V poslední době se objevují převratné vědecké objevy tempem, nad kterým se každému zatají dech. (Foto: RawPixel)
Od astronomického výzkumu toho, co se skrývá uvnitř černé díry, přes majestátní osmý kontinent až po severoamerické jezero větší než Velká jezera dohromady…
Každý z těchto objevů se až dosud zdál nepochopitelný. Přesto asi nejúžasnější je tento: hluboko pod našima nohama, pod zemskou kůrou, leží kolosální oceán.
V ohromující hloubce přibližně 400 mil pod povrchem naší planety se v hornině označované jako „ringwoodit“ nachází bohatý rezervoár vody. Tento zajímavý objev mění naše chápání koloběhu vody na Zemi a jejích složitých geofyzikálních procesů.
Již před tímto převratným objevem vědci věděli, že voda může být uložena v plášťových horninách, ale ne v podobě, jakou známe. Tato voda neodpovídá našim běžným klasifikacím, podle nichž je pevná, kapalná nebo plynná. Místo toho nachází svou existenci v záhadném čtvrtém stavu – podobně jako uvnitř houby.
Tento průlomový výzkum poprvé spatřil světlo světa ve vědeckém článku s názvem „Dehydratační tání v horní části spodního pláště“. V rámci této obsáhlé studie byly pečlivě zmapovány detaily tohoto podpovrchového vodního jevu.
Geofyzik Steve Jacobsen, klíčový člen výzkumného týmu, objasnil: „Ringwoodit je jako houba, která nasává vodu. V krystalové struktuře ringwooditu je něco velmi zvláštního, co mu umožňuje přitahovat vodík a zachycovat vodu.“ Toto tvrzení nabízí důvěrný pohled na jedinečnou, téměř magnetickou povahu tohoto zvláštního minerálu.
Jacobsen, pokračující ve svých poznatcích o tomtéž, dodal: „Tento minerál může v podmínkách hlubokého pláště obsahovat obrovské množství vody.“ Jeho pozorování dodávají důvěryhodnost myšlence, že by mohl existovat mnohem složitější a propojenější globální koloběh vody, než se dosud předpokládalo.
„Myslím, že jsme konečně svědky důkazů o celozemském koloběhu vody. To může velmi dobře objasnit obrovské množství kapalné vody, které zdobí povrch naší planety, na níž je život. Vědecká komunita po desetiletí pátrala po této nepolapitelné hluboké vodě,“ upřesnil.
Můžeme se ptát, jak vědci na tento podmořský poklad narazili? Zajímavá odpověď se skrývá v neustálých otřesech a zemětřeseních, které naše planeta zažívá. Vědci, kteří se ponořili do hloubky seismické činnosti Země, si uvědomili, že seismometry – zařízení určená k detekci a záznamu zemětřesení – zachycují rázové vlny vycházející z pod zemského povrchu.
Pečlivou analýzou těchto dat dospěli vědci k závěru, že tyto vlny interagují s vodou obsaženou v ringwooditu. Pro představu o obrovském objemu tohoto podzemního vodního tělesa: pokud by hornina ringwoodit obsahovala pouhé 1 % vody, zemská kůra by ukrývala objem vody třikrát větší než všechny oceány na jejím povrchu dohromady.
Pečlivou analýzou těchto dat dospěli vědci k závěru, že tyto vlny interagují s vodou obsaženou v ringwooditu. Pro představu o obrovském objemu tohoto podzemního vodního tělesa: pokud by hornina ringwoodit obsahovala pouhé 1 % vody, zemská kůra by ukrývala objem vody třikrát větší než všechny oceány na jejím povrchu dohromady.
Zatímco obrovské rozlohy oceánů, řek a jezer naší modré planety lidstvo vždy fascinovaly, je to právě tento skrytý oceán, který tiše spočívá hluboko v zemském plášti, který nyní nutí vědce i zvědavce, aby přehodnotili naše chápání Země.
Takové objevy nám připomínají, že naše planeta skrývá nekonečná tajemství a že nás čekají vzrušující, neprobádané vody (doslova) vědeckého bádání.
V době ohromujících vědeckých objevů nás právě takováto skromná zjištění nutí žasnout nad složitostí světa, který obýváme, a nad obrovským vesmírem za jeho hranicemi.
Zdroj: thebrighterside.news