Do sluneční soustavy pronikly staré umírající hvězdy a vysávají energii ze Slunce. Naší nejbližší hvězdě tak hrozí, že zeslábne a pohasne, což může mít katastrofální dopad i na planetu Zemi.
NASA tuto skutečnost však před světem tají. Alespoň to tvrdí fyzička Claudia Albersová z Univerzity Witwatersrand v Jihoafrické republice.
Svá tvrzení dr. Claudia Albersová opírá o kruhové tvary, které zaznamenala na detailních snímcích Slunce pořízených sluneční observatoří SOHO.
NASA však kontruje, že jde jen o závadu na teleskopické kameře. Albersová proto NASA vyzvala, aby umožnila neomezený přístup k živému přenosu z kamery.
“Pokud nemáte co skrývat, tak nám umožněte v reálném čase sledovat Slunce, a pokud nemáte co utajovat, tak sdělte, proč nám zpřístupňujete jen malé úryvky s tak velkým zpožděním?” prohlásila vědkyně. Podle ní se jedná o staré nebo mrtvé hvězdy, které ze Slunce odčerpávají energii.
“Je to pravděpodobně obrovský systém starých mrtvých sluncí, který se dostal k našemu Slunci a zasahuje ho. Vytvářejí plazmové spojení se Sluncem a mohou způsobit vyhasínání Slunce, které je oslabováno,” uvedla Albersová ve svém videu na YouTube.
Ačkoliv vědkyně se řadí do zástupu těch, kdo věří v existenci planety X, to, co se nyní odehrává na Slunci, nedává do spojitosti s teoriemi o bájné Nibiru. Domnívá se, že jde o zcela jiný systém než ten, který do sluneční soustavy vstupoval v minulosti. Ale stejně jako Nibiru mohou tito “cizí návštěvníci” vyvolat změny ve sluneční soustavě i na Zemi. “Tyto objekty způsobují zemětřesení a sopečné erupce,” vysvětluje Albersová. Podle ní jedno z těchto těles dokonce obíhá kolem naší planety a mnoho dalších pak kolem Jupiteru. “Nedávno jsem objevila, že se přesunuly od Slunce k planetám, což možná vysvětluje, proč má Jupiter 69 satelitů místo šestnácti,” argumentuje profesorka fyziky. To, že i naše planeta si přitáhla do oběžné dráhy těleso, se již prý odrazilo ve změnách v zemské kůře. Obrovská koronální díra na Slunci
Podle Albersové existuje mnoho takových objektů uvnitř sluneční soustavy, které po mnoho let míří směrem ke Slunci. Tyto objekty pak se Sluncem navazují magnetické spojení a vytvářejí v něm koronální díry. Tyto koronální díry oslabují Slunce a způsobují stále silnější sluneční větry, které nakonec udeří na Zemi, čímž se zvýší riziko prudkých sopečných erupcí a seizmických aktivit.
Vědci z NASA sice připustili možnost existence nějaké planety na okraji naší sluneční soustavy, ale tato teorie zatím nebyla potvrzena. Naopak David Morrison tvrzení Albersové jednoznačně odmítá: “Zaprvé, kdyby nějaká planeta zamířila do sluneční soustavy a blížila se k Zemi, už by se nacházela uvnitř oběžné dráhy Marsu, byla by jasná a viditelná pouhým okem – byla by tam nahoře, bylo by snadné ji vidět, všichni bychom ji viděli.”
Také Univerzita Witwatersrand se od teorií Claudie Albersová distancovala, byť – jak ústy vedoucího katedry pro fyziku, profesora Joao P. Rodriguese, přiznává, – zkoumá i to, zda by ve vnitřní solární soustavě mohl existovat trpasličí hvězdný systém.
