Předkládám vám text, který nejspíš vyvolá zvolání nevole i „vole“, nicméně doporučuji si odfiltrovat tendenční pochvaly geniality ruského vůdce a personifikace ruských úspěchů…., a zamyslet se nad obsahem. Možná to, uvedeno do souvislostí, pomůže nalézt si odpověď na řadu otevřených otázek o rostoucí protiruské hysterii, ale i o vnitřním dění „u nás na západě“… (Pozn. překl.)

Západní masmédia nezřídka srovnávají Putinovu schopnost rychlého analytického myšlení ke schopnosti šachového velmistra při simultánce v bleskovém šachu. Poslední události, které sledujeme v americkém a vůbec západním hospodářství, umožňují učinit závěr, že v této části hodnocení Putinovy osobnosti mají západní masmédia naprostou pravdu.

Bez ohledu na četné vítězné relace ve stylu Fox News a CNN se hospodářství Západu v čele s USA ocitlo v Putinově pasti. Možnosti úniku z ní na Západě nevidí a neumí najít nikdo. A čím více se Západ snaží se z této pasti dostat, tím víc se dostává do stále beznadějnější situace.

V čem tkví ta skutečně tragická situace, ve které se Západ a Spojené státy ocitly? A proč všechna západní masmédia a přední západní ekonomové o tom mlčí, jako o největším vojenském tajemství? Pojďme se pokusit vyznat v podstatě probíhajících hospodářských událostí, právě z hlediska ekonomiky, aniž bychom se rozptylovali detaily morálky, mravnosti a geopolitiky…

Takže poté, co si Západ v čele s USA uvědomil svůj neúspěch na Ukrajině, vytyčil si za cíl zničit hospodářství Ruska cestou snížení cen ropy a s ním souvisejícího plynu, tedy hlavních zdrojů příjmů ruského exportu a hlavních zdrojů doplňování ruských zlatých a měnových rezerv (ZVR). Tady je třeba poznamenat, že hlavní zdroje neúspěchu Západu na Ukrajině vůbec nejsou vojenské ani politické. Nýbrž spočívají ve faktickém Putinově odmítnutí financovat tento západní projekt Ukrajiny na úkor rozpočtu Ruské federace (RF), což činí tento projekt Západu a priori neživotaschopným v blízké i nevyhnutelné budoucnosti.

Naposledy, za Reagana, vedly podobné kroky (snížení cen ropy) k úspěchu a k rozvratu SSSR. Historie se ale neopakuje. Pro Západ tentokrát vše vypadá jinak. Putinova odpověď připomíná zároveň šachy i judo, kde se síly, vynaložené protivníkem na útok, obracejí proti němu samému, ovšem s minimálním vydáním vlastních sil a prostředků bránícího se. Reálná Putinova politika je neveřejná. Proto je zaměřena více na efektivitu než na efekt.

Velmi málo lidí chápe to, co Putin v daném momentě dělá. A prakticky nikdo neví, co udělá dál.

Ať se to zdá být jakkoli divné, tak Putin prodává ropu a plyn výhradně za fyzické zlato.

On to nevytrubuje na celý svět ve stylu dotěrné reklamy. On, samozřejmě, stejně jako dřív přijímá americké dolary jako průběžné platidlo, ale okamžitě mění všechny ty dolary USA, obdržené za prodej ropy a plynu – za fyzické zlato!

K pochopení se postačí podívat na dynamiku růstu objemu zlata v ZVR Ruska a porovnat tyto údaje s devizovým inkasem RF z prodeje ropy a plynu ve stejném období.

Navíc ve 3. čtvrtletí dosáhly ruské nákupy fyzického zlata rekordní výše. V tomto období Rusko nakoupilo neuvěřitelné množství zlata – víc, než kolik nakoupily všechny ostatní země světa dohromady!

Není to tak dávno, co britští vědci došli ke stejnému závěru, jaký byl před několika lety zveřejněn v „Závěrech geologické služby USA“, konkrétně: Evropa nedokáže přežít bez dodávek energetických surovin z Ruska. To v překladu z angličtiny, nebo kteréhokoli jiného jazyka znamená: Svět nedokáže přežít, pokud z celosvětové bilance dodávek energetických surovin vypadnou dodávky ropy a plynu z Ruska“.

A tak se celý západní svět, postavený na hegemonii petrodolaru, ocitl v bezvýchodné situaci, v níž Západ bez dodávek ropy a plynu z Ruska přežít nedokáže, ale svoji ropu a plyn Rusko je od nynějška ochotno prodávat Západu jen výměnou za fyzické zlato! Pikantní v této Putinově partii je, že mechanismus prodeje ruských surovin Západu jen za zlato funguje nyní nezávisle na tom, souhlasí-li Západ s úhradou ruské ropy a plynu svým uměle podhodnoceným zlatem, nebo ne.

