou dávku radiace, jako dostal likvidátor havárie v atomové elektrárně.

V rozhovoru pro Sputnik to uvedl vedoucí oddělení radiační bezpečnosti pilotovaných kosmických letů Ústavu lékařsko-biologických problémů Ruské akademie věd, Vjačeslav Šuršakov.

„Na Zemi dostává obyčejný člověk dávku 1 miliSievert ročně, kdežto kosmonaut na ISS – 220 miliSievertů,“ řekl.

„Podle pozemních norem činí přípustná dávka u pracovníků atomových elektráren 20 miliSievertů, a u likvidátorů havárií v atomových elektrárnách – 200 miliSievertů. Kosmonaut tak během ročního letu na ISS dostává přibližně stejnou dávku, co i likvidátor,“ dodal vědec.

Šuršakov také uvádí, že při silných slunečních erupcích, k nimž dochází pravidelně jednou za jedenáct let, se dávka radiace na ISS zvyšuje až desetinásobně.

„Podobná protonová událost trvá ale 24 až 36 hodin. Když kosmonaut létá, dejme tomu, půl roku a dojde v té době k takové erupci, dostane během letu dávku rovnající se nikoli 180, ale 190 dnům,“ vysvětlil odborník.

Rovněž podotkl, že kosmonauti jsou na oběžné dráze ISS dobře chráněni před radiací magnetickým polem Země. Proto se nikdy neobjevila otázka nouzového přistání v případě velmi silné sluneční erupce.

„Při erupcích jsme doporučovali posádce orbitální stanici Mír, aby přemístila spací lůžka z kajut do centrálního stanoviště, protože je toto místo nejlépe chráněno před radiací – dávka tam byla třikrát menší, než v kajutě. Na ISS je to stejné,“ řekl Šuršakov.

Profesor Chris Mason z americké Univerzity Weill Cornell přednedávnem uvedl, že pokud lidé začnou kolonizovat Mars, pak budou čelit řadě velkých problémů, včetně kosmické radiace.

Podle Masona, který se zabývá fyziologií a biofyzikou, lidé mohou přežít radiaci na povrchu Marsu, jestli do své DNA začlení DNA želvušek, známých také jako malé vodní medvědi či pomalky.

Tito tvorové mají jedinečné schopnosti přežití, které jim umožňují odolávat tvrdému záření, extrémním nízkým či vysokým teplotám a přežít bez jídla a vody.

Nedávno vynikající vlastnosti organismu želvušek byly potvrzeny odborníky z japonského Národního institutu pro polární výzkum.

Vědcům, se podařilo oživit želvušku, která byla ve zmrazeném stavu po dobu 30 let. Navíc bylo zachráněno i vejce želvušky, ze kterého se pak vylíhlo mládě, které úspěšně dalo život svým potomkům.

Mason však uvedl, že manipulaci s lidskou DNA dosud nemá v plánech. Podle něj je možným termínem rok 2040, ale tomu musí předcházet vědecké výzkumy.

Genetik zástava názor, že člověk může přežít v krutých podmínkách podobných atmosféře Marsu jenom pomocí genetického inženýrství. Dodal k tomu, že editace lidských genů pomocí genů želvušek může být prospěšná i pro pacienty s rakovinou – dovolí snášet chemoterapii s menšími vedlejšími účinky.