Nedávné oznámení Oceánografického institutu ve Woods Hole (WHOI) o provedení experimentu s vypouštěním louhu do oceánu je názorným příkladem příliš horlivých a nepromyšlených opatření, která jsou přijímána pod záminkou boje proti změně klimatu. (Foto: Getimg)

Tato iniciativa, podrobně popsaná v článku Nantucket Current ze 7. července, je plná vědeckých nejistot a potenciálních environmentálních rizik, která zdaleka převyšují jakýkoli spekulativní přínos.

Podle článku WHOI plánuje provést geoinženýrský experiment zaměřený na snížení hladiny oxidu uhličitého v atmosféře přidáním alkalických látek, konkrétně louhu, do oceánu. Základní hypotézou je, že přidání louhu zvýší alkalitu oceánu, čímž se zvýší jeho schopnost absorbovat CO₂ z atmosféry.

Od letošního srpna bude Oceánografický ústav ve Woods Hole provádět v malém měřítku studii o účincích zvyšování alkalinity oceánů, což je proces, který uměle zvyšuje pH oceánské vody s cílem bojovat proti okyselování oceánů způsobenému člověkem. Experiment bude prováděn ve vodách jihozápadně od Nantucketu a Martha’s Vineyard.

Experiment nazvaný „LOC-NESS“ – zkratka pro „Locking away Ocean Carbon in the Northeast Shelf and Slope“ – zahrnuje vypuštění 20 tun hydroxidu sodného (známého také jako louh a kaustická soda) a až 75 kilogramů značkovacího barviva do oceánu, po kterém bude následovat pětidenní 24hodinové monitorování rozptylu alkality, příjmu CO2 a dopadů na životní prostředí.

Vědecké poznatky o tomto experimentu jsou přinejlepším spekulativní. Vzhledem ke složitému chemickému složení oceánu a nesčetným proměnným, které ovlivňují procesy sekvestrace uhlíku, je obtížné přesně předpovědět výsledky takového zásahu. Existují značné nejistoty ohledně toho, do jaké míry povede zvýšení alkality skutečně ke zvýšení absorpce CO₂.

V tiskové zprávě EPA uvedla, že „nepředpokládá žádné měřitelné dopady na životní prostředí nebo jiné dopady po skončení monitorovacích období studie“, a na webových stránkách Woods Hole se zdůrazňuje, že vzhledem k čistotě hydroxidu sodného „jsou účinky na kvalitu vody omezeny pouze na vliv na pH“.

Woah, řekněte to rybám a dalším organismům, které otrávíte louhem. To už rovnou můžete lovit dynamitem.

Budeme sledovat přidávání 20 tun NaOH po dobu ~5 dnů, což má za následek potenciální sekvestraci až 20 tun CO2. Tento experiment je dostatečně malý, takže jakékoli bezprostřední dopady budou minimální a případné účinky na alkalitu budou do konce experimentů zcela zředěny zpět na základní podmínky.

Kromě toho nelze přeceňovat potenciální ekologické dopady vypouštění žíravých látek, jako je louh, do oceánu. Louh neboli hydroxid sodný je silná zásada, která může způsobit vážné chemické popáleniny a poškodit mořské živočichy, pokud se s ní nezachází správně. Se změnou chemického složení oceánu jsou spojena určitá rizika, včetně možného poškození mořských ekosystémů a organismů, které je obývají.

Potenciální důsledky experimentu pro životní prostředí jsou různorodé. Změna zásaditosti oceánu by mohla narušit křehkou rovnováhu mořských ekosystémů. Zvláště znepokojivé jsou dopady na fytoplankton, který tvoří základ oceánské potravní sítě. Tyto mikroorganismy mají zásadní význam pro koloběh uhlíku a jakékoli významné změny v jejich prostředí by mohly mít kaskádové účinky v celém ekosystému.

Odpůrci geoinženýrství jsou k důvěře vědců skeptičtí a varují, že lidské zásahy do životního prostředí mají často nezamýšlené důsledky.

Kromě toho by zavedení louhu mohlo vést ke vzniku lokalizovaných oblastí s vysokým pH, což by mohlo poškodit mořské živočichy, zejména druhy citlivé na změny prostředí. Jedná se o významné riziko, které se při snaze o geoinženýrská řešení zřejmě bagatelizuje.

Geoinženýrství by nemělo být považováno za životaschopný přístup k řízení životního prostředí. Předpokládané hrozby spojené se změnou klimatu by nás neměly dohnat k tak extrémním opatřením.

Vzhledem ke značným nejistotám a potenciálním rizikům spojeným s tímto experimentem je nezbytné zachovávat obezřetnost. Vypouštění louhu do oceánu bez komplexního porozumění možným dopadům je bezohledný přístup, který by mohl vést k nepředvídatelným a možná nevratným škodám.

Kritici tvrdí, že potenciální negativní důsledky takových experimentů daleko převažují nad teoretickými přínosy, zejména vzhledem k současnému nedostatečnému porozumění oceánským chemickým procesům a možnosti nechtěných důsledků.

Plán WHOI vypouštět louh do oceánu jako prostředek k řešení spekulativního problému je hluboce chybná a nebezpečná iniciativa. Vědecké nejistoty a potenciální environmentální rizika spojená s tímto experimentem daleko převyšují jakýkoli spekulativní přínos. Geoinženýrství by nemělo být považováno za životaschopný přístup k řízení životního prostředí a domnělé hrozby spojené se změnou klimatu by nás neměly vést k takovým extrémním opatřením.

Při dalším zkoumání způsobů, jak zachovat zdravé životní prostředí, je nezbytné, abychom upřednostňovali přístupy, které jsou podloženy solidními vědeckými poznatky a které minimalizují rizika pro ekosystémy naší planety. Musíme zajistit, abychom nepodnikali zásahy, které by mohly způsobit více škody než užitku. Experiment WHOI je jasnou připomínkou potřeby obezřetnosti a odpovědnosti v našem úsilí o správu našich přírodních zdrojů, stejně jako toho, jak fanatická poslušnost ideologii toto vše vyřazuje z provozu.

Tento bezohledný experiment je důkazem zoufalství a krátkozrakosti, které často provázejí návrhy geoinženýrství. Místo toho, abychom se obraceli k takto riskantním strategiím, měli bychom se zaměřit na realistické a na důkazech založené environmentální postupy, které zajistí zdravější a stabilnější životní prostředí pro budoucí generace.

Zdroj: wattsupwiththat.com