Americký prezident Donald Trump učinil šokující prohlášení. Hodlá zaplatit obrovský státní dluh Spojených států. Jde o 21,7 trilionu dolarů, hlavní finanční záhada současnosti spočívá v tom, jakým způsobem hodlá rozhodný americký předák najít a zaplatit tak úctyhodnou částku.
„Trump přísahá, že zaplatí dluh, který roste rychlostí výbuchu," oznamuje specializovaný politický časopis The Hill a připomíná, že podobný slib dával Trump, když ještě byl kandidátem na prezidenta. V daném okamžiku vypadají výsledky „snižování státního dluhu" dost divně — nynějšímu prezidentovi se ho podařilo nikoli snížit, ale zvýšit na rekordní částku. A také zvýšit rychlost jeho růstu na rekordní. Agentura pro obchodní informace Bloomberg oznamuje, že podle odhadů amerického ministerstva financí si bude muset vláda USA v roce 2018 půjčit 1,34 trilionu dolarů, tedy dvakrát více než v roce 2017, protože Trumpova opatření způsobují prudké zvýšení rozpočtového schodku.
V rámci diskuse vytyčil Trump několik tezí, které mají vyvolat vážné znepokojení jiných států. Prezident USA prohlásil, že cizí velmoci Ameriku fakticky oloupily. „Došlo u nás k jednomu z největších přesunu bohatství, k němuž kdy ve světových dějinách došlo… Bohatství bylo vzato z naší země a přeneseno do jiných. A došlo k tomu jen proto, že u nás byli lidé, kteří na to nedávali pozor, nebo o tom nevěděli, nebo jim to bylo jedno… A to je neuvěřitelné."
Další události se mohou vyvíjet podle třech scénářů, i když za určitých okolností a jisté šikovnosti dokáže Trump tyto scénáře smíchat.
První můžeme označit takto: „Odpouštím všem, komu jsem dlužen."
Pod záminkou toho, že Ameriku údajně oloupili pomocí nespravedlivých obchodních dohod, dumpingu a záporné obchodní bilance, může prezident prohlásit, že USA nebudou platit podle obligací představitelům států, s nimiž mají USA zápornou obchodní bilanci. Takové gesto bude vypadat sice divoce, poruší to všechny myslitelné i nemyslitelné závazky a pravidla slušnosti, Trumpovi je ale po vystoupení z íránské dohody (která byla potvrzena na úrovni OSN!) všechno fuk, o tom, že sám nynější prezident je vícenásobným bankrotářem, už ani nemluvě. Bere-li totiž Ameriku jako jednu velkou korporaci, pak se mu ohlášení bankrotu může zdát docela dobrým nápadem. Tím spíše, že v tomto případě se podaří větší část dluhů odepsat, a zároveň se i vyhlásit za národního hrdinu a všechny nespokojené — za nepřátele USA a zrádce.
Pro americké hospodářství bude mít toto schéma mimořádně negativní následky kvůli tomu, že zahraniční investoři už mu nebudou důvěřovat, nelze ale vyloučit, že z hlediska Bílého domu bude zbavení všech dluhů jednou ranou dostatečnou motivací.
Druhý scénář můžeme označit jako „Sbohem, dolare!", spočívá v hyperinflačním řešení problému státního dluhu. V amerických médiích už byla (zatím nepotvrzená) informace o tom, že Donald Trump navrhoval Garymu Cohnovi, vedoucímu hospodářské rady při prezidentovi, originální řešení — „prostě natisknout více peněz", aby bylo možno zaplatit všem věřitelům. Takový přístup má důležitou přednost — z hlediska formálního to nebude default ani bankrot USA, ale v případě, když se ve světovém finančním systému objeví „zbytečných" 22 trilionů, se cena dolaru (a tedy i jeho kurz vůči zlatu, ropě a jiným měnám) prudce sníží.
Dolar v pravém slova smyslu ztratí cenu a současně i status hlavní měny světového obchodu. Dolarové rezervy centrálních bank se stanou prakticky „nastříhaným papírem".
Americkému hospodářství byl zasazen hyperinflační úder, ale v tomto scénáři je možné při velkém přání najít něco pozitivního, což naláká Trumpa a jeho tým. Hyperinflace dolaru způsobí, že dovoz do USA bude velmi drahý a doslova donutí americké hospodářství začít znovu vyrábět to, co si během posledních desetiletí zvyklo nakupovat na dluh. Voliče to samozřejmě nepotěší, neboť jejich životní úroveň značně klesne následkem cválající inflace a likvidace úspor.
Existuje i třetí scénářб můžeme ho nazvat „Zapomenout a nevzpomínat". Trump může prostě zapomenout na svůj slib, že sníží dluh. Může se zdát, že je to nejrozumnější řešení, ale bude to klamný pocit.
Prezident USA začal hovořit o řešení problému státního dluhu ne proto, že by se tak dobře žilo. Americká finanční média a odborníci si všímají, že cizinci nakupují stále méně amerických státních obligací, ale je třeba jich vydávat stále více a více kvůli rostoucímu rozpočtovému deficitu. To znamená, že americké ministerstvo financí bude muset souhlasit se stále vyšším výnosem z nových obligací, aby přilákalo kupující.
Na finančních trzích vládne bizarní směs smutku a naděje na to, že z nedávných poklesů nevznikne dokonalá cívka finanční krize podle vzoru roku 2008 nebo ještě něco horšího. Trump má ještě zatím možnost zvolit ukončení této hry, ale pokud promešká vhodnou chvíli, může se dočkat začátku absolutní nekontrolovatelné finanční katastrofy. Trump, který si ještě v době své kandidatury stěžoval na to, že v USA je „falešná ekonomika", to skvěle chápe.
Otázkou je pouze to, jestli se rozhodne spustit hyperinflaci nebo default přímo teď v naději na rychlé obnovení americké ekonomiky nebo se pokusí získat čas, aby „podpálil celý svět" dříve, než finanční krize postihne Ameriku.