Takže, za ceny zlata, které FED a ESF tak starostlivě násobně snížily proti uměle nafouknuté kupní síle amerického dolaru. Zajímavý fakt: Stlačení cen zlata zvláštním oddělení vlády USA – ESF (Exchange Stabilization Fund) v zájmu stabilizace kurzu dolaru bylo v USA povýšeno na úroveň zákona.

Ve finančním světě byl přijat za axiom postulát o tom, že zlato je antidolarem.

V roce 1971 prezident USA Richard Nixon, zavřel „zlaté okno“, když ukončil svobodnou výměnu dolarů za zlato, zaručenou se strany USA v roce 1944 v Bretton-Woodu.

V roce 2014 prezident RF Vladimír Putin toto „zlaté okno“ zase otevřel, aniž by bral ohled na to, co si o tom myslí a říkají ve Washingtonu.

Právě nyní ztrácí Západ mnoho svých sil a prostředků na to, aby stlačil ceny zlata a ropy, aby tak na jedné straně zkreslil existující hospodářskou realitu ve prospěch US dolaru. A aby na druhé straně zničil hospodářství Ruska odmítajícího roli pokorného vazala Západu.

Právě dnes taková aktiva jako zlato a ropa, vypadají proporcionálně oslabeně a nadmíru podhodnoceně proti americkému dolaru, což je důsledkem obrovského ekonomického úsilí Západu.

Dalším zajímavým momentem v Putinově partii je – ruský uran, díky jehož dodávkám v USA funguje každá šestá žárovka. A který Rusko Americe prodává rovněž za dolary.

Takovým způsobem, výměnou za ruskou ropu, plyn a uran, platí Západ Rusku americkými dolary, jejichž koupěschopnost byla uměle navýšena oproti ropě a zlatu, a to péčí Západu samého. Putin ale využívá tyto dolary, jen aby od Západu vytahoval jeho fyzické zlato, za oním Západem uměle snížené ceny zlata vyjádřené v US dolarech.

Tato Putinova skvělá ekonomická kombinace staví Západ v čele s USA do situace hada horlivě požírajícího svůj vlastní ocas.

Idea této ekonomické zlaté pasti pro Západ nejspíš od počátku nepatří Putinovi samému. Nejspíš pochází od jeho poradce pro hospodářské otázky – akademika Sergeje Glazeva. Proč by jinak Glazev, státní úředník zdánlivě vzdálený od byznysu, byl spolu s ruskými byznysmeny zařazen Washingtonem osobně do sankčních západních seznamů? Putin myšlenku ekonoma-akademika Glazeva skvěle realizoval, když se předtím zajistil naprostou podporou svého čínského kolegy Si-Ťin-pchinga.

Zvlášť zajímavě v tomto kontextu vypadá prohlášení prvního náměstka předsedkyně ruské centrální banky (CBRF) Xenie Judajevové, která zdůraznila, že CBRF může použít zlato ze svých rezerv k úhradě dovozu – pokud to bude nezbytné. Toto prohlášení, v podmínkách západních sankcí, bylo zřejmě adresováno zemím BRICS a především pak Číně. Pro Čínu se připravenost Ruska k úhradám zboží západním zlatem velmi hodí. Proč tomu tak je, o tom jsme psali v jednom z předchozích materiálů.

Čína totiž nedávno prohlásila, že přestává hromadit svoje ZVR, nominované v US dolarech. Vezmeme-li v úvahu stále rostoucí deficit obchodní bilance mezi USA a Čínou (aktuálně pětinásobná ve prospěch Číny), tak toto prohlášení v překladu z jazyka finančníků zní asi takto: „Čína končí s prodejem svého zboží za US dolary“. Světová masmédia tuto v nové monetární historii průlomovou událost raději přehlédla. A otázka vůbec nestojí, zda Čína doslova odmítá prodávat svoje zboží za americké dolary. Čína, bude samozřejmě jako dřív přijímat dolary jako průběžný prostředek platby za svoje zboží. Čína se jich ale hned po jejich inkasu bude zbavovat a zaměňovat je ve svých ZVR něčím jiným. Jinak by ztrácelo smysl prohlášení nejvyšších monetárních míst Číny, že: „Čína končí s prodejem svého zboží za US dolary“. Takže Čína už nebude kupovat za příjmy z obchodu s kteroukoli zemí americké dolary, treassures (státní pokladniční poukázky USA), jak dosud vytrvale činila.

