Údajným cílem operace je poskytovat „podporu a pomoc speciálním operacím společného velení ozbrojených sil a národní policie Peru“, a to i v regionech, které nedávno zachvátily násilnosti. (Foto: Twitter)

Zdá se, že většině lidí v Peru a USA není známo (vzhledem k nedostatečnému mediálnímu pokrytí v obou zemích), že v Peru brzy přistane americký vojenský personál. Plenární zasedání peruánského Kongresu minulý čtvrtek (18. května) schválilo vstup amerických vojáků na peruánskou půdu se zdánlivým cílem provádět „aktivity spolupráce“ s peruánskými ozbrojenými silami a národní policií. Rezoluce č. 4766, která byla schválena 70 hlasy pro, 33 proti a 4 se zdrželi hlasování, stanoví, že vojáci mohou zůstat kdykoli v období od 1. června do 31. prosince 2023.

Počet zapojených amerických vojáků nebyl oficiálně zveřejněn, alespoň pokud vím, ačkoli nedávné prohlášení mexického prezidenta Andrése Manuela Lopéze Obradora, který je v současné době v Peru personou non grata, naznačuje, že by jich mohlo být kolem 700. Spolupráce a výcvikové aktivity budou probíhat na rozsáhlém území zahrnujícím Limu, Callao, Loreto, San Martín, Huánuco, Ucayali, Pasco, Junín, Huancavelica, Iquitos, Pucusana, Apurímac, Cusco a Ayacucho.

Poslední tři jmenované regiony na jihu Peru byly spolu s Arequipou a Puno od prosince do února epicentrem obrovských politických protestů, stávek a blokád silnic poté, co byl svržen zvolený peruánský prezident Pedro Castillo, uvězněn a nahrazen svým viceprezidentem Dinou Boluartem. Požadavky protestujících zahrnovaly:

  • Propuštění Castilla
  • nové volby
  • celostátní referendum o vytvoření ústavního shromáždění, které by nahradilo současnou peruánskou ústavu, jež byla zavedena bývalým diktátorem Albertem Fujimorim po jeho samovolném převratu v roce 1992.
V Peru byl vyhlášen výjimečný stav a nasazena armáda

Brutální potlačení protestů

Není třeba dodávat, že žádný z těchto požadavků nebyl splněn. Místo toho peruánské bezpečnostní síly, včetně 140 000 mobilizovaných vojáků, rozpoutaly brutální represe, které vyvrcholily smrtí přibližně 70 lidí. Zpráva, kterou v únoru vydala mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International, přinesla následující hodnocení:

„Od začátku masových protestů v různých oblastech země v prosinci 2022 armáda a peruánská národní policie (PNP) nezákonně střílely ze smrtících zbraní a používaly další méně smrtící zbraně bez rozdílu proti obyvatelstvu, zejména proti domorodému obyvatelstvu a campesinos (venkovským zemědělským dělníkům) během potlačování protestů, což představovalo rozsáhlé útoky.“

Již možná příští týden by se do bojů mohl zapojit neurčitý počet příslušníků americké armády. Podle zpravodajského webu La Lupa je údajným cílem jejich návštěvy poskytnout „podporu a pomoc speciálním operacím Společného velení ozbrojených sil a Národní policie Peru“ během dvou období trvajících celkem sedm měsíců: od 1. června do 30. září a od 1. října do 30. prosince 2023.

Tajemník Komise pro národní obranu, vnitřní pořádek, alternativní rozvoj a boj proti drogám Alfredo Azurín se snažil zdůraznit, že USA nemají v plánu zřídit v Peru vojenskou základnu a že vstup amerických sil „neovlivní národní suverenitu“. Někteří opoziční kongresmani a kongresmanky prosili o nesouhlas a tvrdili, že vstup cizích sil skutečně ohrožuje národní suverenitu. Rovněž vládě vytýkali, že rezoluci přijala bez předchozí debaty nebo konzultace s domorodými komunitami.

Boluarteho vláda a Kongres de facto považují příchod amerických vojsk za zcela běžnou událost. A je pravda, že americká armáda je v Peru přítomna již dlouho. Například v roce 2017 se americký personál účastnil vojenských cvičení pořádaných společně s Kolumbií, Peru a Brazílií v „trojím pohraničí“ v amazonské oblasti. Rovněž americké námořnictvo provozuje v blízkosti Limy biomedicínskou výzkumnou laboratoř 3. stupně biologické bezpečnosti a dvě další laboratoře (2. stupně biologické bezpečnosti) v Puerto Maldonado.

