Minulý měsíc kulminovaly snahy Sorosovsky pokrokových, lidsko-právně uvědomělých sil Západu udělat z Číny černou ovci světa kvůli jejímu počínání v provincii Xinjiang. (Foto: Flickr)
Na zasedání OSN k lidským právům provedli Západních mocností na Čínu soustředěný útok, kterým se ve své propagandě holedbají jako průlomovým úspěchem, když ale zkusíme z propagandistického balastu věhlasných Západních tiskových agentur vyrýžovat zrnka skutečného informačního obsahu, tak to moc slavně pro Západní ideology nevypadá, spíše to naznačuje určitý pokles vlivu Západu v mezinárodním společenství.
Agentura AFP o tom psala pod titulkem, „Téměř 40 zemí požaduje, aby Čína respektovala lidská práva Ujgurů,“ a mezi těmi skoro 40 zeměmi jsou USA, skoro všechny členské státy EU, Austrálie, Japonsko a i trocha Západu zavázaných státečků.
AFP vyhlašuje:
Ke společné výzvě Číně, aby ctila lidská práva ujgurské menšiny spolu s vyjádřením obav ze situace v Hong Kongu, se přidaly USA, Japonsko a mnoho národů EU.
„Vyzýváme Čínu, aby ctila lidská práva, zvláště práva osob patřit k náboženským a etnickým menšinám, konkrétně třeba v Xinjiangu a v Tibetu,“ uvedl německý velvyslanec u OSN Christoph Heusgen, který tu iniciativu během zasedání k lidským právům vedl.
Proti této iniciativě podepsané 39 zeměmi se ale postavila iniciativa předložená Pákistánem. Zatímco Pákistán patří mezi přední země, které obviňují Francii a jejího prezidenta Macrona z útlaku muslimů a nerespektování jejich práv, tak proti iniciativě dělat z počínání Číny vůči ujgurským muslimům lidskoprávní aféru se staví a jeho iniciativa napadající Západní výzvu získala podpis 55 zemí. Pákistán v tom nezůstal sám, tuto příležitost pomstít se Američanům využila i Kuba, předložila svoji další iniciativu a i ta získala podpisy dalších 45 zemí. Těch sto zemí vůči 39 v podstatě jen Západním zemím hezky ilustruje, jak účinnost těch snah Západu o nastolení Nového světového řádu ve světě dost uvadá.
Člověk by si mohl myslet, že když mají zlí Číňané prý utlačovat náboženská práva ubohých ujgurských muslimů, tak by se v OSN na stranu Západu měly postavit v jednotném šiku všechny muslimské země. Ty však kupodivu hned přispěchaly na pomoc Číně. Nejen ty, co s Američany nevychází moc dobře jako Sýrie a Írán, ale i ty, které USA a Západ považují za své spojence, takže kromě již zmiňovaného Pákistánu je to třeba Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie a dokonce americkými vojsky obsazený Irák.
Řada zemí má s Čínou teritoriální rozepře a hádá se s ní v řadě sporů, jako Vietnam a Filipíny. Ale i tito s Čínou rozhádaní Peking podpořili. Indie, která zase s Čínou v podstatě vede nízko-úrovňovou pohraniční válku, kvůli které zoufale potřebuje americkou podporu až natolik, že se nechala začlenit do anti-čínského projektu Quad, opustila svého dlouholetého spojence Írán, který ji zato vyhnal z investičních projektů na svém území a obětovala s ním i extrémně výhodné obchody na ropu, jen aby zase získala přízeň Ameriky, se zdržela podpisu na prohlášení kterékoliv strany. I člen NATO Turecko, které teď vede ohromný boj proti Francii a jejímu prezidentovi kvůli údajnému útlaku muslimů, se také k žádné straně nepřidalo, natož aby podpořilo boj za práva údajně nábožensky utlačovaných Ujgurů.
Modře země, které podpořily Západní inciativu, červeně, co se postavily proti ní.
