Už se jasně ukazuje, že nedávná Donaldem Trumpem provedená instalace loajalisty do vrcholné pozice v Pentagonu je za účelem splnění jeho dávného slibu skoncovat s americkými „nekonečnými válkami.“ Čeká se, že Trump nařídí stažení 4 500 vojáků z Afghánistánu a skončení té 19leté „okupace.“ (Foto: Wikimedia)

Avšak podle úřadujícího ministra obrany Christophera Millera se americká vojska do 15. ledna 2021 sníží jen o 2 500 vojáků. Je-li tomu tak, potom bude americká „okupace“ pokračovat.

V každém případě i hlášený počet vojáků tam či jinde umístěných se musí brát s rezervou, uvážíme-li, že nedávné zprávy od vojsk USA prezidenta Trumpa o počtu vojáků v Sýrii klamaly.

Do této pozice Trumpem uvedený Christopher Miller je ve skutečnosti proti stažení, když v nedávném memorandu uvádí, že „stojíme na pokraji vykonání porážky al-Kaídy a jejích spojenců, musíme se však vyhnout svým minulým strategickým chybám, když ten boj nedovedeme do konce.“ Navíc vznikly logistické obavy, jak se tak rychle stáhnout, aniž by vypukl chaos.

Avšak když ani 19letá okupace nejmocnějšími vojenskými silami moderního věku nevedla ještě k potřebnému zakončení, tak o kolik déle potřebují USA k dokončení mise v Afghánistánu, ze které se stala nepopiratelná katastrofa. To spolu s Libyí, Sýrií a Irákem představuje jedno z nejhrubších porušení lidských práv 21. století.

Teď je po celém světě 2,7 milionu afghánských uprchlíků, přičemž ač je HDP na hlavu v Afghánistánu ubohých 531 $, tak tato země teď pěstuje dvě třetiny opia světa a má 2,4 milionu závisláků na opiu. Je tragédií, že USA v roce 2019 za „okupaci“ Afghánistánu utratily 52 miliard $, což je více než dvojnásobek afghánského HDP, který je 20,68 miliardy $.

Je-li tomu tak, je Trumpovo úsilí o skončení s okupací Afghánistánu a skoncování s americkými nekonečnými válkami chvályhodné. V kontrastu k tomuto umírněnému přístupu ale často jestřábí Biden takovou linii držet nebude. Ač ne vždy podporoval vojenské akce, tak nicméně věří v americké právo hegemona na použití tvrdé síly. Biden např. podporoval katastrofální ilegální invazi do Iráku v roce 2003 a tlačil na expanzi NATO východ.

Trumpovo úsilí o skoncování s americkou okupací je však příliš malé a přichází příliš pozdě a povede jen ke stažení části vojsk. Ohledně Afghánistánu se Trump, aby vybředl z té šlamastyky, mohl spojit s Čínou, on se ale soustředil na sebeničivou ekonomickou válku. Je třeba klást si otázku, proč byl Trump Čínou tak posedlý i na úkor splněné svého slibu „přivést vojáky domů?“

Prezident dovede uznat těžkosti, s nimiž se v Americe potýká pracující třída, což je chvályhodné. Zároveň však spolkl tu propagandu, kterou šíří americké elity. Tu propagandu, která vždy zaměřuje pohled na zahraničního „strašáka“ využívaného k ospravedlnění zahraničních invazí a k odvedení americké pracující třídy od jejích domácích problémů, které vznikají z jejich domácích vnitřní třídních sporů.Americký prezident Donald J. Trump, první dáma Melania
Trump jako miliardář není schopen vnímat, že je to bezuzdný americký kapitál, který jak na národní, tak na mezinárodní scéně představuje primární zdroj vzniku amerických sporů.

Na druhou stranu Trump ten kapitál podpořil neskutečnými daňovými úlevami. A dále je tu vojenskoprůmyslový komplex, jenž vede vlastní business, který tyje z utrpení při těch nikdy nekončících válkách. Když je tomu tak, potom kdyby Trump chtěl vyřídit ty americké války, tak by ten kapitál musel přimět k poslušnosti, což je však pro něj ideologicky nepřijatelné.

Trump čerpá podporu z nespokojenosti pracující třídy, která byla nepatřičnou mocí v USA sídlícího nadnárodního kapitálu ustrčena stranou, když ten výrobu přemístil do Asie. Trump však padl za oběť šálení hurávlastenecké propagandy elit, která Čínu démonizuje jako „zloděje“ amerických jobů, místo aby uznal, že Čína je stejně nevinnou stranou, jako americká pracující třída, kterou učí, že má Čínu nenávidět.

Americká masová média, která jsou v rukou nadnárodního kapitálu, už dávno před Trumpovým prezidentováním šířila anti-čínskou a pro-válečnou propagandu. Ten zahraniční strašák a pro-válečná propaganda jsou ve skutečnosti jen různými fázemi stejného procesu americké imperiální strategie. Nejdříve je nepřítel morálně očerněn, což vede k dalšímu stadiu, kdy američtí občané podporují války proti očerněnému.

Následně americká korporátní mas-média využívají válek a „zahraničních démonů“ nejen k odvádění pozornosti americké pracující třídy, ale i k její indoktrinaci, aby podporovala zahraniční války k dosažení jejich strategických a ekonomických cílů. Z toho plyne poučení – Trump nemůže být současně proti Číně i proti válce. Ekonomická válka s Čínou nevznikla jen z důvěry v jednoduchou povídačku šířenou jeho vlastní třídou, rovněž zvyšuje pravděpodobnost skutečné války s Čínou.

Trump se svou hyper-maskulinizovanou osobností využívá nespokojenost „mužnosti zbavované“ pracující třídy. Má pracující třídu rád, ví, že v americké společnosti je cosi hluboce prohnilého, a že ty „fake-news“ Američany indoktrinují falešnou uvědomělostí.

Avšak ideologicky naivní Trump se nebyl schopen vymanit z té bažiny, jíž je součástí. Když je to tak, budou USA pokračovat ve svých nikdy nekončících válkách, z nichž nadnárodní kapitál a vojenskoprůmyslový komplex nesmírně profituje.

Keith Lamb