Podle autora nového výzkumu lze říci, že i když oceánskému proudění trvá stovky let, než přinese vodu obsahující bombu do toho nejhlubšího zákopu, potravinový řetězec to zvládá mnohem rychleji. (Foto: Dailu Azuma)
Podle nové studie, která byla publikována v časopise Geophysical Research Letters, byly ve svalových tkáních korýšů nalezeny stopy radioaktivního uhlíku z testování jaderných bomb, které proběhlo v padesátých a šedesátých letech 20. století. Tito korýši obývají hlubiny oceánu, včetně Mariánského příkopu.
Výsledky výzkumu odhalily, že se znečištění může potravinovým řetězcem rychle dostat do hlubokého oceánu. Ačkoli oceánskému proudění normálně trvá stovky let, aby se voda obsahující uhlík dostala do nejhlubších oblastí oceánu, potravinový řetězec se k němu dostává mnohem rychleji.
Pokud jde o biologické systémy, dle zprávy existuje mnoho interakcí mezi povrchem a dnem. Vědci navíc ke svému překvapení zjistili, že hladina uhlíku-14 ve svalové tkáni různonožců byla mnohem vyšší než hladina uhlíku-14 v organické hmotě nalezené ve vodě v hlubinách oceánu.
Vědci poté analyzovali obsah střev různonožců a zjistili, že tyto úrovně odpovídají odhadovaným hladinám uhlíku-14 ze vzorků organického materiálu odebraného z povrchu Tichého oceánu.
„Kromě toho, že materiál většinou pochází z povrchu, tyto koncentrace znečišťujících látek také zvyšuje bioakumulace související s věkem, což přináší další hrozby pro ty nejodlehlejší ekosystémy,“ řekl autor výzkumu Dr. Wang Ning, který působí jako geochemik na čínské Akademii věd.
Vědci uvádí, že novým zjištěním není jen představa, že se uhlík z povrchu oceánu může v relativně krátkém časovém úseku dostat do nejhlubšího zákopu, ale také to, že uhlík produkovaný na povrchu oceánu živí nebo podporuje život v těch nejhlubších příkopech.
Zdroj: wiley.com
