V horách Kavkazu, v Adygejské autonomní republice, byl nalezen tajemný kufřík s názvem nacistické tajné společnosti Ahnenerbe a dvě záhadné lebky.

Badatelé soudí, že že členové SS byli v Adygejsku pravděpodobně zainteresováni na tajemství starých dolmenů a na příčinách přirozeně vysoké radioaktivity v této oblasti. Je také možné, že zde nacisté hledali zlatý poklad Kozácké rady (Kubáňská rada), ztracený během ruské občanské války (1917-1923).

Badatelé také nalezli německou mapu oblasti Adygejska z roku 1941, a byli překvapeni její přesností a úplností. Tyto nalezené předměty vzbudily mezi odborníky velký zájem. Historikové znají mnoho detailů o operaci Edelweiss, při níž wehrmacht vztyčil nacistické symboly na vrcholu Elbrusu, nejvyšší hory Evropy, nacházející se v Kabardinsko-Balkarské republice na ruském Kavkazu.

Nález v lesíc

Záhadné lebky a tajný kufřík SS jsou uchovávány v etnografickém muzeu Belovodije ve vesnici Kamnnomostskij.

Správce tohoto muzea povodí řeky Bělaja, „Bělovodí“, Vladimír Melikov, řekl: „Tento hnědý kufr s koženou rukojetí a emblémem tajné společnosti Ahnenerbe mi přinesl místní člověk, který je skutečným poustevníkem a žije v lesní chatrči, nikdo neví přesně kde. Našel to prý v lesích. Všechny předměty byly v dobrém stavu. Například, zápalky lze použít i dnes. Kde asi může být tak výjimečné místo?“

Na víku kufru je jasný oficiální emblém Ahnenerbe, napsaný runovým písmem. Vojenský prsten nalezený v kufříku:

Co hledali nacisté v těchto místech?

Ahnenerbe, jejíž plný název je „Společnost pro výzkum a tréning německého dědictví předků“, existovala v Německu mezi lety 1939 a 1945, a byla vytvořena ke studiu tradic a historie „árijské rasy“.

Zkoumali všechno, co bylo na světě tajemné a neznámé, dělali expedice do Tibetu, Antarktidy a na Kavkaz, a hledali kontakt s UFO, aby získali tajemství absolutní moci. Hitlerovo Německo bylo aktivně angažováno ve vývoji nových typů zbraní schopných změnit běh války. V Ahnenerbe pracovalo 350 specialistů, kteří byli experty jak skvělým vzděláním, tak významnou vědeckou kariérou a několika tituly.

Tajemné jezero Rica v Abcházii

Málokdo ví, že několik let před válkou nabídli němečtí vojenští stavební specialisté na horské silnice pomoct Sovětskému svazu ve výstavbě silnice mezi Picundou a jezerem Rica (z pobřeží Černého moře do hor v Abcházii, kde je nyní přírodní rezervace) údajně z důvodu mezinárodní spolupráce. Po dokončení práce němečtí specialisté zemřeli tragickou smrtí: jejich auto v zatáčce spadlo do propasti. Až dodnes k jezeru Rica jezdí turisté skrze tunely, které postavili Němci.

Později se ukázalo, že důvod pro stavbu strategické silníce byl jiný. Hydrologové společnosti Ahnenerbe zjistilil, že složení vody z pramene nacházejícího se v jeskyni pod jezerem Rica je ideální pro výrobu lidské krevní plasmy.

„Živá voda“ byla z Abcházie dopravována ve stříbrných kontejnerech nejprve na pobřeží, a potom ponorkou na dno v Konstanci, a nakonec letecky do Německa, jak vysvětluje profesor Bormotov z Katedry ekonomiky a managementu ze Státní technologické univerzity .v Majkopu. Byly dokonce plány postavit tunel pro ponorku z moře až do jezera Rica, ale byly přerušeny válkou.

