Představte si oblohu posetou majestátními létajícími městy, poháněnými technologiemi, které předbíhají naše moderní chápání fyziky. (Foto: X)

Zní to jako sci-fi, ale podle starověkých indických textů, známých jako Védy, takové stroje – nazývané vimány – skutečně existovaly.

Tyto příběhy fascinují badatele, historiky i nadšence do alternativní historie. Nedávné spekulace naznačují, že vimány využívaly rtuť k vytváření magnetických polí, která nějakým způsobem interagovala s Schumannovou rezonancí Země.

Co jsou vimány?

Vimány jsou popisovány v starověkých sanskrtských textech, jako je Mahábhárata, Rámájana nebo Vaimanika Šástra, jako létající vozidla či dokonce celá města. Některé popisy naznačují, že byly schopny rychlých letů, manévrování na obloze i cestování mezi světy.

Texty zmiňují různé typy vimán, například Jalayan (fungující na vodě), Vayu Ratha (poháněný větrem) nebo Vidyut Ratha (využívající sluneční energii). Ačkoliv se někteří domnívají, že jde o čistě mytologické příběhy, jiní tvrdí, že tyto texty ukrývají ztracené technologické poznatky.

Vaimanika Šástra, text připisovaný mudrci Bháradvádžovi, podrobně popisuje konstrukci vimán, včetně materiálů, pohonů a dokonce výcviku pilotů.

Zmiňuje například kovy, jako je soma nebo tama, a pohonné systémy, které někteří moderní interpreti spojují s pokročilými technologiemi, jako jsou iontové nebo plazmové motory.

Rtuť a magnetická pole: Věda nebo alchymie?

Jedna z nejzajímavějších teorií tvrdí, že vimány využívaly rtuť k vytvoření magnetických polí, která jim umožňovala vznášet se. Tzv. „rtuťový vírový motor“ je koncept, který někteří spojují s popisy v textech.

Podle nich rtuť, rotující ve speciálních nádobách, generovala elektromagnetické pole, jež interagovalo s přirozenými magnetickými poli Země. To mělo vytvářet antigravitační efekt, díky němuž se vimány vznášely.

Moderní věda podobný princip částečně uznává. Iontové motory, které NASA vyvíjí pro vesmírné lety, fungují na principu ionizace plynů (například xenonu), což vytváří tah.

Rtuť by teoreticky mohla sloužit jako podobný materiál, protože je tekutým kovem s vysokou hustotou a vodivostí. Nicméně neexistují žádné archeologické důkazy ani experimenty, které by potvrdily, že starověké civilizace takové technologie skutečně ovládaly.

Další spekulace se týkají spojení s alchymií. Védská tradice zmiňuje rasašástru – nauku o kovech a jejich transformaci. Rtuť byla považována za posvátnou látku, která mohla být alchymicky zpracována, aby získala „nadpřirozené“ vlastnosti.

Někteří badatelé, jako Robert Sepehr, naznačují, že starověké indické elity mohly rtuť využívat k vytváření pokročilých technologií, ale tyto teorie jsou značně spekulativní.

Schumannova rezonance

Schumannova rezonance je přirozená elektromagnetická frekvence Země, vytvářená blesky v atmosféře. Hlavní frekvence, přibližně 7,83 Hz, je často nazývána „srdečním tepem Země“. Tato rezonance vzniká v dutině mezi zemským povrchem a ionosférou a má vliv na globální počasí, elektromagnetické prostředí i potenciálně na lidskou psychiku.

Někteří nadšenci tvrdí, že vimány mohly využívat tuto rezonanci k navigaci nebo pohonu. Myšlenka je, že rtuťová pole interagovala s Schumannovou frekvencí, což umožňovalo vimánám „vyladit se“ mimo přirozené elektromagnetické prostředí Země a dosáhnout levitace.

Tato teorie však nemá vědecké podložení. Schumannova rezonance je extrémně slabý signál (v řádu pikotesl), což z ní činí nepravděpodobný zdroj energie pro pohon masivních létajících měst.

Přesto je zajímavé, že některé studie naznačují vliv Schumannovy rezonance na lidský mozek, zejména na alfa vlny (8–12 Hz), které souvisejí s relaxací a meditací. To vedlo k hypotézám, že starověké civilizace mohly tyto frekvence intuitivně chápat a využívat je k duchovním nebo technologickým účelům.

Létající města: Realita nebo mýtus?

Popisy létajících měst ve Védách, jako například město Tripura démona Tarakasury, zní ohromující. Tato města byla údajně vyrobena z kovů, pohybovala se po obloze a byla vybavena zbraněmi schopnými ničit celé armády.

Moderní skeptici však namítají, že tyto příběhy jsou spíše alegorie nebo poetické vyjádření duchovních konceptů než doslovné popisy technologie.

Na druhé straně zastánci teorie starověkých technologií poukazují na další nevysvětlené artefakty a texty po celém světě – od egyptských hieroglyfů připomínajících letadla po přesné mapy Antarktidy v době, kdy měla být neobjevená. Vimány by tak mohly být součástí širšího obrazu ztracených civilizací.

Co říkají kritici?

Vědecká komunita zůstává k těmto teoriím skeptická. Vaimanika Šástra, hlavní zdroj informací o vimánách, je považována za text z počátku 20. století, nikoliv starověký dokument.

Studie z roku 1974 indickými vědci zjistila, že popisy vimán v tomto textu jsou technicky neproveditelné a odporují známým fyzikálním zákonům.

Rtuťový pohon, ač fascinující, by vyžadoval obrovské množství energie a přesné inženýrství, což je těžké si představit v době bez moderních technologií.

Schumannova rezonance je zase příliš slabá na to, aby mohla sloužit jako zdroj energie. I kdyby vimány nějakým způsobem interagovaly s magnetickými poli Země, neexistují důkazy, že by starověké civilizace disponovaly potřebným know-how k vytvoření takových systémů.

Závěr: Inspirace z minulosti

Ať už jsou vimány skutečnými technologiemi nebo poetickými sny starověkých vypravěčů, jejich příběhy nás nutí přemýšlet o možnostech zakázané historie lidstva.

Možná jednoho dne odhalíme, že naše představy o minulosti byly příliš omezené – nebo že naše budoucnost může být stejně úžasná jako tyto staré legendy.