Na počátku 70. let se USA a většina západního světa dostaly do stagflační hospodářské krize. (Foto: Flickr)

Nixon v roce 1971 s pomocí Federálního rezervního systému (nebo možná pod jeho vedením) zcela vyřadil dolar ze zlatého standardu, což nakonec vystupňovalo inflační tlaky. Poválečná konjunktura v Evropě náhle skončila, zatímco ceny zboží (a ropy/benzínu) v USA prudce rostly až do let 1981-1982, kdy Federální rezervní systém zvýšil úrokové sazby na zhruba 20 % a vyvolal záměrnou recesi.

Zajímavé je, že MMF vytvořil systém zvláštních práv čerpání v roce 1969 těsně před zrušením zlatého standardu (stejný systém zvláštních práv čerpání, který se MMF chystá použít jako základ globálního mechanismu digitální měny). A Světové ekonomické fórum bylo založeno v roce 1971.

Toto období je ve filmech často zobrazováno jako šťastná a veselá éra diskoték, drog, hippies a rock n‘ rollu, ale ve skutečnosti byl počátek 70. let začátkem konce Západu – byl to okamžik, kdy byly sabotovány naše ekonomické základy a blahobyt střední třídy pomalu, ale jistě ukradla inflace.

Uprostřed této ekonomické „nemoci“, kterou Jimmy Carter později označil za „krizi důvěry“, OSN a přidružené globalistické skupiny u kulatého stolu usilovně vyvíjely plán, jak přesvědčit obyvatelstvo, aby přijalo globální centralizaci moci. Jejich cíle byly poměrně přímočaré.

Chtěli:

  • Chtěli zdůvodnit vládní kontrolu nad počtem lidské populace.
  • Moc omezovat průmysl.
  • Moc kontrolovat výrobu energie a diktovat zdroje energie.
  • Moc kontrolovat nebo omezovat produkci potravin a zemědělství.
  • Možnost řídit životy jednotlivců ve jménu později definovaného „vyššího dobra“.
  • Socializovaná společnost, v níž se upouští od práva jednotlivce na vlastnictví.
  • Jednotný světový ekonomický systém, který by řídili oni.
  • Jednotný světový měnový systém.
  • Jednosvětová vláda, která by řídila několik oddělených regionů.

Jeden z nejodhalenějších citátů z této agendy pochází od náměstka ministra zahraničí Clintonovy administrativy Strobea Talbota, který v časopise Time prohlásil, že

„V příštím století budou národy, jak je známe, zastaralé; všechny státy budou uznávat jedinou globální autoritu… Národní suverenita nakonec nebyla tak skvělá myšlenka.“

Pro pochopení fungování této agendy nabízím citát člena globalistické Rady pro zahraniční vztahy Richarda Gardnera z článku v časopise Foreign Affairs z roku 1974 s názvem „The Hard Road To World Order“ (Těžká cesta ke světovému řádu):

„Stručně řečeno, „dům světového pořádku“ bude muset být budován spíše zdola nahoru než shora dolů. Bude to vypadat jako velký „bující, bzučící zmatek“, abychom použili slavný popis reality od Williama Jamese, ale obcházení národní suverenity, její erodování kousek po kousku, dosáhne mnohem více než staromódní frontální útok.“

Jinými slovy, globalisté věděli, že inkrementalismus bude jediným způsobem, jak dosáhnout jednotné světové mocenské struktury, která OTEVŘENĚ vládne, místo aby skrývala vládu elitářů za tajnými organizacemi a loutkovými politiky. Chtějí globální impérium, v němž se stanou pomazanými „králi filozofů“ popsanými v Platónově Republice. Jejich narcistická ega si nemohou pomoci a touží po zbožňování mas, které tajně nenávidí.

Ale i když postupují inkrementálně, vědí, že veřejnost nakonec na plán přijde a bude se snažit klást odpor, protože naše svobody jsou omezovány. Založit impérium je jedna věc, udržet si ho je věc druhá. Jak by mohli globalisté vyjít ze své autoritářské skříně, zlikvidovat individuální svobody a ovládnout svět, aniž by došlo ke vzpouře, která je nakonec zničí?

Jediný způsob, jak by takový plán mohl fungovat, je ten, že lidé, rolníci v tomto impériu, PŘIJMOU své vlastní otroctví. Veřejnost by musela být donucena vnímat otroctví jako věc svaté povinnosti a přežití, a to nejen pro sebe, ale pro celý druh. Tímto způsobem by se v případě, že by se někdo vzbouřil, považoval za zrůdu z roje. Tím, že by se vzepřel mocenské struktuře, by ohrozil celý kolektiv.

Tím pádem by globalisté zvítězili. Nejen pro dnešek, vyhrají navždy, protože by už nezbyl nikdo, kdo by se jim postavil.

Velkou ochutnávku této značky psychologické války jsme dostali během strachu z pandemie, kdy nám všem bylo řečeno, že virus s nepatrnou smrtelností infekce 0,23 % stačí k tomu, aby vymazal většinu našich lidských práv. Naštěstí se dostatečně velká skupina lidí postavila a bojovala proti mandátům a pasům. Jak již bylo řečeno, ve hře je mnohem větší agenda „vyššího dobra“, kterou globalisté plánují využít, a to takzvaná „klimatická krize“.

