Následující článek je v posledním čísle časopisu Foreign Affairs Magazine, vydavatelem je James F. Hoge, Jr., jménem Rady pro zahraniční vztahy (CFR), jeden z největších amerických think tanků, který má významný dopad na zahraniční politiku USA. (Foto: Wikimedia)

Píše se rok 2020. Ruská armáda provádí hlavní cvičení v Kaliningradu, ruské exklávě na Baltském moři hraničícím s členskými státy NATO Litvou a Polskem. Pozorovací letoun ze Západní aliance omylem prolétá ruským vzdušným prostorem a je sestřelen raketou země-vzduch. NATO zaútočí na oblast Kaliningradu stíhačkami a válečnými loděmi. Obě strany varují, že pokud budou ohroženy jejich bezpečnostní zájmy, zváží použití jaderných zbraní.

Aliance a Rusko se již dlouho připravují na konflikt, protože jsou nervózní z invaze na Krym, rostoucího napětí na Blízkém východě, rozpadu dohod o kontrole zbraní a zřízení nových jaderných zbraní. Ve Washingtonu, kde kampaň prezidentských voleb již probíhá, každý z kandidátů bojuje o to, aby proti Rusku zaútočil nejtěžším kalibrem. Ruské vedení v Moskvě poté, co si uvědomilo, že se antiamerikanismus vyplácí, eskalovalo svou tvrdou rétoriku proti Washingtonu.

Obě strany jsou ve vysoké pohotovosti a je zahájen kybernetický útok neznámého původu proti ruským systémům včasného varování, které simulují příchozí nálety NATO na letecké a námořní základny Kaliningradu. Protože je k dispozici pouze několik minut k potvrzení útoku, Moskva se rozhodne okamžitě reagovat a vypouští konvenční rakety z Kaliningradu na baltská letiště NATO; NATO také okamžitě reaguje s nálety na Kaliningrad.

NATO posiluje, protože se obává, že bude následovat pozemní invaze do států aliance, Moskva dospěla k závěru, že musí eskalovat, aby zastavila eskalaci a otevřela tak cestu k dohodnutému urovnání za podmínek Moskvy, a vede menší jaderný útok na sila pro jaderné střely na letišti NATO. Ale de-eskalační výpočet se ukazuje jako iluzorní a začíná atomová výměna.

Tento hypotetický scénář může znít jako katastrofa, kterou měla skončit studená válka. Ale znovu se to stalo znepokojivě věrohodné. Základní prvky jsou již dnes přítomny,  jiskra stačí k zapálení konfliktu.

Podle autorů Ernesta J. Monize a Sama Nunna je riziko jaderné eskalace mezi Ruskem a USA na nejvyšší úrovni od kubánské raketové krize v roce 1962. Proč popisují tento scénář soudného dne? Kdo vlastně jsou?

Moniz je fyzik a politik. Od 21. května 2013 působil do ledna 2017 v úřadu amerického ministra energetiky. Ministerstvo energetiky odpovídá za vývoj a výrobu jaderných zbraní.

Nunn je podnikatelem a demokratickým politikem. Zastupoval od roku 1972 do roku 1997  Gruzii v Senátu Spojených států.

Oba předsedají Iniciativě pro jaderné hrozby (NTI), a varují, že USA a Rusko směřují k jaderné válce.

Tento scénář mi připomíná popis jaderné války od člena Atlantik-Brücke , což je německá verze CFR, jmenovitě od Clause Klebera.

Atlantik-Brücke  je předním soukromým neziskovým sdružením na podporu německo-amerického porozumění a atlanticismu. Společnost byla založena v Hamburku v roce 1952 a sídlila v Bonnu v letech 1983 až 1999 a nyní sídlí v Berlíně.

4. dubna 2019, u příležitosti 70. výročí založení NATO, Kleber fiktivně informoval o rozmístění jednotek NATO k obraně Estonska.

„Dobrý večer, na vodě i ve vzduchu, jsou dnes večer na cestě do Estonska američtí, němečtí a další evropští spojenci, aby bránili ruským „bandám“, které se tam usadily, tak jako tomu bylo před několika lety na Krymu.

Claus Kleber pak vysvětlil, že to není realita, ale že se to může stát kdykoli.

"To není jen vize, ale realismus, protože v případě napadení by NATO muselo reagovat na útok na území jednoho ze svých členských států. “

Všichni společně šířili lež, že Rusko dobylo  Krym. Moniz a Nunn říkají, že to byla „invaze“, a Kleber také předpokládá invazi.

Ruští vojáci byli legálně na Krymu na základě smluv s Ukrajinou a umístili zde svoji černomořskou flotilu v Sevastopolu. Mluvit o „invazi“ je tedy lež.

Když po násilném majdanském puči přišli k moci v Kyjevě neonacisté a útočili proti rusky mluvící populaci, obyvatelé Krymu se v referendu drtivou většinou rozhodli připojit k Rusku.

Proto Kleber lže, když tvrdí, že jde o anexi, ale se svými lživými zprávami proti Rusku stále útočí.

Proč jsou tyto scénáře o konfliktu mezi NATO a Ruskem prezentovány? Oba jsou o pobaltských státech.  Je to duševní příprava lidí na konflikt?

Kdo je tady agresor?

Kdo postupoval s vojáky a válečnými stroji až na hranici s Ruskem? Kdo vykonává velké námořní manévry v Baltském moři? Kdo ukončil smlouvu INF o likvidaci raket  středního a krátkého doletu? Kdo vybudoval raketový systém v Polsku a Rumunsku? Kdo provokuje Rusy po celou dobu? Kdo uvalil na Rusko hospodářské sankce, což je vlastně válečný akt?

Jsou to USA a země NATO.

Je zajímavé, že Moniz a Nunn mluví o „kybernetickém útoku neznámého původu proti ruským systémům včasného varování“. Kdo by měl být tímto „neznámým“, pokud ne USA a NATO?

Chcete nalákat Moskvu do války?

Mají pravdu s tvrzením, že pak je konec světa, když  jaderné velmoci zaútočí proti sobě.

Německo je vymazáno, protože zde nejsou jenom velitelská střediska a základny amerických okupantů, ale Američané zde mají uloženy atomové bomby.

Kde je mírové hnutí a kde jsou demonstrace proti válce s Ruskem?

„Oh, zapomněl jsem, že Němci nyní hlasují pro Zelené, stejní, kteří v roce 1999 vedli protinárodní válečnou agresi proti Srbsku, když byli členy vládní koalice,“ dodává von Freeman na blogu Schall und Rauch.

Zdroj: pz.cz