Většina zemí, i těch muslimských, totiž uznává, že mezi Ujgury je ve značné míře rozšířen terorismus. A i řada muslimských zemí vede na svých územích války s terorismem radikálních frakcí muslimů. Přitom se tyto země, jako třeba Egypt, kde na Sinaji má boj proti islamistickým teroristům regulérní válečný charakter s nasazením těžkých zbraní, při tomto boji potýkají s problémy v součinnosti se Západem. Teroristé, na které jsou na Středním východě zatykače za ohavné činy a členství v krvelačných teroristických skupinách, jakmile utečou do Evropy, tak si užívají lidsko-právní ochrany. Není je totiž už možné do jejich domovů či zemí, kde se dopustili zločinů, vydat, neboť by jim hrozilo nelidské zacházení v žaláři, při výslechu by je dokonce mohli mučit a za způsobená krveprolití by mohli být popraveni.
Řada činitelů z muslimských zemí tedy dostává dojem, že Západ u nich terorismus podporuje a dost slyší na čínská tvrzení, že ona se jen brání terorismu, který u ní Západ rozdmýchává a že Západ své tažení za lidská práva chce zneužít k ochraně svých oblíbených teroristických frakcí. Přičemž o podpoře Západu pro tamní teroristy je prý řada důkazů, které v muslimských zemích berou vážně, a dívají se na to jako na podporu separatismu, barevných revolucí aj., tedy na hrozby, kterých se sami bojí, že by Západ proti nim mohl nasadit.
Kromě toho pro většinu zemí světa je teď pro zahraniční, obchod ekonomickou spolupráci a zahraniční investice Čína významnější než Západ a tato situace má rostoucí trend. Konec konců USA mají problém prosazovat sankce vůči Číně i v rámci Západu, když se nikdo nechce zbavit technologií od Huawei, které zákazníkům poskytnou za méně peněz „více muziky,“ než cokoliv odjinud.
Těmi, kdo přináší čím dál více nového prospěchu, blahobytu a prosperity jsou teď totiž hlavně Číňané a Západ a USA už tak moc ne.
Ovšem je to také proto, že propagandistická mašinérie Západních progresivně osvícených sil vůbec ztrácí na účinnosti a to nejen v zahraničí, nýbrž i doma. Vyvolávání emocí démonizací Číňanů začíná být vnímáno tak trochu jako vyvolávání hrůzy z globálního oteplování a démonizace životadárného oxidu uhličitého, kdy boji proti tomuto zdroji našeho života máme prý obětovat svůj blahobyt a prosperitu.
Když si nedávno přední čínský diplomat dělal legraci, že zatímco Čína prý utlačuje Ujgury, tak jejich populace nevídaným tempem roste, přičemž populace bílých Evropanů a jejich potomků v Severní Americe má klesající tendenci, takže by bylo spíš na místě podezírat vedení těchto zemí z genocidního spiknutí proti bílé rase, tak to nejspíš fungovalo účinněji než pokusy o celosvětový pláč nad Ujgury. Zvlášť když se požaduje pláč nad Ujgury, zatímco o vraždění bílých farmářů v Jižní Africe se mlčí, či se dokonce zmínky o něm považují za rasistické.
Vyvolávání zoufalého žalu nad nedostatkem práv Ujgurů milovat Alláha má už podobnou účinnost jako vyvolávání žalu nad ubohými uprchlíky plavícími se přes Středozemní moře do Evropy, ač u těch plavících se je možno spatřit na rozdíl od mrtvých Ujgurů skutečné utonulé. Dokonce i řada osvíceně pokrokových to chápe. Vždyť ani takový Kalousek nebo Pirátská radnice v Praze, kteří se s oblibou ohání tibetskými vlajkami, se ujgurskou vlajkou radši neohání.
Číňany však většina lidí i na mezinárodní scéně vnímá spíš jako své čínské sousedy, co tu žijí mezi námi – slušné lidi, se kterými lze dělat dobrý business a dát si u nich v restauraci vydatný oběd. Povídačky o tom hospodském, u kterého ten oběd jíme, že v kuchyni zaměstnává Ujgura, kterého tam utlačuje, bychom asi také nebrali nijak zvlášť moc vážně.
