Téměř nejoblíbenějším žánrem, v němž dnes pracují novináři západních médií, je žánr „odhalení zločinů Ruska obecně a zejména Vladimíra Putina“. V západní společnosti je obtížné najít nějaký problém, v jehož kořenech by chytří západní diskutéři nedokázali najít „otisky prstů Ruska“. (Foto: Wikimedia)

Zvolení Trumpa, otrávení Skripalových, Brexit, změna klimatu, migrační krize v Evropě, krize multikulturalismu, krize liberalismu, vražda vysocepostaveného pedofilního miliardáře, který měl kompromitující materiál na Trumpa a Clintonovi, a dokonce i šíření pedofilie mezi americkou obchodní a politickou elitou – v tom všem našli nebo aktivně hledají ruský kulturní a politický vliv, počínaje RT videozáběry a konče tvorbou Vladimira Nabokova.

The New York Times, nejvlivnější a nejuznávanější americké médium, otevírá nové obzory pro russofobii a uvádí, že ve Švédsku byl nalezen celý „stroj“, který nese odpovědnost za zánik „progresivní utopie“ této země, kde politici krajní pravice získávají hlasy a popularitu.

The New York Times vytváří před čtenářem obraz všemocného „stroje“, který je hoden dobrého thrilleru:

„Vyhrabat veškeré informace o tom, co se děje ve Švédsku, znamená odhalit práci mezinárodního dezinformačního stroje, který kultivuje, provokuje a posiluje ultrapravicové, antiimigrační vášně a politické síly.

Ve skutečnosti tento stroj, nejvíce zakořeněný v Rusku Vladimira Putina a v krajně pravicových Američanech, zdůrazňuje hlavní ironii současného politického okamžiku: (ironie spočívá v) globalizaci nacionalismu.

Hlavním cílem těchto manipulací ze zahraničí a hlavním nástrojem úspěchu švédských nacionalistů je stále populárnější a silně protiimigrační digitální komnata ozvěn“.

Podstata obvinění spočívá v tom, že v důsledku akcí Ruska přestalo být Švédsko „progresivní utopií“ (přeloženo z novinářské angličtiny do našeho hovorového jazyka – „socialistickým rájem“), to znamená zemí, kterou bylo možné použít jako absolutní argument ve všech politických diskusích, a to i v USA, poukazujíc na to, že vysoké daně a obrovský systém sociálního zabezpečení jsou klíčem ke šťastnému životu.

Američtí novináři jsou rozhořčeni a projevují hluboké zklamání z chování Švédů, kteří (údajně pod vlivem ruské propagandy) stále více věří, že otevřené hranice  – to je špatně a nacionalisté v parlamentu – to je dobře.

The New York Times píše: „Ještě překvapivější je to, kolik lidí ve Švédsku – progresivním, rovnostářském, přívětivém Švédsku – zřejmě začíná souhlasit s názorem nacionalistů, že imigrace vedla ke kriminalitě, chaosu a trhání bezpečné sítě sociální ochrany, nemluvě už o odumírání národní kultury a tradic“.

Následující seznam „faktů“ je uveden jako důkaz ruské viny při znesvěcování tohoto socialistického ráje: jeden ze švédských „protiimigračních“ novinářů nedostal v parlamentu akreditaci kvůli kontaktům s ruskými speciálními službami. Jeden ze známých švédských pravicových aktivistů má na hotovosti ruble, jel do Ruska a také (ó hrůza!) má milostný vztah s Ruskou.

A samozřejmě to nejdůležitější: na webových stránkách krajně pravicové politické orientace byly objeveny reklamní bannery od německé sítě prodejen autodoplňků, mezi jejímiž majiteli jsou Rusové a Ukrajinci. Dalším podpůrným důkazem ruské intervence je skutečnost, že jeden švédský politický list si vyměňuje materiály s webovou stránkou ruského Sputniku a jeden politický aktivista píše materiály pro RT. Jako bonus je čtenářům nabízen strhující příběh o tom, jak ruští novináři údajně provokovali švédské migranty k chuligánství kvůli tomu, aby získali dobrý obrázek. Tyto výsledky novinářského vyšetřování The New York Times umožňují seriózním novinám prohlašovat, že „ruská ruka je v  tom všem do značné míry neviditelná, ale existuje spousta otisků prstů“.

