Mahmúd bin Mabrúk, mluvčí proprezidentského „Hnutí 25. července“ v Tunisku, uvedl, že jeho země se chce připojit ke skupině BRICS, což je skupina předních rozvíjejících se ekonomik zahrnující Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jihoafrickou republiku, která je často považována za alternativu k západní hegemonii. (Foto: Flickr)

V listopadu podalo sousední Alžírsko oficiální žádost o vstup do BRICS a bin Mabrúk prohlásil, že Tunisko bude svého severoafrického souseda následovat. Svůj záměr připojit se k bloku oznámil také Egypt.

Sharan Grewal, nerezidentní pracovník Centra pro blízkovýchodní politiku v Brookings, řekl pro Al-Monitor: „Není jasné, nakolik je tato přihláška oficiální. Nepochází od prezidenta Kaise Saída ani od žádného vládního představitele, ale od jednoho z mnoha malých, nových politických hnutí, která se na podporu prezidenta objevila po roce 2021.“

Tunisko se ocitlo ve slepé uličce při získávání záchranného balíčku ve výši 2 miliard dolarů od Mezinárodního měnového fondu. „Proti navrhovanému programu MMF – který vyjednala jeho vlastní vláda – brojil [Saíd] jako proti zahraničnímu diktátu, a tak by teoreticky mohl vnímat BRICS jako alternativní mechanismus zahraniční pomoci a podpory,“ dodal Grewal.

‚Pekingská deklarace ze 14. summitu BRICS jasně uvedla, že organizace podporuje rozšíření členství; Čína podporuje ducha BRICS, který spočívá v otevřenosti a oboustranně výhodné spolupráci s cílem urychlit tento proces,‘ uvedlo čínské ministerstvo zahraničí k údajné nabídce Tuniska na vstup do BRICS.

Dr. Sabina Hennebergová, Sorefova spolupracovnice z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku, poukázala na to, že Tunisko potřebuje důležité strukturální ekonomické reformy, aby obnovilo růst HDP na úrovni před rokem 2011 a vyhnulo se dlouhodobému zadlužení.

„Kromě toho by Tunisko pravděpodobně potřebovalo získat větší pověst mezinárodní mocnosti – v poslední době se snaží prosazovat protizápadní pozici, ale ne nutně se silným přínosem pro globální ekonomiku, který by mohlo nabídnout,“ dodala.

Hennenbergová uvedla, že historické vazby Tuniska na západní země, jako jsou USA, také znamenají, že bude muset prokázat silnější protizápadní postoje.

Alexandra Blackmanová, odborná asistentka na Cornellově univerzitě, uvedla, že jedním z hlavních principů tuniské politiky, zejména za vlády prezidenta Saída, je odmítání zahraničního vměšování, a tato mantra se opakuje i během jednání s MMF.

Zdroj: moderndiplomacy.eu