Chirurgička z nemocnice v Bergamu si v interview pro Corriere Della Sera stěžovala na kritickou situaci v nemocnicích způsobenou koronavirem. Podle jejích slov chybí finanční prostředky na pomoc nemocným. (Foto: Twitter)

„Snažíme se ovládat svůj hněv. Nemáme nástroje, abychom pomohli všem, máme pouze ochranné prostředky. <…> Pacient přestává dýchat, samozřejmě mu děláme masáž srdce, protože jako lékaři ho nemůžeme nechat umírat, on se na nás dívá. A když je třeba ho intubovat? Trubku máme, ale přístroj k umělé ventilaci plic ne. A co teď?“ uvádějí noviny lékařčiny slova.

Kromě toho hovořila o preventivních opatřeních, která je nucena podnikat, aby nenakazila svého manžela a děti.

„Před návratem domů upozorňuji svého manžela, aby držel děti dál ode mne. Jdu do koupelny, hodím všechno do pračky, stojím ve sprše 40 minut, drhnu se mýdlem a vodou. Pak si obléknu masku, ale stejně se držím dál od dětí,“ vyprávěla.

Lékařka také uvedla, že si ustříhla vlasy, aby minimalizovala pravděpodobnost, že se koronavirus dostane do domu.

Přiznala, že lékaři musí komunikovat s příbuznými zesnulých pacientů, kteří se s nimi nemohou ani rozloučit.

„Říkáme pacientům slova, která nám jejich příbuzní diktují do telefonu, předáváme jim vzkazy se zprávami a kresbami vnoučat, které nám přinášejí. Rodiny zesnulých informujeme telefonicky. Byla jsem nucena hovořit se dvěma dětmi pacienta, které žijí daleko od sebe. Nemohli ho ani společně oplakat, nemluvě už tom, aby ho podrželi za ruku, to ani my nemůžeme udělat. Umírají sami a jsou odvezeni do márnice zabalení do fólie s dezinfekčním prostředkem,“ řekla doktorka a zdůraznila, že mnoho jejích kolegů je na pokraji nervového zhroucení kvůli úzkosti a přepracování.
Podělila se také o pocity, které zažívá vedle nemocných.