Je známo, že v Adygejsku, ve městě Majkop pobývala 49. horská brigáda Wehrmachtu, která vystoupila na horu Elbrus. V údolí řeky Bělaja blízko kozácké vesnice Dajovskaja.byl umístěn SS regiment Westland, a mezi řekami Pšiš a Pšeja tankové regimenty Germania a Nordland.

Na podzim 1942 byla na letiště v Majkopu usazena třetí letka 14. výzvědné skupiny, která měla výzvědné letadlo FW-189, vybavené nejmodernějšími nástroji rozvědky a „létající laboratoří“.

To bylo více než dostatečné k ochraně tajných výzkumů, která Ahnenerbe prováděla v Adygejských horách, řekl Bormotov. Majkop bylo město, kde měl wehrmacht hlavní velení. Bylo odtud prováděno řízení celé německé vojenské kampaně na Kavkaze na podzim 1942, kdy v horách nebyla definováná žádná obranná linie. Není jasné, proč byli vojáci v srpnu 1944 rozmístěni na hoře Pšekiš, když se frontová liníe již pohnula daleko na západ. Co Němci nestačili dokončit na hoře Pšekiš? Vztahuje se to k výzkumům specialistů Ahnenerbe? Ptají se experti.

Můžeme se domnívat, že nacisté měli zájem o dolmeny, které pokládali za „konstrukce prehistorické Atlantidy, a „bránu k paralelním světům“. I dnes se stále hovoří o zvláštních událostech v té oblasti. Nedávno v místním tisku proběhla zpráva o nálezu třímetrových koster, patřících neznáme lidské rase, v gruzínském kaňonu Borjomi.

Lebky bohů

Asi před dvěma lety skupina jeskyňářů vedená etnografem Vladimirem Melikovem našla v jeskyni na hoře Bojšoj Tjach dvě zvláštní lebky s rohy. Vypadaly jako fosilizovaná zvířata. Ale když je začali zkoumat podrobněji, začali míž husí kůži…

„Vidíte tu kulatou díru širokou jako prst na dně hlavy?“ řekl Melikov. Je to základna páteře. A její pozice ukazuje, že tento tvor chodil po dvou nohách. Dalším zvláštním jevem je nepřítomnost kraniálního valu a čelistí. Ústa jsou několik děr rozmístěných do kruhu. Oční důlky jsou neobvykle velké, a jsou zde dva rohovité výběžky. Avšak kosti lícní jsou ploché, jako u hominidů. Skutečně netypické nálezy. I v porovnání s vedle visící lebkou medvěda to velmi svádí si myslet, že držíte v rukou skutečné ostatky mimozemšťana.

Fotografie nálezů byly zaslány paleontologům do hlavního města, ale ti neprojevili nadšení. Pouze uznali, že nikdy nic podobného neviděli, a opatrně navrhovali, že mozná ty lebky ležely dlouho ve vodním toku a byly deformovány proudícím pískem? Ale pokud by to byla takováto deformace, proč by byla synchronizována? Stejné prvky se nacházejí na obou lebkách. Vědci soudí, že tyto nálezy mohly padnout již do rukou Hitlerových „mágů“, kteří vyhledávali neobvyklé předměty

Mimochodem, když tyto nálezy uviděli mytologové, měli okamžitě jasno. Jsou to Annunaku ze starého Sumeru: rohatá božstva, jejichž jméno se překládá jako „příchozí z nebe“. V sumerské mytologii se podíleli na tvoření světa.

Americký spisovatel Zecharia Sitchin identifikuje Annunaki s obyvateli Nibiru, hypotetické planety ve slunečním systému, s excentrickou oběznou dráhou. Kvůli astronomickým pohybům se tato planeta objevuje v našem dohledu jednou za 3 600 let. Podle Sitchina v této době obyvatelé Nibiru sestupují na Zemi a kontaktují její obyvatele, to jest nás.

„Můžeme vystavět spoustu verzí a souvislostí, ale zbytky nalezené v Adygejských horách nás v každém případě nutí přemýšlet,“ řekl akademik Ivan Bormotov při loučení.

Zdroj: express.co.uk