Pokud si NASA dělá poznámky o vašem bláznivém experimentu, víte, že jste ve světě vědy uspěli. (Foto: Youtube)

Pětaosmdesátiletý Michel Siffre se skutečně dokázal prosadit mezi ostatními vědátory poté, co v roce 1962 provedl průlomový výzkum toho, jak lidé vnímají čas, když se na dva měsíce odřízl od celého světa.

Je tu oddanost věci a pak je tu tento muž. Inspirován vesmírnými závody, francouzský badatel, dobrodruh a vědec si před více než šesti desetiletími sundal náramkové hodinky a uzavřel se 130 metrů pod povrchem v propasti Scarasson, hoře v Ligurských Alpách.

Proč to Siffre udělal

Vyzbrojen pouze baterkou se tehdy třiadvacetiletý mladík utábořil vedle ledovce, jak nejlépe uměl, aby zjistil, jak může absence vnějších signálů připomínajících, že je noc a den, ovlivnit biologické rytmy.

Siffre se zajímal zejména o to, jak na něj nedostatek světla působí, a tak spal a jedl, jen když mu to tělo nařídilo, místo aby dodržoval pevný časový rozvrh, který zbytek světa dodržuje, protože to tak nařizuje společnost. T

Tento dnes 85letý muž žil ve jménu vědy pod hladinou zcela sám neuvěřitelných 63 dní – a vyšel z ní vítězně, i když s velkou citlivostí na denní světlo. Michel Siffre vystupuje z jeskyně po dvou měsících v roce 1962.

Když se totiž Siffre stal jakýmsi jeskynním obyvatelem, učinil řadu neuvěřitelných zjištění týkajících se toho, jak lidé reagují na život s nulovými informacemi o čase – bez hodin, kalendáře a slunečního svitu, které by jim to připomínaly.

Zjistil, že naše těla mají své vlastní hodiny, což je dnes známo jako chronobiologie. To vše ve věku 23 let – v etapě našeho života, kterou si většina lidí vyhrazuje pro pití a sex na jednu noc.

Jaký byl život bez času

V roce 2008 Siffre o své přelomové expedici řekl časopisu Cabinet: „Přišel jsem na tento nápad – nápad, který se stal myšlenkou mého života. Rozhodl jsem se žít jako zvíře, bez hodinek, ve tmě, bez znalosti času. Místo studia jeskyní jste nakonec studoval čas. Ano, vymyslel jsem jednoduchý vědecký protokol. Postavil jsem ke vchodu do jeskyně tým. Rozhodl jsem se, že je zavolám, když se probudím, když budu jíst a těsně předtím, než půjdu spát. Můj tým neměl právo mě volat, abych neměl ponětí, kolik je venku hodin. Aniž bych to věděl, vytvořil jsem obor lidské chronobiologie.“

Přestože měl Siffre „špatné vybavení“, jen „malý tábor“, ve kterém mohl žít, a potýkal se s teplotami pod bodem mrazu a extrémně vysokou vlhkostí, dokázal se udržet ve hře – nebo si to alespoň myslel.

Vědec říká, že si během dvou měsíců krátil čas „čtením, psaním a výzkumem“ v jeskyni a zároveň často snil o své budoucnosti. Vědec vysvětlil přelomový objev, který učinil během své první podzemní expedice.

Vysvětlil, že sám sebe sledoval tím, že pokaždé, když zavolal svůj tým na povrch, provedl dva testy, kterými bylo měření tepu a provedení vlastního „psychologického testu“.

Siffre to vysvětlil: „Vždycky jsem si myslel, že se mi to podaří: „Musel jsem počítat od 1 do 120, rychlostí jedna číslice za sekundu. Tímto testem jsme učinili velký objev: počítání do 120 mi trvalo pět minut. Jinými slovy, pět skutečných minut jsem psychologicky prožíval, jako by to byly dvě minuty.“

Ačkoli si možná říkáte, že to je asi snadná chyba, když žijete dva měsíce v jeskyni, ve skutečnosti šlo o mimořádný objev o vlivu života bez časových podnětů.

Siffre v podstatě prožíval všechno dvakrát pomaleji, než ve skutečnosti bylo – takže pokud vy všichni, kteří si přejete, aby se „čas zpomalil“, to opravdu chcete zažít, vypadá to, že se prostě musíte na pár měsíců přestěhovat do jeskyně.

Francouz k tomuto drsnému poznání dospěl až ve chvíli, kdy mu kolegové oznámili, že konečně nastal den, kdy musí experiment dokončit – což pro něj byl docela šok, protože se domníval, že mu zbývá celý měsíc.

„Můj psychologický čas se zkrátil na dvojnásobek,“ řekl Siffre. Francouz se v roce 1972 neuvěřitelně vrátil do jeskynního obydlí na šestiměsíční pobyt v USA.

Siffreho teorie

Vysvětlil, že čtyřicet let zkoumal nesoulad mezi psychologickým časem a skutečnými hodinami a přišel s vlastní teorií, proč se mu to stalo. Siffre pokračoval: „Domnívám se, že když jste obklopeni nocí – v jeskyni byla naprostá tma a svítila tam jen žárovka-, vaše paměť nezachycuje čas. „Zapomínáte. Po jednom nebo dvou dnech si nepamatujete, co jste dělali den nebo dva předtím. Jediné, co se mění, je to, kdy se probudíte a kdy jdete spát. Kromě toho je to úplně černé. Je to jako jeden dlouhý den.“

Ale ani po tom všem Siffremu 63denní série zalezlý v jeskyni nestačila a rozhodl se, že se o deset let později do tmy vrátí, ale tentokrát ho čeká půlroční pobyt v jeskyni v Texasu.

Poté, co během deseti let zorganizoval desítky dalších experimentů s časovou izolací v podzemí, se tento dobrodruh narozený v Nice rozhodl izolovat se na půl roku, aby zjistil, co se stane s jeho vnitřními hodinami.

Opět učinil další neuvěřitelný objev, neboť zjistil, že bez časových ukazatelů se lidé přizpůsobují 48hodinovému cyklu, nikoli 24hodinovému, na který jsme všichni zvyklí.

NASA využila poznatky ze Siffreho experimentů, aby pomohla astronautům, kteří hlásili, že mají podobné problémy s krátkodobou pamětí poté, co byli izolováni od vnějších časových referencí. Jak jsem řekl – ve vědeckém světě je tak trochu legendou.

Zdroj: ladbible.com