Peru při masivních nepokojích uzavírá Machu Picchu, turisté v pasti

Načasování operace však vyvolává vážné otázky. Vždyť Peru je v současné době pod kontrolou nevolené vlády, která je silně podporována Washingtonem, ale drtivou většinou odmítána peruánským lidem. Potlačení protestů na jihu Peru bezpečnostními složkami země – stejnými bezpečnostními složkami, k nimž se brzy připojí američtí vojáci – vedlo k desítkám mrtvých. Peruánský Kongres odmítá vypsat nové volby v naprostém rozporu s veřejným míněním. Nejvyšší soud země vydal před několika dny rozhodnutí, které někteří právníci interpretují jako v podstatě kriminalizaci politických protestů.

Zatímco peruánské civilní instituce bojují mezi sebou, peruánské ozbrojené síly – podle mexického geopolitického analytika Alfreda Jalifeho poslední zbývající „páteř“ země – převzaly pevnou kontrolu. A abychom nezapomněli, v Peru se nacházejí některé z těch samých nerostných surovin, které americká armáda označila za strategicky důležité pro národní bezpečnostní zájmy USA, včetně lithia. Jak jsem také poznamenal ve svém článku z 22. června 2021 „Chystá se v Peru po historickém volebním vítězství levicového kandidáta další vojenský převrat?“, největším obchodním partnerem Peru je sice Čína, ale jeho politické instituce – stejně jako v Kolumbii a Chile – zůstávají spjaty s politickými zájmy USA:

Spolu s Chile je to jediná země Jižní Ameriky, která byla přizvána k Trans-pacifickému partnerství, jež bylo později přejmenováno na Komplexní a progresivní dohodu o trans-pacifickém partnerství poté, co Donald Trump účast USA odvolal.

Vzhledem k tomu by zvěsti o dalším převratu v Peru neměly být překvapením. Nemělo by je vyvolat ani nedávné jmenování veterána CIA velvyslancem USA v Peru Bidenovou administrativou, o němž nedávno informovali Vijay Prashad a José Carlos Llerena Robles:

Její jméno je Lisa Kenna, bývalá poradkyně bývalého ministra zahraničí USA Mikea Pompea, devítiletá veteránka Ústřední zpravodajské služby (CIA) a úřednice amerického ministerstva zahraničí v Iráku. Těsně před volbami zveřejnila velvyslankyně Kennaová video, v němž hovoří o úzkých vazbách mezi Spojenými státy a Peru a o potřebě pokojného přechodu od jednoho prezidenta k druhému.

Peruánský prezident zadržen policií po impeachmentu a „převratu“

Zdá se více než pravděpodobné, že Kennaová sehrála přímou roli v nepříliš mírumilovném přechodu od prezidenta Castilla k faktickému prezidentovi Boluartemu, neboť se 6. prosince, den před sesazením Pedra Castilla, setkala s tehdejším peruánským ministrem obrany Gustavem Bobbio Rosasem, aby řešili „otázky dvoustranného zájmu“.

Na ostří nože

Po desetiletích, kdy se Peru potácelo od krize ke krizi a od vlády k vládě, se ocitlo na ostří nože. Když se Castillo, prakticky nikdo z andského zapadákova, který hrál důležitou roli ve stávkách učitelů v roce 2017, v červnu 2021 dostal k moci na hřebeni lidového hněvu na hyperzkorumpované strany peruánského establishmentu, legie chudých a marginalizovaných obyvatel Peru doufaly, že budou následovat pozitivní změny. To se však nestalo.

Castillo byl v Limě vždy outsiderem a od prvního dne byl mimo hru. Nad Kongresem měl nulovou kontrolu a nedařilo se mu překonat zuřivou pravicovou opozici vůči své vládě. Již v prvním roce svého působení čelil dvěma pokusům o impeachment. Jak napsal Manolo De Los Santos v časopise People’s Dispatch, peruánská politická a podnikatelská elita sídlící převážně v Limě se nikdy nedokázala smířit s tím, že by se prezidentem mohl stát bývalý učitel a farmář z vysoko položených andských plání.

Sedmého prosince se jim konečně dostalo toho, co chtěli: Castillův impeachment. Jen několik hodin před třetím slyšením o impeachmentu prohlásil v celostátní televizi, že rozpouští Kongres a zahajuje „výjimečnou mimořádnou vládu“ a svolává Ústavodárné shromáždění. Byl to preventivní akt naprostého zoufalství muže, který neměl žádnou moc nad armádou ani soudnictvím, neměl žádnou kontrolu nad Kongresem a dokonce ztratil podporu vlastní strany. O několik hodin později byl sesazen, zatčen vlastní ochrankou a odvezen do vězení, kde zůstává dodnes.

Castillo je sice mimo hru, ale v Peru nadále panuje politická nestabilita. Peruánci de facto Boluarteho vládou a Kongresem všeobecně pohrdají. Podle posledního průzkumu Institutu peruánských studií (IEP) 78 % Peruánců Boluarteho prezidentství neschvaluje, zatímco pouze 15 % jej schvaluje. Kongres je ještě méně oblíbený, veřejnost ho neschvaluje z 91 %. Jedenačtyřicet procent respondentů se domnívá, že protesty zesílí, zatímco 26 % věří, že zůstanou stejné. Mezitím peruánský Kongres nadále blokuje všeobecné volby.

