Když se Morgan Vague v lednu 2017 chystala k návratu do Portlandu, tak stála nervózně v bezpečnostní frontě na letišti v Houstonu a doufala, že agenti letištní bezpečnosti si nevšimnou kontrabandu schovaného v jejím ruksaku – což byl skoro tucet pytlíků na zip plných špíny. (Foto: Nina Johnson)

Tato pokročilá studentka Reed College si totiž zaletěla do Texasu nasbírat vzorky pro svůj diplomový projekt z biologie. Měla totiž teorii, že v oblastech s vysokou mírou znečištění se vyvinou bakterie, které budou jíst určité typy plastů.

V Oregonu je půda ale příliš čistá, aby z ní nasbírala správné vzorky, a spousta úložišť a rafinerií je uzavřená. V Houstonu ale tento problém neměla, tam vyrůstala a jen v jejím rodném kraji je tam sedm zamořených oblastí.

Kdyby mohla plasto-žravé bakterie izolovat v laboratoři, tak by je jednoho dne mohli použít ke skoncování s takovým environmentálním bordelem, jako je „kapsa plastových pytlíků“ v Tichém oceáně. Bála se ale, že jí to zaberou jako nebezpečný biologický odpad, než bude mít šanci něco objevit.

„Z převozu vzorků zpátky do Oregonu jsme byla opravdu nervózní,“ říká Vague. „V hlavě jsem měla promyšlený celý plán, kdyby mě vyslýchali, co jim mám ujetého napovídat.“

Aby odvedla pozornost, tak Vague napsala na všechny ty pytlíky plné špíny nevinné štítky: „Nostalgický písek z pláže 1“, „Základní škola“, „Výukový plán čís. 1.“

„Nikdo mě ale nevyslýchal,“ říká. „Byla jsem jen trochu paranoidní.“

To je ale pro Vague a pro planetu dobrá zpráva.

Z jednoho ze vzorků sebraných na pláži v Galveston Bay, o které říká, že tam každý den do oceánu unikají stovky galonů oleje, se Vague povedlo úspěšně izolovat tři kmeny bakterií, které rozkládají a konzumují polyetylén-tereftalát čili PET na plastové lahve, tj. všudypřítomný plast – jeden z těch, na kterých Pseudomonas morganensis nikdy předtím nenašli. Její vedoucí výzkumné práce Jay Mellies to prohlásil za „průlomový“ objev.

„Teď se soustřeďujeme,“ říká Vague, „na dosažení výhodnější degradace plastů probíhající rychleji. A jakmile se nám to podaří, tak to zkusíme dostat do průmyslových rozměrů tak, aby nám to opravdu pomohlo s řešením problému znečištění.“