Tak bude Čína vyměňovat všechny dolary, inkasované nejen od USA, ale i z ostatních zemí, za něco jiného, aby nenavyšovala svoje ZVR nominované v USD. A tady vzniká nejzajímavější otázka: Za co konkrétně? Za jakou konkrétní měnu nebo aktivum? Analýza běžné monetární politiky Číny ukazuje, že nejspíš inkasované dolary, nebo jejich podstatnou část, bude Čína tiše měnit a de facto už mění za zlato.

Z tohoto pohledu se pasiáns rusko-čínských vztahů skládá neobyčejně úspěšně jak pro Moskvu, tak i pro Peking. Rusko od Číny nakupuje zboží na přímo za zlato podle jeho aktuálního kurzu, a Čína kupuje za zlato podle jeho aktuální ceny ruské energetické zdroje. Na tomto rusko-čínském svátku života je místo pro všechny: Jak pro čínské zboží, ruské energetické suroviny, tak i pro zlato jako prostředek vzájemného zúčtování. Místo nemá na tomto svátku života jen jeden uchazeč – americký dolar. A není se čemu divit, protože dolar není ani čínským zbožím, ani ruskými energetickými surovinami. On je jen průběžným finančním nástrojem vzájemných zúčtování – zbytečným prostředníkem. A nepotřebné prostředníky bývá zvykem ze schématu součinnosti dvou samostatných obchodních partnerů vylučovat.

Tady je třeba zvlášť zmínit, že světový trh fyzického zlata je nicotně malý ve srovnání se světovým trhem dodávek ropy. A tím spíš světový trh fyzického zlata je mikroskopický, ve vztahu k úhrnu světových trhů fyzických dodávek ropy, plynu, uranu a zboží.

Důraz na termín „fyzické zlato“ je kladen proto, že výměnou za svoje fyzické a nikoli papírové energetické zdroje, Rusko odebírá od Západu zlato výhradně v podobě jeho fyzického a nikoli papírového dodání. Totéž dělá Čína, když Západu odebírá za současné uměle násobně podstřelené ceny právě reálné fyzické zlato jako prostředek platby za fyzické dodávky svého reálného zboží na Západ.

Naděje Západu na to, že Rusko a Čína budou přijímat za svoje energetické zdroje a zboží nějaký „shitcoin“, nebo tzv. „papírové zlato“, se rovněž nenaplnily. Rusko i Čínu, jako konečný platební prostředek, zajímá jen zlato a jen jako fyzický kov.

Pro informaci: Obrat na trhu papírového zlata, jen v podobě futures *) na zlato se odhaduje zhruba na 360 mld. USD měsíčně. Ale fyzická dodávka zlata se uskutečňuje pouze za 280 mil. USD měsíčně. To vytváří na trzích papírového zlata proti zlatu fyzickému poměr více než 1000:1!!!

Použitím mechanismu intenzivního stahování jednoho Západem uměle podhodnoceného finančního aktiva (zlata), výměnou za jiné – týmž Západem uměle nadhodnocené aktivum (dolary USA), Putin spustil zpětný odpočet pro světovou hegemonii petrodolaru. Putin tak dostal Západ do slepé uličky neexistence jakékoli pozitivní ekonomické perspektivy. Západ může vynakládat kolik chce vlastních sil a prostředků, na zvýšení kupní síly dolaru, snížení cen ropy a snížení kupní síly zlata. Problém Západu je jen v tom, že zásoby fyzického zlata v dispozici Západu nejsou neomezené. A proto, čím víc Západ znehodnocuje ropu a zlato proti americkému dolaru, tím rychleji ztrácí levné zlato ze svých zdaleka ne nekonečných zásob. V této Putinem skvěle rozehrané ekonomické kombinaci fyzické zlato z rezerv Západu rychle odtéká do Číny, Ruska, Brazílie, Kazachstánu a Indie – zemí BRICS. Při takovém tempu poklesu zásob fyzického zlata jako nyní Západ prostě nestíhá proti Putinovu Rusku nic udělat, až do chvíle zhroucení celé západní konstrukce petrodolarového světa. V šachu se situace, do které Putin postavil Západ v čele s USA, nazývá „Zeit Not“ (nedostatek času k promyšlení tahů).

Západní svět se ještě nikdy nesetkal s takovými ekonomickými událostmi a jevy, které probíhají právě dnes. SSSR v podmínkách propadu cen ropy urychleně prodával zlato. Rusko v podmínkách propadu cen ropy urychleně toto zlato nakupuje, a tak vytváří reálnou hrozbu existenci amerického modelu petrodolarové světovlády.

