Časopis American National Interest pojmenoval tři selhání americké rozvědky během ozbrojeného konfliktu v Náhorním Karabachu. (Foto: Youtube)
První chybou podle publikace byla zjevná nevědomost Spojených států o blížící se válce v regionu. Materiál naznačuje, že v březnu náměstek ministra zahraničí Stephen Bigan povolil pokračování americké vojenské pomoci Azerbajdžánu, protože Baku se zavázalo urovnávat územní spory diplomatickými prostředky.
„Lhal Bigan a ministerstvo zahraničí? Nebo byli oklamáni Azerbajdžánem? Proč bylo americké velvyslanectví v Baku překvapeno?“ zeptal se autor materiálu.
Článek rovněž vyjadřuje názor, že Baku koordinovalo vojenské plány s Tureckem.
Druhou chybou amerických stajných služeb je krátkozrakost ohledně ruských akcí v regionu. Americká rozvědka nedokázala zejména předpovědět rozmístění ruských mírových sil v zóně konfliktu v Náhorním Karabachu, ke kterému došlo v důsledku přímých jednání mezi Moskvou, Jerevanem a Baku, a nikoli prostřednictvím mechanismů Minské skupiny OBSE, jejíž součástí jsou USA spolu s Ruskem a Francií.
Třetí selhání americké rozvědky, jak uvádí časopis, je spojeno s nedostatkem znalostí USA o podrobnostech rozhovorů o Náhorním Karabachu mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho tureckým protějškem Recepem Erdoganem.
V noci 10. listopadu přijaly hlavy Ruska, Arménie a Azerbájdžánu společné prohlášení o příměří v Karabachu. Podle dokumentu se Baku a Jerevan zastavují na svých obsazených pozicích a musí si také vyměňovat válečné zajatce. V Karabachu jsou také zrozmísťovány ruské mírové síly.
Arménský premiér Nikol Pašinjan poznamenal, že pro něj byla tato dohoda mimořádně obtížným rozhodnutím. Azerbájdžánský prezident Ilham Alijev zase označil podepsání dokumentu za kapitulaci Arménie. Jednání o mírovém urovnání karabašského konfliktu byla vedena v rámci Minské skupiny OBSE v čele se třemi spolupředsedy – Ruskem, USA a Francií. Tato jednání však za 20 let nijak nepokročila.
Zdroj: pz.cz
