Vědec oceněný Nobelovou cenou objevil v našich tělech podivné „entity“ zvané „obelisky“, které mohou představovat zcela novou třídu života. Jejich účel je záhadou. (Foto: Wikimedia)

Tyto drobné kroužky RNA, kterým se přezdívá „obelisky“, se mohou skládat do struktury, která připomíná spíše tyčinku, a proto se tak jmenují. Jsou také překvapivě běžné v našich mikrobiomech – společenství virů, bakterií, hub a jejich genů, které žijí v našich tělech.

Přesto zůstávaly až doposud neodhaleny a představují nejnovější objev na stále se rozšiřujícím seznamu záhadných „genetických agentů“, kteří se skrývají všem na očích. Vědci, kteří je objevili, totiž uvádějí, že jejich funkce, pokud nějakou mají, je záhadou.

Obelisky objevil tým vedený nositelem Nobelovy ceny za genetiku a patologem Andrewem Firem, který se o své poznatky podělil v preprintu.

Pomocí jimi vyvinutého filtru pro vyhledávání genomů našli vědci při procházení databáze Integrative Human Microbiome Project, což je soubor dat mikrobiomů, který využívají vědci po celém světě ke studiu lidského zdraví a nemocí, necelých 30 000 obelisků. Když prohledali další soubory dat o mikrobiomech z celého světa, objevili jich ještě více. V jedné datové sadě obsahovalo 6,6 % vzorků střev a neuvěřitelných 53 % vzorků z úst obelisky.

„Rozšířenost a zjevná novost těchto prvků naznačuje, že se o jejich vzájemném působení v mikrobiálním a lidském životě musíme ještě dozvědět více,“ píší autoři. Fire již dříve odmítl poskytnout rozhovor s tím, že nález musí ještě prověřit vědecká komunita v rámci odborného recenzního řízení.

Obelisky představují vlastní třídu organismů (pokud se jim tak vůbec dá říkat – v článku se o nich hovoří jako o „biologických entitách“). Nacházejí se někde mezi viry a viroidy – jednovláknovou kruhovou RNA, o níž se předpokládalo, že infikuje především rostliny, včetně toho, že působí spoušť na plevelných plodinách.

Ačkoli vypadají dost podobně, viroidy si nedokážou vytvářet vlastní proteiny, zatímco vědci zjistili, že obelisky ano. Tyto proteiny vytvořené obelisky se nepodobají žádným proteinům, které známe dnes, a proto je Fireův tým pojmenoval „obliny“. Co přesně tyto obliny pro obelisky dělají, je jen jednou z mnoha otázek, které nyní vědci mají.

Také viry si mohou vytvářet své vlastní proteiny, ale na rozdíl od oblin mají kolem svého genetického materiálu ochranný obal.

Obelisky proto potřebují nějakého hostitele. Vědcům se podařilo jednoho takového identifikovat: Bakterie Streptococcus sanguinis, která žije převážně v zubním plaku v našich ústech. Jaké další hostitele obelisky obývají, je další záhadou, stejně jako to, co dělají se svým hostitelem a jak se šíří.

Za poslední tři roky vědci objevili desítky tisíc nových viroidům podobných entit. To je přimělo zcela přehodnotit způsob, jakým klasifikují mikroskopický svět, jak se tyto věci vyvinuly a jak malé a základní rozmnožovací entity mohou být. Stále je sporné, zda jsou viry živé, natož něco menšího a jednoduššího.

„Je to šílené,“ řekl časopisu Science Mark Peifer, buněčný a vývojový biolog z University of North Carolina v Chapel Hill. „Čím více se díváme, tím více šíleností vidíme.“

Zdroj: vice.com