Nepokládáte za podezřelé, když si presstitutky vymyslí příběh o „humanitární krizi“ ve Venezuele a přitom obě oči i uši zavřou před skutečnou humanitární krizí v Jemenu a v Gaze? (Foto: Wikimedia)

Nemyslíte si, že je podivné, když expert Alfred Naurice de Zayas, vyslaný OSN do Venezuely, aby zjistil, jaká situace tam skutečně je a OSN o tom informoval, najednou shledává, že o jeho svědectví nemá zájem ani jedno západní médium a ani jedna západní vláda?

Nemáte za to, že je za hranou, když Washington ukradne Venezuele 21 miliard dolarů, uvrhne na ni hospodářské sankce s cílem tuto zemi destabilizovat a dostat  ji do kolen, a obviní venezuelský socializmus a konkrétně pak jeho znárodněný ropný průmysl z toho, že přinesl lidu jen „hlad“? A pak nabídne Venezuele humanitární „pomoc“ ve výši žalostných 21 milionů dolarů?

Pokud jde o domnělý hlad a humanitární krizi ve Venezuele, uvádí se v de Zayasově zprávě pro OSN tohle:

„Organizace OSN pro výživu a zemědělství uvádí ve své zprávě z prosince 2017 a března 2018 37 zemí, trpících nedostatkem potravin. Bolivarská republika Venezuela mezi nimi není“.

V roce 2017 požadala Venezuela Globální fond pro boj s AIDS, tuberkulózou a malárií o pomoc ve formě dodávky léků. Její žádost však byla odmítnura s tím, že Venezuela zůstává bohatou zemí a jako  taková nemá na tuto pomoc nárok.

„Krizi ve Venezuele“ nelze ani v nejmenší přirovnat ke krizi v Gaze, Jemenu, Libyi, Syrské demokratické republice, Iráku, Středoaafrické republice, Somálsku a na Haiti“, píše se v Zayasově zprávě pro OSN. A v paragrafu 37 své zprávy de Zayas uvádí:

„Současné hospodářské sankce lze přirovnat ke středověkým obklíčením měst, vedených s úmyslem přimět tato města ke kapitulaci. Sankce 21. století nesměřují ovšem k tomu, aby se vzdala města, ale suverénní státy. A další rozdíl spočívá v tom, že sankce 21. století doprovází manipulace veřejného mínění s pomocí falešných a vymyšlených zpráv a pseudohumanitické rétoriky, jež jsou šířeny s úmyslem posílit ve veřejnosti  názor, že „porušování“ lidských práv ospravelňuje použití kriminálních prostředků coby odpovědi.

Lidská práva se tak v rukou mocných stávají zbraní proti méně mocným rivalům“.

Bez ohledu na to, že Zayasova zpráva o Venezuele pro OSN byla první takovou zprávou o Venezuele za posledních 21 let, nesetkala se podle názoru jejího autora s takovým ohlasem, jaký by si zasloužila. Ignorovala ji nejen OSN a média a nevyvolala významnější debatu ani v Radě OSN pro lidská práva.

A.N. de Zayas má pro to logické vysvětlení: „ Je ignorována proto, protože jde proti oficální západní linii, tvrdící, že Venezuela potřebuje změnu režimu“.

A co je za tím vším ještě hlouběji?

A.N. De Zayas má i zde jasno:

„Venezuela má nejen největší přírodní zásoby ropy na světě, ale vlastní i bohatá ložiska zlata, bauxitu a koltanu. Za vlády Madura však není toto bohatství volně přístupné americkým či nadnárodním korporacím“.

Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man