Historie NATO po skončení studené války je historií organizace, která je již dávno po „datu spotřeby“. V zoufalé snaze o naplnění svého poslání po zániku Varšavské smlouvy se NATO na konci 90. let rozhodlo, že se stane hybnou silou militarizace „lidských práv“ za Clintonovy administrativy.

Zmizela „hrozba globálního komunismu“, kterou se ospravedlňoval čtyřicetiletý běh NATO, a tak si NATO znovu představilo samo sebe jako skupinu ozbrojených atlantistických superhrdinů. Kdekoli se vyskytla „nespravedlnost“ (jak ji definovali washingtonští neokonzervativci), NATO bylo připraveno se zbraněmi a bombami.

Ministr obrany Tchaj-wanu: Nenecháme USA vyhodit do povětří fabriku na čipy

Americký vojensko-průmyslový komplex nemohl být šťastnější. Všechny think-tanky v Beltway, které štědře financují, konečně narazily na jistého vítěze, který udržuje penězovody v chodu. Vždy šlo o peníze, ne o bezpečnost.

Zkouškou NATO jako superhrdiny v oblasti lidských práv byla Jugoslávie v roce 1999. Pro všechny kromě NATO a jeho neokonzervativců ve Washingtonu a mnoha evropských hlavních městech to byla strašlivá, neospravedlnitelná katastrofa. Sedmdesát osm dní bombardování země, která NATO neohrožovala, zanechalo mnoho stovek mrtvých civilistů, zničenou infrastrukturu a dědictví v podobě munice s uranovou náplní, která otráví krajinu na několik generací dopředu.

Zrovna minulý týden tenisová legenda Novak Djokovič vzpomínal, jaké to bylo, když uprostřed noci utíkal z domu svého dědečka, na který padaly bomby NATO a ničily ho. Jaká hrůza!

Co je tato podivná anomálie na obloze nad Tchaj-wanem?

Pak se NATO postavilo za svržení Kaddáfího vlády v Libyi. Korporátní tisk chrlil neokonzervativní lži o tom, že bombardování země, zabíjení jejích obyvatel a svržení vlády vyřeší všechny problémy Libye s lidskými právy. Jak se dalo předpokládat, bomby NATO problémy Libye nevyřešily, ale naopak vše ještě zhoršily. Chaos, občanská válka, terorismus, trhy s otroky, drtivá chudoba – není divu, že Hillary Clintonová, Obama a neoconi dnes o Libyi nechtějí mluvit.

Po sérii neúspěchů delších, než na jaké zde máme prostor, se NATO řízené Washingtonem v roce 2014 rozhodlo jít do toho naplno a zaměřit se na samotné Rusko za účelem „změny režimu“. Prvním krokem bylo svržení demokraticky zvolené ukrajinské vlády, o což se postarala Victoria Nulandová a ostatní neoconi. Dalším krokem byla osm let trvající masivní vojenská pomoc NATO ukrajinské převratové vládě se záměrem bojovat proti Rusku. A konečně to bylo odmítnutí žádosti Ruska o vyjednání evropské bezpečnostní dohody, která by zabránila kroužení armád NATO kolem jeho hranic, v roce 2022.

Navzdory mainstreamovým médiím a propagandě americké vlády bylo NATO na Ukrajině přibližně stejně úspěšné jako v Libyi. Byly spláchnuty stovky miliard dolarů, přičemž masivní korupci zdokumentovali novináři jako Seymour Hersh a další.

Připravuje se válečná hra o čínskou invazi na Tchaj-wan

Jediný rozdíl je tentokrát v tom, že cíl NATO – Rusko – má jaderné zbraně a považuje tuto zástupnou válku za životně důležitou pro svou existenci.

Nyní se tedy NATO navzdory svému dědictví neúspěchů rozhodlo zahájit konflikt s Čínou, snad aby odvedlo pozornost od své katastrofy na Ukrajině. Minulý týden NATO oznámilo, že v Japonsku otevře svou vůbec první asijskou kancelář. Co bude dál, členství Tchaj-wanu v NATO? Bude Tchaj-wan ochotně sloužit jako nejnovější „Ukrajina“ NATO – obětuje se Číně ve jménu blamáže NATO, které má zdánlivě nekonečnou chuť ke konfliktům?

Zdroj: ronpaulinstitute.org