Hlavní princip modelu petrodolarového světa, umožňující západním zemím v čele s USA žít na úkor práce a zdrojů jiných zemí a národů je založen na dominantní roli národní měny USA ve světovém měnovém systému (MVS). Znamená to, že americká národní měna je ve struktuře MVS konečným aktivem akumulace, které nemá smysl směnit za jiný. To, co teď dělají země BRICS v čele s Ruskem a Čínou, fakticky změní roli a statut US dolaru ve světovém měnovém systému. Z konečného, platebního prostředku a aktiva akumulace, se národní měna USA společným úsilím Moskvy a Pekingu mění jen v jakýsi průběžný prostředek plateb, za jiné a skutečně konečné finanční aktivum – zlato. Tak dolar fakticky ztrácí roli konečného platebního prostředku a aktiva akumulace, a přenechává obě role jinému, všeobecně uznávanému, odnárodněnému a odpolitizovanému monetárnímu aktivu – zlatu.

Západ tradičně používal dva způsoby odstranění hrozeb hegemonii petrodolarového modelu světa a z něj vyplývajících neúměrných privilegií pro Západ.

Jedním z těchto způsobů jsou barevné revoluce. Druhým, který obyčejně Západ využívá, pokud ten první nefunguje, je vojenská agrese a bombardování.

V případě Ruska ale jsou pro Západ oba způsoby buď nemožné, nebo nepřijatelné. Protože, za prvé obyvatelstvo Ruska, na rozdíl od obyvatelstva mnohých jiných zemí, umíněně nechce vyměnit svoji svobodu a budoucnost svých dětí za západní koláče, které může dostat už dnes. Je to zřejmé podle rekordně vysokých ratingů Putina, pravidelně publikovaných předními západními ratingovými agenturami. Osobní přátelství favorita Washingtonu Navalného se senátorem McCainem sehrálo pro něj i pro Washington velmi negativní roli. Když se o této skutečnosti z masmédií obyvatelstvo Ruska dovědělo, tak 98 % jich Navalného považuje výlučně za vazala Washingtonu a zrádce národních zájmů Ruska. Proto o žádné barevné revoluci proti Rusku reálně uvažující západní profesionálové nemohou ani snít.

Pokud jde o druhý, pro západ tradiční způsob, přímou vojenskou agresi, tak Rusko určitě není Jugoslávie, ani Irák, ani Libye. Při jakékoli nejaderné vojenské operaci proti Rusku, na území samotného Ruska je Západ v čele s USA odsouzen k drtivé porážce. A generálové v Pentagonu uskutečňující skutečné velení silám NATO, to dobře vědí. Stejně bezperspektivní je i jaderná válka proti Rusku, a to včetně tzv. „preventivního odzbrojujícího jaderného úderu“. NATO prostě nemá technické možnosti k takovému úderu, který by mohl úplně odzbrojit ruský jaderný potenciál ve všech jeho četných projevech. Odvetný masivní jaderný úder odplaty na protivníka, nebo poolu protivníků bude v takovém případě nevyhnutelný. A jeho úhrnná síla by byla dostatečná, aby ti, kteří přežijí, záviděli mrtvým. Takže výměna jaderných úderů se zemí jako Rusko není v zásadě řešením zrajícího problému krachu petrodolarového světa. V lepším případě by to byl finálový akord a závěrečná tečka v historii jeho existence. V horším případě, by to byla jaderná zima a ukončení existence všeho živého na planetě, snad s výjimkou radiací zmutovaných bakterií…

V západním ekonomickém establishmentu si nepochybně uvědomují celou hloubku tragična a bezvýchodnosti situace, ve které se západní svět ocitl, když spadl do ekonomické zlaté Putinovy pasti. Vždyť od dob Bretton-woodských dohod všichni znají zlaté pravidlo: „Kdo má víc zlata, ten určuje pravidla“. O tom ale na Západě všichni mlčí. Mlčí proto, že nikdo neví, jak nalézt východisko z této situace.

A proto, pokud někdo vysvětlí západní společnosti všechny detaily probíhající katastrofy, tak tato společnost si sama začne klást – pro přívržence petrodolarového světa – nejhroznější otázky.

Ty budou znít takto:

Jak dlouho dokáže Západ kupovat ropu a plyn z Ruska, výměnou za fyzické zlato…?

Co se stane s petrodolarem USA poté, co Západu fyzické zlato na zaplacení ruské ropy, plynu a uranu, ale i čínského zboží dojde…?

Odpovědět na tyto, zdánlivě jednoduché otázky, dnes na Západě nedokáže odpovědět nikdo.

*) Futures – finanční nástroj, umožňující prodat/koupit v budoucnu zboží za dříve dohodnutou cenu

Zdroj: om.cz