Jen dva týdny poté, co prezident Trump stáhl USA z jaderné dohody s Íránem, tak jeho ministr zahraničí Mike Pompeo vydal vůči Íránu 12 požadavků, které by niky nemohly být splněny. Pompeo samozřejmě věděl, že jeho požadavky splnit je nesmysl.

Právě proto byly přeci takto jako nesplnitelné střiženy. Úplně stejně jako rakousko-uherské ultimátum Srbsku v červnu 1914, které pak vedlo k rozpoutání I. světové války. A nesmyslné je to úplně stejně jako ty nemožné požadavky vznesené v roce 1999 vůči Miloševičovi a v letech 1991 a 2003 vůči Saddámovi Husseinovi, a tak dále, jak je to i v mnoha dalších případech, kdy Washington chtěl svou válku. Tyto nesmyslné požadavky jsou přeci nástroji války a ne kroky k míru.

Ministr Pompeo zlořečil Íránu. Média mainstreamu zlořečila Íránu. Trump zlořečil Íránu. Pak ale nastala ta divná věc: nic. Íránci oznámili, že zůstávají oddáni diplomacii a budou pokračovat v plnění své části jaderné dohody, pokud Evropané a další partneři budou ochotni postupovat stejně. Činitelé Íránu a Evropy pak vzdorovitě k Washingtonu pokračovali v naději na udržení vzájemně výhodných vynořujících se vztahů v udržování kontaktů. 

Washington na evropské pohrdání reagoval hrozbou sekundárních sankcí na evropské společnosti, které budou pokračovat v obchodech s Íránem, které byly opakovaně shledány jako ochotné dodržovat za svou stranu tyto dohody. Jakýkoliv nezávislý vztah Evropy s Íránem bude trestán, hrozí Washington. Ale zase, skoro nic se nestalo.

Německá kancléřka Angela Merkel, místo aby se přidala k washingtonskému marši, tak si klidně v květnu udělala dva výlety do Ruska, aby se tam snažila jak o užší vztahy, tak o spolupráci při nalézání vztahů s Íránem.

Rusko s Čínou byly v poslední národně bezpečnostní strategii Spojených států jmenovány jako naši prvořadí nepřátelé, ale obě tyto země tyjí z prospěchu způsobeného jednostranným stažením USA z dohody s Íránem. Když se francouzská společnost Total nechala vystrašit washingtonskými hrozbami a z Íránu se stáhla, tak její místo lačně zabrala čínská firma.

Vypadá to, jako by svět už byl hrozbami neoconů z Washingtonu unaven. Je ironií, že jak to vypadá, tak čínští „komunisté“ chápou lépe než USA, že v kapitalismu byste svým zákazníkům hrozit neměli. Zatímco USA hrozí a sankcionují a odrazují od ekonomických vztahů, tak jejich protivníci v zámoří spěšně sklízí ovoce tohoto skutečného amerického izolacionismu.

Zatímco zrušená Trumpova schůzka se severokorejským Kim Jong-Unem zůstává zrušená i nadále, tak Severní a Jižní Korea projevily vůli v mírotvorném úsilí pokračovat. Jako kdyby už na Washingtonu vůbec nezáleželo.

Často jsem promlouval o nechtěných důsledcích naší agresivní zahraniční politiky. Např. invaze prezidenta Bushe do Iráku jen pomohla našemu „nepříteli“ Íránu, aby na Středním východě získal větší dominanci. Vypadá to ale, že se objevují i nové důsledky a ty musí být pro neocony velice nežádoucí: přes všechnu válkychtivost, hrozby, požadavky sankce a dokonce bombardování přicházející z Washingtonu, svět prostě už požadavky Washingtonu ignoruje a vede si svůj vlastní business.

Ač mě tento vývoj mírně překvapuje, tak jako libertarián a ne-intervencionista vítám rostoucí irelevanci washingtonského intervencionismu. My máme daleko lepší filosofii a musíme tvrdě pracovat, abychom ji prosadili tak, aby ji bylo možno nakonec vyzkoušet, až propadák úsilí neoconů bude zjevný všem. To bude naše velká příležitost!

Ron Paul via The Ron Paul Institute for Peace & Prosperity