Před pěti lety skupina velkých světových vůdců z Číny, EU a jiných zemí, na jejichž symbolický odkaz teď vzpomínáme, podepsala Pařížskou dohodu, Proklamaci emancipace pro Zemi a lidstvo samotné. (Foto: Pikist)

Před pěti lety skupina velkých světových vůdců z Číny, EU a jiných zemí, na jejichž symbolický odkaz teď vzpomínáme, podepsala Pařížskou dohodu, Proklamaci emancipace pro Zemi a lidstvo samotné.

Tento převratný dokument přišel jako ohromný paprsek světla naděje pro miliardy lidí, které spalovaly plameny zhoršujícího se životního prostředí. Přišlo to jako radostné svítání ukončující dlouhou noc jejich zajetí.

Lidé mají tudíž spoustu důvodů tuto zelenou Magnu Chartu oslavovat a usilovat o pokrok tohoto projektu pro lidstvo a pro vše živé na této planetě.

V posledních čtyřech letech se však věci dramaticky změnily. Spolu s rostoucím trendem populismu, neo-izolacionismu, ekonomického nacionalismu, anti-globalizaci ta zelená Magna Charta uvadala a stávala se nejistou. USA, tedy ten největší emitor uhlíku a spotřebitel zdrojů na světě, se z Pařížské dohody stáhly jen proto, aby uspokojily a potěšily své domácí zájmové skupiny i za cenu obětování obecného blaha lidstva.

Jaké jsou výhody a potenciální možnosti pro zelenou spolupráci mezi Čínou a EU? Jak jednou poukázal jeden moudrý vůdce, v současném světě existují čtyři druhy deficitů, konkrétně deficit veřejné správy, deficit důvěry, deficit míru a deficit rozvoje. Zde nejistota v globální kooperaci na ochraně životního prostředí představuje významnou část „deficitu veřejné správy“.

Avšak v oblasti globální veřejné správy nad životním prostředím sdílí Čína s EU mnoho společných zájmů a idejí. Mají tudíž ohromný potenciál pro opětovné vzkříšení ducha Pařížské dohody a přebudování mezinárodního environmentálního řádu na základě jejich sdílených společných institucí a norem.

Evropané mají v této oblasti bohaté zkušenosti a čínská vláda, společnosti, učenci a lidé v posledních letech při styku se světem získávali rostoucí environmentální uvědomělost.

Jak tvrdí „Strategický výhled EU-Čína“ a další nedávné politické zprávy, tak EU uznává neustálý růst čínské ekonomiky a globálního vlivu a Brusel s Pekingem se těší z rostoucích příležitostí na spolupráci ve věcech klimatické změny, energetiky a efektivity zdrojů.

Čína a EU jsou pro sebe vzájemně při realizaci Pařížské úmluvy kriticky důležití partneři. Mohou jeden druhého povzbuzovat, aby předvedl větší ambice a převzal větší odpovědnosti za klimatickou akci, které jsou odpovídající mezinárodnímu vlivu a ekonomické síle obou těchto stran. Rovněž mohou spolupracovat i v širších oblastech: od uhlíkových trhů až po dlouhodobé rozvojové strategie, od čisté energie a energetické účinnosti až po nízkoenergetickou dopravu a města.

EU a Čína se už staly dobrými příklady, když veřejně slíbily, že dosáhnou uhlíkové neutrality před rokem 2050 respektive před rokem 2060. A v důsledku toho je taková ukázková spolupráce mezi Čínou a EU pro svět výzvou, podněcující jiné země, aby je následovaly.

Mezi Čínou a EU je však ve spolupráci na životním prostředí a zeleném rozvoji pořád spousta bolavých míst a úzkých těžko průchodných hrdel.

Např. by se měly omezit intervence z určitých zemí. V tomto smyslu Čína vždy usiluje, aby proti sobě měla jednotnou, silnou a nezávislou EU. Čím více strategické nezávislosti si EU udrží, tím vyšší bude úroveň oboustranné spolupráce, jakou mohou dosáhnout i k tomu, aby se staly dostatečně robustními vzorovými příklady, které povedou globální trend a přispějí i k přestavbě jiných zemí. Kromě toho, že spolupráce mezi Čínou a EU na životním prostředí může být snadno přerušena jinými otázkami, jako debatami o lidských právech, právech pracujících a mnohých dalších.

Při překonávání těchto obtíží lze využít řadu praktických tipů, podle kterých mohou obě strany za tímto účelem postupovat, jako prosazování radši dialogu než konfrontace, hledání při řešení rozkolů mezi nimi styčných bodů, podněcování k pozitivním efektům rozšiřujícího se rozlévání prospěchu při oboustranné zelené spolupráci do ostatních oblastí a řešení problémů jednoho po druhém s nasazením velké trpělivosti a dobrých způsobů.

Nyní v roce 2020 se svět nachází na křižovatce. Tak by mládež měla převzít větší břemeno odpovědnosti za budoucnost.

Cením si dvou proslulých mladých dam „zelené bojovnice“ Grety Thunberg ze Švédska a její protivnice Naomi Seibt z Německa. Ty obě mají ohromné odhodlání a zápal pro obhajobu své vlastní pravdy, postojů a metod, jak zhojit Zemi, ač jsou ve zjevném rozporu ve svých metodologiích jedna s druhou.

Navíc k jejich příspěvku k tomu, že obrátí pozornost veřejnosti k životnímu prostředí, může ve všech ohledech nejúčinnější způsob, jakým může mládež zahojit Zemi, stát na jejich původních aspiracích a na uvědomělosti jakožto odpovědných příslušníků lidstva a na jejich schopnosti jednat správným způsobem pomocí intelektu, rozumu a vědecké znalosti.

Výhled do budoucnosti je takový, že EU a Čína sehrají svoji roli jako pionýři při vytváření vzorových příkladů, které podnítí ostatní země, aby je za účelem nápravy světa následovaly, a mládež z celého světa také převezme svoji odpovědnost a stane se avantgardou budování komunity společné budoucnosti lidstva.

Wang Peng