„V žádném případě nevstupujte do NATO,“ takovou radu dal švédské novinářce legendární odhalitel války ve Vietnamu Daniel Ellsberg. Podle jeho slov v podmínkách nové studené války, během níž nad lidstvem opět visí hrozba jaderné katastrofy, Švédsko může bojovat proti této zbrani pouze v jednom případě.

„Když jsem byla malá, maminka mi vyprávěla obsah knížky Nevila Shutea,Na břehu' z roku 1958. Byl to román o jaderné válce, která zničila všechny lidi na severní polokouli, a lidé v Austrálii teď čekají, až se radioaktivní látky dostanou k nim a zničí vše živé. Myslím, že moje maminka se toho skutečně bála," píše ve svém článku pro Dagens Nyheter Marie Shotteniusová.

Bomba byla velkou hrozbou, která děsila mládež 50. let. Pamatovali si Hirošimu a věděli, že život je možné zničit v okamžiku. Lidé říkali „jestli bude zítra jaderná válka" a byla to realita. Švédskem se šířila řada různých bláhových rad, co dělat, když začne padat radioaktivní déšť. Například děti učili, že v takovém případě se musí rychle vrátit domů a pečlivě ze sebe očistit prach kartáčem.

Spisovatelé vytvářeli antiutopie o budoucnosti, v níž člověk získal techniku, ale nedokázal ji ovládat. Poema Harry Martinsona Aniara z roku 1956 se stala klasickou rozhlasovou hrou. V roce 1959 vyšla opera stejného názvu na hudbu Karl-Birgera Blomdahla a libreto Erika Lindegrena. Aniara tak pronikla do duše celé generace.

„Teď se Aniara vrátila, tentokrát na plátna kin. Stará kosmická loď upoutala velkou pozornost médií. Nemyslím si, že je to náhoda," píše autor.

Společně s Aniarou se vrátila i studená válka. Dříve probíhala mezi USA a Sovětským svazem, nyní probíhá mezi třemi velmocemi: USA, Ruskem a Čínou. Je to ekonomické, politické a vojenské soupeření, v němž zrušená smlouva o omezení jaderného zbrojení je pouze prvkem nebezpečné hry, jejíž scénou se může stát Evropa.

Daniel Ellsberg, díky němuž se dokumenty Pentagonu staly veřejným majetkem a pomohly ukončit válku ve Vietnamu, byl před více než týdnem ve Stockholmu, kde byl vyznamenán Cenou Ulofa Palmeho.

Legendární odhalitel loni představil svou knihu Stroj Soudného dne o jaderné hrozbě. Když Ellsberg pracoval v americké vládě jako vojenský analytik, velmi dobře věděl, že  USA v 60. letech nejen považovaly jadernou zbraň za odrazující nástroj, ale bez váhání by ji použily v případě nutnosti.

„Dokonce spočítali, kolik milionů lidí zahyne v SSSR; v jejich chladných výpočtech se také uvádělo, že pod jaderný mrak se může dostat Finsko a Švédsko. Od té doby Ellsberg bojoval proti jaderným zbraním," uvádí Shotteniusová.

„Jednou během Ellsbergovy návštěvy jsem si přisedla k tomuto 87letému muži a zeptala jsem se, co má podle jeho názoru udělat Švédsko. Nad odpovědí dlouho nepřemýšlel:,V žádném případě nevstupujte do NATO. Ti, kteří do něho vstupují, jsou bezmocní, mají svázané ruce. Využijte své pozice, abyste mohli bojovat proti jaderným zbraním. Podepište Smlouvu o zákazu jaderných zbraní v OSN!'" vzpomíná autorka.

Téma jaderných zbraní vždy vyvolávalo mnoho sporů. Ve Švédsku probíhá boj o zákaz jaderných zbraní i uvnitř vlády: ministr obrany Peter Hultqvist proti ministryni zahraničních věcí Margot Wallströmové.

V polovině XX. století Herbert Tingsten a řada mladých liberálů na stránkách Dagens Nyheter naléhavě vyzývali Švédsko k vytvoření jaderné zbraně. Novinářka Barbru Alivingová se s nimi dostala do sporu a musela opustit noviny.

„V těchto dnech jsem slyšela citát jednoho z nejznámějších švédských fyziků a odborníků na životní prostředí:,Nás nezahubí podnebí. Nás zahubí jaderné zbraně.' Maminčin strach z bomby byl zcela na místě," dochází k závěru Marie Shotteniusová.

Zdroj:  dn.se