Česká republika byla mezi prvními zeměmi, jež vyslaly své záchranáře do Bejrútu. Bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec si ale povšiml i další „české stopy“ na místě devastujícího výbuchu ledku amonného v místním přístavu.
Devastující výbuch 2700 tun ledku v bejrútském přístavu zabil více než stovku lidí, zranil několik tisíc osob a způsobil ztráty, které mohou dosahovat až dvaceti miliard dolarů.
„Myslím, že většina lidí viděla záznam obřího výbuchu v bejrútském přístavu. Mluví se v této souvislosti o ruské, izraelské a dalších stopách. Málokdo ale ví, že v celém příběhu je i výrazná ‚česká stopa‘, kterou díky médiím měly možnost vidět doslova milióny lidí po celém světě, a určitě je zaujala,“ poukázal Štefec.
Výbuch, který měl podle odhadu analytika sílu 1,7 až 2 kilotun TNT, totiž v jeho bezprostřední blízkosti částečně zakrylo silo na zásobu obilí, jehož torzo jako jediné zůstalo stát.
„Jedná se o silo, které v 60. letech vyprojektovala a vybudovala pardubická společnost Průmstav,“ píše dále Štefec.
„Výbuch, který silně připomínal jadernou explozi (až na tu stoupající žhavou kouli na vrcholu prachového sloupu), mě přivedl na ještě jednu zajímavou ‚českou stopu‘. I tu znají miliony lidí po celém světě. Najdete ji v japonské Hirošimě, městě, které se stalo na sklonku WWII cílem jaderného útoku amerického letectva. Světoznámý Památník míru, nebo také Atomový dóm, byl vyprojektován a postaven českým architektem Janem Letzelem,“ povšiml si Štefec.
Na USAR tým po přistání čekali zástupci ambasády. Po vyložení materiálu se přesunuli, pod dohledem místní policie, k nedaleké vojenské základně. S místní samosprávou a vojáky od noci zjišťujeme rozsah poškozených budov a možnost záchrany osob pod troskami.
Tento prefekturní palác pro výstavy produktů, který byl dokončen v roce 1915, se nacházel pouze necelých 700 metrů od epicentra výbuchu.
„Atomový dóm i silo v Bejrútu jsou důkazem schopností českých architektů, konstruktérů a stavitelů, na které jako bychom dnes nejraději úplně zapomněli. Je možné, že i ze sila v Bejrútu se stane památník ničivého výbuchu, pietní místo vzpomínek na jeho oběti. Pro nás by měl být připomínkou toho, co bychom neměli ztratit – schopnosti tvořit a budovat věci, které vstoupí do povědomí světové veřejnosti, byť za podmínek velmi tragických,“ dodává Štefec.
Co se ale týče dalších stop, které by mohly nasvědčovat o sabotáži, analytik zůstává skeptický.
„Je prakticky jisté, že za explozí stojí lidská hloupost, kašlání na pravidla a neopatrnost. Pokud se ve stejné budově, v níž byl skladován ledek amonný, skutečně vyráběla pyrotechnika (a záběry požáru předcházejícímu výbuchu tomu nasvědčují), nedá se to nazvat jinak než idiocie,“ míní.
Štefec připomíná, že ledek amonný se používá při výrobě trhavin, tuhých raketových paliv i zábavné pyrotechniky. Pokud se přehřeje tak podle něj „postačí relativně malý počáteční impuls“.
Důvod, proč exploze připomínala jaderný výbuch, spočívá v chemických vlastnostech ledku amonného, kvůli kterým se do vzduchu uvolnilo více než 1400 tun vodní páry.
„Kondenzující voda na rozhraní rázové vlny výbuchu a okolního chladného vzduchu pak vytvořila vizuální efekt jaderného hřibu, stejně jako ‚čáry‘ na obloze kreslí vodní pára, kondenzující za tryskami proudových motorů jako v podstatě hlavní produkt spalování leteckého paliva,“ vysvětluje Štefec.
Na závěr poděkoval českým hasičům i záchranářům, kteří odjeli do Bejrútu pomáhat při záchranných a vyprošťovacích pracích.