Aby bylo jasno, o klimatické krizi způsobené emisemi oxidu uhličitého nebo „skleníkových“ plynů způsobenými člověkem neexistuje NULA důkazů. Neexistují žádné povětrnostní jevy, které by se z hlediska historického časového průběhu klimatu na Zemi vymykaly běžnému stavu. Neexistují žádné důkazy, které by podporovaly teorie o „bodu zvratu“ teplot. A teploty na Zemi se za posledních 100 let zvýšily o méně než 1 °C. Oficiální záznamy o teplotách sahají pouze do 80. let 19. století a tuto úzkou časovou osu používají klimatologové financovaní OSN a vládou jako referenční bod pro svá tvrzení.

Proč se jedná o podvodnou vědu, vysvětluji ve svém článku „The Gas Stove Scare Is A Fraud Created By Climate Change Authoritarians“. Jde o to, že OSN podporuje hysterii kvůli falešnému klimatickému scénáři soudného dne, stejně jako WEF a WHO podporovaly hysterii a strach kvůli neohrožení, jako je kovid. A vše začalo již na počátku 70. let 20. století skupinou napojenou na OSN, která se jmenovala Římský klub.

Globalisté intrikovali, jak využít environmentalismus jako záminku k centralizaci, přinejmenším od roku 1972, kdy Římský klub vydal pojednání nazvané „Meze růstu“. Financování omezené studie o průmyslu a zdrojích v rámci společného projektu s MIT ukázalo, že závěry byly napsány dlouho dopředu – konec planety je blízko, pokud národy a jednotlivci neobětují svou suverenitu. Jak příhodné pro globalisty, kteří studii financovali…

O dvacet let později vydali knihu s názvem „První globální revoluce“. V ní konkrétně hovoří o využití globálního oteplování jako prostředku k vytvoření nadnárodní správy:

„Při hledání společného nepřítele, proti němuž bychom se mohli spojit, jsme přišli na myšlenku, že znečištění, hrozba globálního oteplování, nedostatek vody, hladomor a podobně by se k tomu hodily. Tyto jevy ve svém souhrnu a vzájemném působení skutečně představují společnou hrozbu, které musí všichni společně čelit. Označením těchto nebezpečí za nepřítele se však dostáváme do pasti, před kterou jsme čtenáře již varovali, a sice zaměňujeme symptomy za příčiny. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidskými zásahy do přírodních procesů a překonat je lze pouze změnou postojů a chování. Skutečným nepřítelem je tedy lidstvo samo.“

Tím, že globalisté učinili velkou hrozbou samotnou existenci lidstva, hodlali sjednotit veřejnost na myšlence udržet sebe sama na uzdě. To znamená, že veřejnost by musela obětovat své svobody a podřídit se kontrole v přesvědčení, že lidský druh je příliš nebezpečný na to, aby mu byla dovolena svoboda.

Následující zpravodajský speciál australského veřejnoprávního rozhlasu byl odvysílán v roce 1973, tedy nedlouho po založení Římského klubu. Překvapivě otevřeně hovoří o cílech této organizace:

Co můžeme z tohoto vysílání a jeho poselství vyvodit? Globalisté chtějí především dva konkrétní výsledky – Chtějí konec národní suverenity a konec soukromého vlastnictví prostřednictvím společensky motivovaného minimalismu. Přesně tytéž cíle, které Římský klub vytyčil v 70. letech 20. století, jsou dnes hnací silou politiky OSN a Světového ekonomického fóra. Koncept „sdílené ekonomiky“, který Klaus Schwab a WEF často hrdě propagují, nevymysleli oni, ale Římský klub před 50 lety.

Je to sebenaplňující se proroctví: Půl století vymýšlejí krizi, vyvolávají hrůzu u veřejnosti a pak nabízejí řešení, která chtěli prosadit už před desetiletími.

Klimatická agenda nakonec nemá nic společného s environmentalismem a všechno souvisí s ekonomikou. Plán začal uprostřed velmi reálné stagflační krize, ve chvíli, kdy se obyvatelstvo střední třídy nejvíce obávalo o budoucnost a ceny rychle rostly. Tato krize nebyla způsobena nedostatkem zdrojů, ale špatným řízením finančního systému. Není náhodou, že k vyvrcholení schématu globálního oteplování dochází právě dnes, kdy se blíží další stagflační katastrofa.

Římský klub je dnes jen skořápkou své někdejší slávy plnou hloupých hippies, nejspíše proto, že úlohu, kterou skupina dříve hrála, převzala OSN a další globalistické think-tanky. Stín původního Klubu je však stále přítomný a jeho strategie vyvolávání strachu z klimatu se právě teď používá k ospravedlnění rostoucího vládního potlačování energetiky a zemědělství.

Pokud je veřejnost nezastaví, stanou se totalitní uhlíkové mandáty normou. Příští generace, žijící ve vykonstruované chudobě, budou od útlého dětství učeny, že globalisté „zachránili svět“ před katastrofou, která ve skutečnosti nikdy neexistovala. Bude jim říkáno, že zotročení lidstva je něco, na co mají být hrdí, dar, který udržuje druh při životě, a každý, kdo toto zotročení zpochybňuje, je sobecký padouch, který chce zničit planetu.

Zdroj: alt-market.us