Průkopnická energetická společnost Quaise na sebe od svého spuštění v roce 2020 upoutala pozornost svým odvážným cílem ponořit se hlouběji do zemské kůry, než se podařilo komukoli předtím. (Foto: Quaise)

Po uzavření prvního kola financování rizikovým kapitálem získala tato odnož MIT celkem 63 milionů USD: úctyhodný start, který by mohl potenciálně zpřístupnit geotermální energii více obyvatelům po celém světě.

Vize společnosti, jak se dostat blíže ke středu Země, spočívá v kombinaci konvenčních vrtných metod s megawattovou svítilnou inspirovanou technologií, která by jednou mohla umožnit využití energie z jaderné fúze.

Geotermální energie se stala zapomenutým obnovitelným zdrojem. V době, kdy trhu s ekologickou energií stále více dominují solární a větrná energie, zůstává úsilí o využití obrovské zásobárny tepla hluboko pod našima nohama tvrdošíjně pozadu.

Není těžké pochopit proč. Přestože se jedná o naprosto vhodnou volbu čisté, nepřerušované a neomezené energie, existuje jen velmi málo míst, kde se horké horniny vhodné pro těžbu geotermální energie nacházejí v příhodné blízkosti povrchu.

Společnost Quaise si klade za cíl to změnit vývojem technologie, která nám umožní vypéct otvory v zemské kůře do rekordních hloubek.

„Hlasy z pekla“ a provrtávání Země skrz naskrz. Mýty o nejhlubším vrtu na světě

Dosud naše nejlepší pokusy o prokousání se kůží planety skončily na dně v hloubce kolem 12,3 kilometru. I když superhluboký vrt Kola a další podobné vrty možná dosáhly svého limitu, přesto představují úžasné technické výkony.

Abychom se mohli posunout dále, museli bychom najít způsob, jak rozmělnit materiál stlačený desítkami kilometrů nadloží, a pak ho vyvézt zpět na povrch.

Kopací nástroje by také musely být stále schopné rozmělňovat horninu při teplotách přesahujících 180 stupňů Celsia (356 stupňů Fahrenheita). Otáčení vrtáků na tak dlouhou vzdálenost by také vyžadovalo chytré myšlení.

Jednou z možných alternativ k výše uvedeným překážkám je vrtat méně – a více pálit.

Quaiseovo řešení, které se zrodilo na základě výzkumu jaderné fúze v Plasma Science and Fusion Center MIT, spočívá v použití milimetrových vln elektromagnetického záření, které nutí atomy, aby se tavily.

Zařízení nazývaná gyrotrony mohou účinně chrlit souvislé paprsky elektromagnetického záření tím, že uvnitř silných magnetických polí třesou elektrony vysokou rychlostí.

Quaise očekává, že po připojení gyrotronu o výkonu megawattů k nejnovějším řezným nástrojům bude schopen během několika měsíců prorazit si cestu nejtvrdšími a nejžhavějšími horninami až do hloubky kolem 20 kilometrů.

V těchto hloubkách může teplo okolních hornin dosáhnout teploty kolem 500 stupňů Celsia – což je dost na to, aby se jakákoli kapalná voda, která se tam čerpá, změnila v superkritický stav podobný páře, který je ideální pro výrobu elektřiny.

Společnost Quaise předpokládá, že díky počátečnímu a investičnímu financování bude mít v příštích dvou letech k dispozici zařízení, která budou schopna provozu v terénu a budou ověřovat koncepci. Pokud vše půjde dobře, mohla by mít funkční systém vyrábějící energii do roku 2026.

Kolský superhluboký vrt vyděsil americké vědce. Prý je to díra do pekla

Společnost doufá, že do roku 2028 bude schopna převzít staré uhelné elektrárny a přeměnit je na zařízení poháněná párou.

Je to technologie tak stará a zároveň tak nová, že nás jistě napadne spousta otázek, jak a zda vůbec může uspět. Naštěstí pro nás Loz Blain na serveru New Atlas uvedl několik z nich, na které by měl odpovědět Carlos Araque, generální ředitel a spoluzakladatel společnosti Quaise.

I bez této technologie by zhruba 8,3 % světové energie mohlo pocházet z geotermálního zdroje, který by zásoboval asi 17 % světové populace. Téměř 40 států by se mohlo na geotermální energii zcela spolehnout již nyní.

V současné době však teplo pod našima nohama zajišťuje méně než půl procenta světové elektrické energie. Aby geotermální energie zůstala na cestě k dosažení nulových emisí do roku 2050, měla by každoročně růst přibližně o 13 procent. V současné době je její rozšíření jen zlomkem této hodnoty.

To ponechává velký prostor pro růst, i když nenajdeme způsob, jak rozšířit její dosah. Zda společnosti jako Quaise pomohou oživit zájem o tuto zaostávající oblast, se teprve uvidí.

Jisté však je, že čas na snížení emisí a omezení globálního oteplování na něco méně katastrofického se rychle krátí. Narážíme na dno, takže je možná načase, abychom sáhli hlouběji do kapsy.

Zdroj: sciencealert.com