V mýtech a legendách mnoha kultur po celém světě se objevují obři, kteří chodí mezi námi. Kolosální bytosti se tu potulují po zemi, aby se tyčily nad všemi, kdo jim stojí v cestě, a to vše je velmi zajímavé a vzbuzuje úctu, přesto se tyto příběhy často považují za víc než pouhou legendu. (Foto: Youtube / ilustrační)
V historii se objevují případy, kdy byly nalezeny skutečné pozůstatky těchto obřích zvířat, a jedním z nejkurióznějších je nález kostry obra ve Francii, která se dostala do vědeckých časopisů a mohla být skutečným důkazem, že tato stvoření nejsou jen mýtem.
V zimě roku 1890 pobýval francouzský antropolog Georges Vacher de Lapouge v Castelnau-le-Lez, obci v jihofrancouzském regionu Occitanie nedaleko města Montpellier, aby zde prozkoumal pohřební tumulus z doby bronzové, tedy jakési pohřebiště.
Lapouge zde objevil velké množství lidských ostatků, včetně asi čtyřiceti lebek, ale poblíž dna pohřebiště, v části, která by mohla pocházet až z neolitu, našel něco opravdu velmi zvláštního. Mezi lidskými ostatky normální velikosti se nacházely ostatky jedince, který se v té době tyčil nad ostatními a mohl být skutečně nazýván obrem.
Lapouge by o kostech v časopise La Nature napsal:
Myslím, že je zbytečné podotýkat, že tyto kosti jsou navzdory své obrovské velikosti nepopiratelně lidské. První z nich je střední část dříku stehenní kosti, dlouhá 14 cm, téměř válcovitého tvaru, a obvod kosti je 16 cm. Druhým kusem je střední a horní část dříku holenní kosti. Obvod kosti je 13 cm v místě živné jamky…. délka úlomku je 26 cm….. Třetí, velmi ojedinělý, byl dobrými anatomy považován za spodní část kosti pažní. Objemy kostí byly více než dvojnásobné oproti běžným kusům, kterým odpovídají. Soudě podle obvyklých intervalů anatomických bodů, zahrnují také délky téměř dvojnásobné. Předmět by měl pravděpodobně velikost 3 m, 50. (11 stop a 6 palců).
To by byl skutečně velmi velký chlapík a spolu se zprávou byla přiložena i fotorytina některých kostí „obra“, včetně kosti pažní, holenní a střední části stehenní kosti ležící vedle kostí normální velikosti, a rozdíl je propastný.
Objev byl skutečně zcela převratný v tom, že pokud by to byla pravda, jednalo by se o zdaleka nejvyššího člověka, jakého kdy známe, skutečného obra ve všech smyslech toho slova, a tak byly ostatky odeslány ke studiu na prestižní univerzitu v Montpellier, kde je údajně zkoumali profesor zoologie jménem M. Sabatier a jistý M. Delage, profesor paleontologie.
V roce 1892 měl kosti dále zkoumat jistý Dr. Paul Louis André Kiener, profesor patologické anatomie na lékařské fakultě v Montpellier. V článku v londýnském deníku The Globe se o této analýze píše: „V roce 1890 byly v tumulu v Castelnau nalezeny lidské kosti obrovských rozměrů, vlastně dvojnásobných oproti běžným, a od té doby je pečlivě zkoumal profesor Kiener, který sice připouští, že jde o kosti velmi vysokého člověka, nicméně je shledává abnormálních rozměrů a zřejmě chorobného růstu. Nepochybně znovu otevírají otázku „obrů“ starověku, ale neposkytují dostatečné důkazy k tomu, aby ji rozhodly.
Ještě podivnější byl další objev, který byl údajně učiněn na pravěkém pohřebišti v nedalekém Montpellier ve Francii, když dělníci při výkopových pracích na vodárenské nádrži údajně narazili na něco, co se zdálo být lebkami skutečně obrovských jedinců, ještě vyšších než nález z Castelnau-le-Lez. Kosti byly údajně poté zaslány Francouzské akademii věd k dalšímu studiu a zpráva v The Princeton Union of Minnesota by o tomto nálezu řekla:
Na pravěkém pohřebišti, které bylo nedávno odkryto ve francouzském Montpellier, když dělníci hloubili vodárenskou nádrž, byly nalezeny lidské lebky o obvodech 28, 31 a 32 palců. Obřích rozměrů byly i kosti, které byly nalezeny spolu s lebkami. Tyto pozůstatky byly zaslány pařížské akademii a učený „divoch“, který o nálezu přednášel, tvrdí, že patřily lidské rase o výšce mezi deseti a patnácti stopami.
Existovala mezi nimi nějaká souvislost, možná obě ukazovaly na nějakou rasu obrovských lidí?
Pokud je některá z těchto zpráv pravdivá, pak by se jednalo o nejvyšší známé lidské bytosti, které kdy existovaly, a objev v Castelnau-le-Lez je slibný v tom, že ostatky byly zřejmě zkoumány různými vědeckými odborníky a publikovány ve vědeckém časopise, což jim dodává na věrohodnosti.
Největší kaňkou na případu je, že kosti se tak trochu ztratily historii a nikdo neví, kde se nyní nacházejí, což znamená, že je nelze analyzovat pomocí moderních technik a standardů. Z tohoto důvodu nám nezbývá než se ptát, co tyto ostatky znamenají a zda byly skutečně pravým pádným důkazem toho, že po zemi kdysi chodili obři.
Zdroj: mysteriousuniverse.org