Tisíce dávek vakcín z Německa objevených na zcela špinavé pláži v Peru

Peruánské „strategické“ zdroje

Jak pravidelní čtenáři vědí, zájem EU a USA o Latinskou Ameriku rychle roste, protože se rozhořel závod o lithium, měď, kobalt a další prvky nezbytné pro takzvanou „čistou“ energetiku. V tomto závodě až doposud poměrně suverénně vítězila Čína.

Peru je nejen jedním z největších obchodních partnerů Číny v Latinské Americe, ale nachází se zde i jediný přístav v Latinské Americe, který je celý spravován čínským kapitálem. A i když Peru není součástí lithiového trojúhelníku (Bolívie, Argentina a Chile), může se pochlubit významnými ložisky tohoto bílého kovu. Podle jednoho z odhadů se zde nachází šesté největší ložisko tvrdého lithia na světě. Je také druhým největším světovým producentem mědi, zinku a stříbra, což jsou tři kovy, u nichž se rovněž očekává, že budou hrát významnou roli při podpoře technologií obnovitelné energie.

Jinými slovy, v sázce je obrovské množství toho, jak se bude Peru vyvíjet politicky, stejně jako ekonomická a geopolitická spojenectví, která vytvoří. Také jeho přímý severní soused, Ekvádor, prochází velkou politickou krizí, která pravděpodobně znamená konec vlády Guillerma Lassa, která je spojena s USA, a předání moci straně Rafaela Correi a jeho spojencům.

Vláda a armáda USA se netají svým zájmem o ložiska nerostných surovin, která mají země jako Peru ve svém podzemí. V projevu před washingtonskou Atlantickou radou 19. ledna generál Laura Richardsonová, šéfka jižního velení USA, nadšeně hovořila o bohatých ložiscích „prvků vzácných zemin“ v Latinské Americe, o „trojúhelníku lithia – Argentina, Bolívie, Chile“, o „největších zásobách ropy [a] lehké sladké ropy objevených u Guyany“, o venezuelské „ropě, mědi a zlatě“ a o tom, že v Latinské Americe se nachází „31 % světových zásob sladké vody v tomto regionu“.

Podrobně také popsala, jak Washington spolu s jižním velením USA aktivně vyjednává o prodeji lithia v lithiovém trojúhelníku americkým společnostem prostřednictvím sítě ambasád s cílem „vyboxovat“ protivníky USA (tj. Čínu a Rusko), a uzavřela to zlověstnými slovy: „Na tomto regionu záleží. Má mnoho společného s národní bezpečností. A my musíme zintenzivnit naši hru.“

Peru nasadilo armádu k potlačení násilných protestů proti zdražování

Což vyvolává otázku: je toto první krok americké vlády a armády v procesu zintenzivnění hry?

Bývalý prezident Bolívie Evo Morales, který o intervencích USA v regionu něco ví, neboť byl v roce 2019 na ostrém konci pravicového puče podporovaného USA, si to rozhodně myslí. Před několika dny napsal na Twitteru následující zprávu:

Povolení peruánského Kongresu ke vstupu a umístění amerických vojsk na 7 měsíců potvrzuje, že Peru je řízeno z Washingtonu pod taktovkou Jižního velení.

Peruánský lid podléhá mocným zahraničním zájmům, které zprostředkovávají nelegitimní síly postrádající lidové zastoupení.

Největší výzvou pro pracující lid a domorodé obyvatelstvo je získat zpět své sebeurčení, suverenitu a přírodní zdroje.

S tímto oprávněním peruánské pravice varujeme, že kriminalizace protestů a okupace vojenskými silami USA upevní represivní stát, který ovlivní suverenitu a regionální mír v Latinské Americe.

Mexický prezident Andrés Manuel Lopéz Obrador, který odmítá uznat Boluarteho (kterého označuje za „velkého uzurpátora“) za peruánského prezidenta a který nedávno čelil hrozbám přímého vojenského zásahu USA v mexických drogových válkách ze strany amerických republikánských zákonodárců, měl tento týden vzkaz pro vládu USA: „[Vysílání vojáků do Peru] pouze udržuje intervencionistickou politiku, která vůbec nepomáhá budovat bratrské svazky mezi národy amerického kontinentu.“

Bohužel se zdá, že vláda USA nemá zájem, pokud vůbec někdy měla, o budování bratrských vazeb s národy amerického kontinentu. Namísto toho se snaží modernizovat Monroeovu doktrínu pro 21. století. Jejími strategickými soupeři tentokrát nejsou západoevropské země, které jsou nyní jen o málo víc než vazaly USA (jak nedávno přiznal dokument Evropské rady pro zahraniční vztahy nazvaný „Umění vazalství“), ale spíše Čína a Rusko.

Zdroj: nakedcapitalism.com