Každý vojenský letec ví, že bude-li sestřelen za frontovou linií, může počítat pouze s vlastní schopností přežití a rychlým příchodem pátracího a záchranného oddílu. (Foto: Wikimedia)
Vojáci této elitní jednotky se vydají na cestu hned, jakmile je ztraceno spojení s letadlem nebo vrtulníkem. Každý případ záchrany sestřeleného letce připomíná námět trháku.
Boj v mlze
Speciální operace na záchranu velitele 368. útočného leteckého pluku, plukovníka Sergeje Borisjuka, který byl sestřelen 13. prosince 1999 nad Argunskou soutěskou v Čečensku, vyústila v opravdovou bitvu. Motor jeho útočného letounu Su-25 zasáhla protiletecká raketa Stinger, pilot ztratil kontrolu nad strojem a letadlo se zřítilo, ale Borisjuk se stihl katapultovat a přistál na vrcholu hory obklíčené ze všech stran ozbrojenci. Zachránila ho hustá mlha, která před jejich očima skryla místo přistání. Zapnul havarijní vysílačku, spojil se se základnou ve Starých Atagách a požádal o pomoc. Hned vzlétly tři vrtulníky Mi-8MT se speciálním oddílem. Když se přiblížily k hoře, bojovníci zahájili palbu. Jeden vrtulník se zřítil, všichni vojáci byli zraněni a otřeseni, rychle se však vzpamatovali a přešli do kruhové obrany.
Rozpoutal se boj zblízka. Nepřítel mermomocí chtěl zajmout letce a vojáky záchranného oddílu živé. Na pomoc přispěchal druhý vrtulník, který klesal po strmé trajektorii. Byl rovněž poškozen palbou, avšak úspěšně přistál a evakuoval příslušníky speciální jednotky, mezi kterými již došlo ke ztrátám. Třetí MI-8 zůstal ve vzduchu, aby kryl kamarády na zemi a odpoutával pozornost bojovníků, také byl ale silně poškozen. Ze Starých Atagů vyletěly na pomoc dva útočné Mi-24, který raketami radikálům způsobily velké ztráty, jeden byl ale sestřelen. Zahynul velitel posádky major Andrej Sovgirenko a letec kameraman Alexandr Ivanov.
Zachránit Sergeje Borisjuka se 13. prosince nepodařilo, nepřítel byl dobře připraven. Závěrečná etapa operace byla zahájena příští den ráno. Pro začátek byl terén zpracován palbou útočných Su-25. Plukovník Borisjuk, který seděl v úkrytu v bezprostřední blízkosti bojovníků, korigoval palbu. Když palba ze země trochu utichla, přiletěly tři vrtulníky Mi-8. Pilot na zemi hodil dýmovnici, aby oranžovou barvou ukázal, kde se nachází. Jeden Mi-8, který zůstával ve vzduchu nad lesem pod ochranou dvou dalších, shodil plukovníkovi lano a vyzvedl ho na palubu. Odvetnou palbou ze země byl ale zabit radista jedné posádky. Velitel byl zachráněn, ale za dva dny operace zahynulo pět lidí. Počet zabitých bojovníků činil několik desítek.
Přistání na zahradě
Ztráty ruského letectva v ozbrojeném konfliktu roku 2008 v Jižní Osetii podle zveřejněných údajů činí tři útočné letouny Su-25SM a dálkový bombardér Tu-22M3. Jako poslední bylo sestřeleno letadlo plukovníka Sergeje Kobylaše, velitele právě toho 368. leteckého pluku, kterému v roce 1999 velel Sergej Borisjuk sestřelený nad Argunskou soutěskou.
9. srpna se tento zkušený pilot, který se svým letounem absolvoval obě čečenské kampaně, osobně postavil do čela náletu na gruzínskou kolonu obrněných vozidel jižně od Cchinvalu. Na konci útoku dostal z druhého letounu zprávu: „Veliteli, střílejí na tebe."
Pár sekund nato byl levý motor Kobylašova Su-25SM zasažen protivzdušnou raketou. Plukovník zmizel z boje a namířil letadlo k letišti, ale již na okraji jihoosetské metropole ho dohnala druhá raketa, která zasáhla pravý motor. Letec namířil hořící stroj co možná nejdále od města a katapultoval se.
Kobylaš přistál přímo na zahradě u domku v malé gruzínské enklávě. Starší hospodyně ho nevydala, dala napít a vysvětlila, jak dojít do nejbližší osetské osady. Po cestě volal vysílačkou záchranný oddíl, dokud se neozvala posádka vrtulníku Mi-8, který přiletěl na místo pádu letadla. Gruzínští vojáci zahájili palbu z minometu, vrtulník ale stihl rychle přistát a pilota vyzvednout. Generálmajor Kobylaš dnes velí dálkovému letectvu Ozbrojených sil RF.
Pomoc spojenců
24. listopadu roku 2015 turecký stíhací letoun F-16 nedaleko syrsko-turecké hranice raketou Sidewinder sestřelil ruský bombardér Su-24M. Posádka stihla nahlásit útok základně a katapultovat se. Pilota, podplukovníka Olega Peškova, zastřelili bojovníci ze země. Navigátor, major Konstantin Murachtin, měl štěstí, přistál na opačném svahu hory, která ho přikryla před palbou. Důstojník odpojil padák a s havarijní zásobou dorazil do lesa a zapnul havarijní vysílačku Komar-2M.
Pátrací a záchranná operace byla zahájena hned. K místu pádu letadla se vydaly dva Mi-8 s jednotkou námořní pěchoty. Vrtulníky nedokázaly dorazit k určenému místu, protože byly vystaveny mocné palbě ze země. Byl zabit námořník Alexandr Pozynič a jeden vrtulník Mi-8 nouzově přistál na neutrálním území. Později byla posádka a námořní pěšáci evakuováni vojáky Syrské arabské armády. Současně záchrannou operaci za souhlasu ruského velení zahájil íránský generál Kásim Sulejmaní, který v minimálním termínu sestavil oddíl z 18 syrských příslušníků speciálních sil a osmi bojovníků hnutí Hizballáh. Za setmění pronikla tato skupina na území nepřítele do téměř pětikilometrové hloubky. Operace trvala 12 hodin a skončila úspěšně: major Murachtin byl nalezen v lese a dopraven na leteckou základnu Hmímím.