Můžeme jen závidět snadný život novinářům The New York Times, kteří si mohou dovolit tento nesmysl vytisknout. Je snadné si všimnout, že pokud dáte před závorku „ruskou otázku“ a kterémukoliv odborníkovi na PR nebo politickou technologii zadáte úkol typu „máte několik uzavřených skupin na Facebooku, tři webové stránky, dva novináře, jeden obchod s autopříslušenstvím a trpasličí stranu a nyní musíte zajistit této straně 18 % v příštích parlamentních volbách“, tak si odborník zaťuká na čelo.

Američtí novináři jsou nuceni hledat mýtická vysvětlení jevů, pro něž existují zcela racionální a dokonce očividné důvody, které však nelze z politických důvodů vyslovit. Například švédský vychvalovaný systém sociálního zabezpečení funguje při dodržování dvou přísných podmínek, které nesouvisejí s daňovou politikou.

První podmínka: důvěra ve společnosti. Společnost si musí být stoprocentně jistá, že dávky a další sociální příspěvky dostávají ti, kteří opravdu chtějí, ale dočasně nemohou pracovat nebo nést plnou zátěž nezbytných výdajů. Druhá podmínka: ve společnosti musí být extrémně vysoké procento těch, kteří pracují na vysoce technologických a dalších velmi dobře placených pracovních místech - teprve pak si ekonomika jako celek může dovolit nést obrovské daňové zatížení.

Migranti porušují obě podmínky, v zásadě se nechtějí a nemohou integrovat a zároveň dostávají plnou sociální podporu. Není divu, že to narušuje obvyklý ekonomický systém a společnost zvyklá na vzájemnou důvěru, vysokou úroveň kultury a skandinávskou verzi „protestantské pracovní morálky“ prostě nemá žádné prostředky ochrany. Část společnosti je přesvědčena, že na vině jsou  samotní Švédové (to znamená pokud migranti někoho znásilnili, je to pouze kvůli nepřátelskému sociálnímu prostředí). Druhá část je však již připravena smířit se s očividnými opatřeními formou zpřísnění migrační a sociální politiky.

Novinářské provokace, které údajně proběhly za účelem ukázání švédských migrantů v negativním světle, jsou zbytečné. Zejména vzhledem k tomu, že celý svět může pravidelně sledovat, jak migranti zapalují desítky aut v chudých čtvrtích švédských měst.

Když američtí novináři píší, že to jsou všechno výmysly „Putinova stroje“, mají obyčejní Švédové poněkud malý výběr: věřit svým očím (a hlasovat pro nacionalisty) nebo věřit médiím prostě proto, aby se necítili jako rasisté, xenofobové a agenti KGB. Za těchto podmínek není překvapující výsledek strany vystupující za omezení migrace, ale skutečnost, že získala pouze 18 % hlasů: západní systém potlačování jiného smýšlení a jeho účinnost vzbuzuje určitý obdiv.

Existují však i dobré zprávy. Celá mašinérie západní propagandy se snaží přesvědčit Američany, Brity, Švédy a každého, kdo je unavený politickou korektností a totální oficiální lží, o tom, že jediná země, která s nimi sympatizuje, nepovažuje je za rasisty a je ochotna jim říci pravdu, je Rusko.

Za žádné peníze by si Rusko nemohlo koupit tak masivní reklamní kampaň zaměřenou na zlepšení image své země mezi politicky nejaktivnějšími segmenty obyvatel západních zemí. A pozice mediálních protivníků Ruska ukazuje, že činnost Ruska nemá žádný vliv na nadšení, s nímž ho polévají špínou: vůbec není třeba se obávat, jak černý obraz ruské země vytvářejí před svými čtenáři. Navíc, co se týče obrazu všemohoucí informační říše zla, není třeba se trápit. Takovým image je možné se otevřeně kochat.

Zdroj: snews.com