Zapomeňte na korálové útesy a lední medvědy – jsou to včerejší klimatické strašáky. Skutečně velkou událostí, bodem zlomu du jour, je zhroucení šelfového ledovce v západní Antarktidě a vyhlídka na globální záplavy biblického rozsahu, které byly naposledy zaznamenány v dobách Noemových.
Ten je na rychlém ústupu, tvrdí všichni strašáci od sira Davida Attenborougha až po místního zeleného aktivistu BBC Justina Rowlatta. Je na ústupu – přirozený proces, kdy se Země pomalu dostává z doby ledové. Nová vědecká práce však nyní zjistila, že tento proces na obrovském ledovci Thwaites v Antarktidě – přezdívaném „ledovec soudného dne“ kvůli údajné blížící se katastrofě, kterou je jeho rychlý zánik – probíhá mnohem pomaleji než v nedávné minulosti.
Thwaitesův ledovec je již dlouho předmětem zájmu. Je druhým největším ledovým tokem v západní Antarktidě a zabírá plochu o velikosti Floridy. Skupina oceánografů pod vedením Dr. Alastaira Grahama z University of South Florida zmapovala část dna, kterou kdysi ledovec zabíral, a zjistila, že v minulosti ustupoval dvakrát rychleji, než jak nyní ukazují satelitní měření provedená v letech 2011-2019. Dřívější tempo ústupu bylo prý „mimořádně rychlé“. V současné době probíhají práce na zjištění, kdy k tomuto rychlému ústupu došlo, ale je téměř jisté, že k němu došlo před rokem 1950, mohl by být starý asi 180 let a možná i několik století. Co je však vzhledem k načasování zcela jasné, je to, že na rychlejším ústupu se nepodílela změna klimatu způsobená člověkem.
Výsledky byly získány pomocí autonomních ponorek, které mapovaly oblast mořského dna, kde byly objeveny značky představující ustupující ledovec. Při mapování 13 kilometrů čtverečních vědci zjistili řadu hřebenů způsobených tím, že pohybující se ledovec narážel na mořské dno, když se zvedal a klesal s přílivem a odlivem. Bylo zjištěno, že během denního cyklu přílivu a odlivu ustupuje ledovec přibližně o 6-7 metrů denně, někdy však dosahuje až 10 metrů. Za zhruba pět měsíců získávání údajů ustoupil ledovec o 2,1 km za rok, což je dvojnásobek současné rychlosti naměřené družicemi.
Hřebeny byly objeveny na „hrbolku“ v mořském dně, který pomáhal ledovec přitlačit. Bylo zjištěno, že během 5,5 měsíce se průměrná vzdálenost hřebenů proti proudu zvětšila z 5,8 m na 6,3 m. Tento 8% nárůst urychlil roční ústup z 2,13 km na 2,3 km. Výsledky prý naznačují, že pohyb napříč oblastí až do dnešní polohy byl „pravděpodobně rychlý“. Vědci k tomu poznamenávají: „Naše výsledky naznačují, že rychlost ústupu z boule byla dvojnásobná oproti průměru odhadovanému pro období 1996-2009 a přibližně třikrát rychlejší než v místě bezprostředně ve vnitrozemí boule v letech 2011-2017.“
Před dvěma lety jiná skupina vedená glaciologem profesorem Julianem Dowdeswellem z Cambridgeské univerzity naměřila podobné přílivové klíny pod Larsenovým kontinentálním šelfem v západní části Weddellova moře. Bylo zjištěno, že ústup zemské linie dosahuje rychlosti 40-50 m denně, což odpovídá 10 km za rok. Vědci dospěli k závěru, že k tomuto ústupu došlo před 14 000 lety a byl 100krát rychlejší než v posledních 10 000 letech.
To vše je fascinující vědecká práce, která nám poskytuje další informace o přírodních procesech, které utvářejí Zemi. V hlavním proudu však bude z velké části ignorována, pokud se bude mít za to, že tato zjištění zpochybňují „ustálenou“ vědeckou teorii globálního oteplování způsobeného člověkem. V březnu 2020 se Justin Rowlatt z BBC vydal s kamerovým štábem do středu Západoantarktického ledového příkrovu, do oblasti, kterou označil za „přední linii klimatických změn“. Tvrdil, že rovnováha, která po desítky tisíc let udržovala náš svět v rovnováze, začíná klouzat a hroutit se. „Epické síly“, které působí, byly jako „výkřik úzkosti“, pokračoval. „Ledovec se trhá a tříští.“ Zrychlené tání, které postihlo celý ledový příkrov západní Antarktidy, bylo, „netřeba dodávat“, důsledkem globálního oteplování plyny, které produkuje náš životní styl. Emocionální tahanice pokračovaly: „Kolega se mnou dělal rozhovor pro pořad, který připravujeme, a já se rozplakal. Trvá mi několik dní, než své emoce zpracuji.“
Lidé mohou mít podíl na klimatu, které se vždy měnilo. Vzhledem k obrovským silám působícím v přírodě, z nichž mnohé jsou pochopeny jen zčásti, je to však pravděpodobně jen nepatrný nebo dokonce zanedbatelný vliv. Ale snaha prohlásit vědecké poznatky na toto téma za „vyřešené“ poškozuje naše úsilí o lepší pochopení přírodních sil, které utvářejí naši planetu. Rozhodně to poškozuje naši schopnost vést o tom rozumnou diskusi. Obrovské částky peněz jsou přesměrovány do politického programu „Net Zero“, který má za cíl radikálně změnit životní styl a ekonomické vyhlídky každého člověka na planetě. V mainstreamových médiích se dostává sluchu pouze vědě, která podporuje tento politický příběh, a pokud se jedná o politiku, emoce nejsou nikdy daleko od kontrolního poselství.
Zdroj: dailysceptic.org