V případě války proti Rusku by se síly NATO dostaly do problémů s dopravou a prohrály by první fázi konfliktu. Nedostatky evropské infrastruktury jsou i nadále noční můrou atlantických sil.

Kromě toho existuje příliš mnoho právních nesrovnalostí mezi různými zeměmi, píše italský list Gli Occhi Della Guerra.

Washington Post přednedávnem uvedl, že vedoucí představitelé NATO jsou znepokojení. V případě konfliktu může „zpoždění kvůli byrokratickým formalitám, špatnému plánování a nedostatku infrastruktury umožnit Rusku zabavit území NATO (pobaltské země), zatímco stratégové americké armády provedou 17 formalit nezbytných pro překročení území Německa a Polska."

Podle amerických analytiků je důvodem tohoto zaostávání krátkozrakost severoatlantické aliance. Zpočátku logiku NATO diktovala hrozba potenciální války proti SSSR. Západní jednotky pravidelně prováděly cvičení, jejichž scénář byl založen na potenciálním konfliktu se sovětskými silami. Proto se pohyby vojsk převážně prováděly podél přední linie. Stačí si představit hranici mezi východním a západním Německem.

Jak uvádí autor článku, existují však také čistě technické problémy, které se na první pohled zdají být druhotné, avšak v případě války se stávají zásadními. Stačí připomenout, že železniční dráha pobaltských zemí je širší než ta západní. Co z toho plyne? Že vlaky na hranici budou muset být vyloženy a náklad musí být přemístěn na železniční tratě v pobaltských státech nebo v Polsku.

„Pokud jedete 45 dní, zpozdíte se na válku. Existují dny, kdy se pohybujeme rychlostí nutnou pro vojenské akce. Ale je to spíše výjimka," řekl generál Steven Shapiro, zodpovědný za přemisťování americké armády v Evropě.

V roce 2016 společnost Rand Corporation zveřejnila zprávu analyzující obranné schopnosti NATO na východní frontě. Z ní vyplývá, že hlavní města pobaltských států se vzdají v nejkratší době. Ve zprávě se psalo o 60 hodinách mezi vypuknutím války a obsazením Rigy a Tallinnu ruskými silami.

„Taková rychlá porážka zanechá pro NATO omezený počet příležitostí a všechny z nich budou ty nejhorší: krvavý protiútok za účelem osvobození pobaltských zemí, eskalace nebo porážka s nedefinovanými důsledky, která se pro Alianci stane předvídatelně katastrofickou.

Rusko a NATO našly nový nástroj zdržování. Rychlost nasazení vojsk, píše italský list. Moskva má obrovskou výhodu a využívá ji. Může dosáhnout jakéhokoli bodu přední fronty NATO v co nejkratším čase a bez technických potíží. A NATO to neudělá. Trvalo více než čtyři měsíce, než bylo možné převést vozidla z Gruzie do Německa.

Cílem Severoatlantické aliance je minimalizovat stávající mezery. Pro zvýšení rychlosti rozmístění vojsk je zapotřebí modernizace silniční, železniční a přístavní infrastruktury. Ze Spojených států přicházejí miliardy dolarů na modernizaci vojenských základen ve východní Evropě. Zdržovaní však se podaří tomu, kdo ví, jak lépe reagovat na měnící se frontu, uzavírá list.

Lorenzo Vita

Zdroj:  occhidellaguerra.it