Ač má Joe Biden k agresivitě svého předchůdce ještě dost daleko, tak stejně Americkému lidu sliboval, jak zachová skeptický postoj prezidenta Trumpa k Pekingu, a přidává se k pokřiku těch, kdo tvrdí, že Čína je největší geopolitický sok Ameriky. (Foto: Flickr)

Tedy přidává se k volání těch, kdo vnímají vztahy na geopolitické šachovnici jako hru s nulovým součtem, kdy vzestup protistrany vnímá jako ztrátu, na rozdíl od Číny, která by ráda aby na světě vznikl multilaterální pořádek, kdy si budeme všichni vzájemně pomáhat, abychom do svého vzestupu za sebou vytáhli i ty ostatní a jejich vzestup budeme vítat, jako příležitost, aby i oni táhli nahoru nás. Tedy vzestup kohokoliv z nás je příležitostí k vzájemně výhodné spolupráci nikoliv porážka těch ostatních.

I přes příznivá očekávání většiny světa i značné části amerického businessu, který z vzestupu Číny vždy spíše vydělává, když tím se mu otvírají obrovské obchodní a investiční příležitosti jak na Čínském trhu, tak i na trzích ekonomik tažených spoluprací s Čínou k větší prosperitě, např. v oblasti Pásu a cesty BRI, tak přesto se situace k dost normální a otevřené spolupráci jako za prezidenta Obamy, kdy byl současný prezident Biden viceprezidentem, nevrátila a tarify obchodní války z Trumpových časů zůstaly zachovány, ač nikdo snad ani nezkouší vyčíslit, jaký zisk by z takového počínání měl vyplývat pro Ameriku, zatímco řada expertů z amerického businessu nad dobře doloženými čísly úpí, jak to brzdí ekonomický růst Ameriky a přináší to škodu americkému businessu.

Stejně jako nijak zvlášť tento kurz neslouží zájmům USA v ekonomické oblasti, tak ani moc neslouží k tomu, aby Čínu nutily našlapovat po špičkách kolem prosazování svých zájmů ohledně Hong Kongu či Tchaj-wanu. Za situace, kdy jsou USA agresivní tak, jako tak, a veškerá vstřícnost k nim nic nepřináší, by nemělo moc smysl zanedbávat své zájmy, takže ani, budeme-li to posuzovat z hlediska nějaké cynicky kalkulované reál-politiky, tak to příliš přínosné pro USA být nemůže.

A takovýto přístup není ani moc v souladu se samotnou osobností Joe Bidena, když on i jeho rodina jsou spíše známi svými příznivými vazbami na Čínu a dokonce. Sám Biden se s čínským prezidentem Xim v minulosti v rámci svých povinností v Senátu i jako viceprezidenta hojně osobně stýkal a jejich vztah byl dost možná nejen formální, ale do velké míry i vřele lidský. Dokonce i teď, když jede na vlně stejných mocenských kruhů jako před ním Trump, tak o Xim mluví jako o „obdivuhodném,“ ač k tomu ale „povinně“ dodává, „ale nemá v sobě jedinou demokratickou kost.“

Přes všechny hry jestřábích kruhů je ale vábení ke vzájemně výhodné spolupráci na obou stranách dost silné, a tak by nemělo překvapit, že South China Morning Post (SCMP) už hlásí, že obě země se chystají k uspořádání prvního kola osobních rozhovorů na vysoké úrovni.

Nemá jít asi o žádné hovory o nějakém předběžném „vzájemném oťukání,“ nýbrž už plnocenné jednání na vysoké úrovni, ze kterého by mělo něco přínosného vzniknout. Americkou delegaci povede sám ministr zahraničí Antony Blinken, kdy čínskou delegaci povede Jang Jiechi, tj. hlavní mezinárodní vyjednávač samotného čínského prezidenta Xiho. Není to ještě jisté, ale dost pravděpodobně se zapojí i čínský ministr zahraničí Wang Yi.

Mělo by jít o první setkání tváří v tvář mezi členy vládní administrativy obou zemí od nástupu nové washingtonské administrativy. Ne snad, že by spolu země na úrovni svých nejvyšších představitelů nekomunikovaly, oba prezidenti spolu v únoru vedli čtyřhodinový rozhovor přes komunikační pojítka, ale ke stolu spolu vládní představitelé zasednou teprve teď, přičemž hlavní geopolitický mozek v nové administrativě USA Blinken přes všechnu propagandu kolem k tomu mluví dost realisticky, když prohlašuje, že „vztahy mezi Washingtonem a Pekingem jsou asi ty nejdůležitější na světě.“

Vyznavači vzájemně výhodné spolupráce nad tím jásají, takže jestřábí odpůrci partnerské spolupráce s Čínou teď šíří konspirační teorie o tom, že čínští představitelé nechali tyto zprávy „uniknout“ do SCMP kvůli „nátlaku“ na americkou administrativu, neboť na spolupráci obou zemí zainteresované business kruhy začnou teď určitě o to více na Washington tlačit, že z toho chtějí nějaké výsledky.

Bidenova administrativa se ovšem dále snaží vypadat „tvrďácká“, k čemuž používá standardní zaříkadla k očerňování Číny kvůli údajnému zacházení s ujgurskou menšinou v Xingjiangu, kde jsou Ujguři ironicky většinou, ale dost těžko by se takováto jednání chystala, kdyby se nechtěli dohodnout na něčem pozitivním a nechtěli zanechat vztahů, které poškozují všechny a reálný prospěch nepřináší nikomu.

V čínském tisku se k tomu již vyjadřují analytici jako profesor Centra pro americká studia při Fudanské univerzitě, který tvrdí, že sejdou-li se obě strany na takto vysoké úrovni, tak to pomůže nastavit tón a směrování vzájemných vztahů v době, kdy Bidenova administrativa přehodnocuje čínskou politiku Donalda Trumpa.

„Obě strany nejspíš zahájí konzultace a diskuse o tom, jak konkurenci mezi Čínou a USA dostat pod kontrolu a posílit praktickou spolupráci,“ říká Wei.

„Přímá jednání na vysoké úrovni rovněž předvedou, že vedení obou zemí už nechce, aby vzájemné vztahy pokračovaly v postupu po cestě vzájemné konfrontace z Trumpovy éry.“ Také spekuloval o tom, že tato přímá jednání nejspíš pomohou položit základy pro setkání samotných prezidentů Xiho a Bidena.

K SCMP se prý i doneslo, kde se budou rozhovory konat, tj. v Anchorage na Aljašce. Do této metropole Aljašky je prý stejně daleko z Washingtonu jako z Pekingu a je to mimo pevninské USA. Takže to prý bude něco jako by se to konalo na neutrálním území, ač to tam mohou mít přeci jen pod kontrolou. A také je tam nebudou tolik obtěžovat dotěrná média.

Na lecčems se, doufejme, dohodnou a leccos se zlepší, ale moc pozorovatelů nevěří, že by se věci dostaly úplně k normálu a spíš čekají alespoň „lehkou“ studenou válku v Pacifiku. USA nepřestávají rozčilovat Peking svou neustálou ohrožující námořní operací za „svobodu plavby“ v Jihočínském moři jak za Trumpa, a v úterý, jak ohlásil Bloomberg, Čína odzkoušela novou střelu k ničení takových cílů jako americké letadlové lodě. Čína by jistě věděla, jak ty peníze utratit přínosněji než za takovéto střely, když ale svou neustálou vojenskou operací USA snaží dosáhnout nějakých výsledků, tak jich v této podobě dosahují. Jednáním má ale Bidenova administrativa šanci dosáhnout oboustranně přínosnějších výsledků než slepým pokračováním v dosavadním kurzu.