Britská armáda věděla, že ze svržení plukovníka Muammara Kaddáfího v roce 2011 profitují bojovníci teroristické organizace napojené na Al-Káidu, přesto ještě dva měsíce podporovala letecké údery NATO v Libyi.

Toto odhalení vyvolává vážné otázky ohledně britské zahraniční politiky a toho, zda tehdejší britský premiér David Cameron neuvedl parlament v omyl. Na začátku září 2011 Cameron informoval Dolní sněmovnu o situaci v Libyi a poslancům řekl:

„Tato revoluce nebyla o extrémním islamismu, Al-Káida v ní nehrála žádnou roli.“

Ministerstvo obrany (MOD) však situaci vyhodnotilo již měsíc předtím: „Brigáda 17. února je pravděpodobně trvalým hráčem v procesu [přechodu] od Kaddáfího režimu“ a měla „politické vazby“ na libyjské povstalecké vedení, Přechodnou národní radu.

Brigáda 17. února, známá také jako Brigáda mučedníků 17. února, byla tvrdá islamistická milice pojmenovaná podle data zahájení povstání proti Kaddáfímu. V jejích řadách působil Salman Abedi, který v roce 2017 při teroristickém útoku v Manchester Areně zavraždil 22 nevinných lidí.

V hodnocení ministerstva obrany se uvádí: „Mnoho bojovníků Brigády 17. února je napojeno na Muslimské bratrstvo a další islamistické skupiny, jako je Libyjské islámské hnutí za změnu (dříve LIFG).“

LIFG neboli Libyjská islámská bojová skupina byla v roce 2005 zakázána Velkou Británií jako teroristická organizace kvůli svým vazbám na Al-Káidu. Mezi její příznivce patřil i otec manchesterského atentátníka Ramadán Abedi. Během války v roce 2011 se organizace přejmenovala na Libyjské islámské hnutí za změnu.

Přestože se vedení LIFG v rámci dohody o propuštění vězňů, kterou uzavřelo s Kaddáfím krátce před povstáním v roce 2011, zřeklo vazeb na Al-Káidu, mnoho jeho členů nadále zastávalo násilné islamistické názory. Zákaz činnosti LIFG byl ve Spojeném království zrušen až v roce 2019.

Zavádění parlamentu?

Ministerstvo obrany zveřejnilo pouze část svého hodnocení pro Declassified na základě žádosti o svobodný přístup k informacím. Není jasné, zda byly zpravodajské informace v té době sdíleny s ministry.

Dr. Liam Fox, který byl během války ministrem obrany, v roce 2016 řekl parlamentnímu výboru pro zahraniční věci: „Nevzpomínám si, že bych četl nějaké zprávy, které by stanovovaly pozadí jakýchkoli islamistických aktivit konkrétních povstaleckých skupin.

Fox odpovídal na otázku výboru, zda si byl vědom toho, že se členové LIFG účastnili povstání.

Lord William Hague, který byl ministrem zahraničí, výboru řekl: „Libyjští představitelé sami neměli hlubší pochopení pro to, co se děje v jejich vlastní zemi“, a proto „je pravděpodobně nesprávné očekávat, že někdo, kdo sedí v kuloárech ministerstva zahraničí nebo ve Vauxhall Cross [ústředí MI6], bude vědět lépe než oni“.

Generál sir David Richards, nejvyšší britský vojenský důstojník během intervence, řekl, že znalosti Whitehallu o rozsahu zapojení LIFG do povstání „byly šedou zónou“. Řekl výboru, že „v dokonalém světě bychom to věděli všechno“ a že „jsme měli podezření a začali jsme si vytvářet představu během kampaně“.

Richards se interně zasazoval o pauzy během bombardovací kampaně, které by umožnily vyjednávání, ale Cameron ho přehlasoval. Bývalý šéf obrany řekl časopisu Declassified, že ho znepokojuje, že mu tento konkrétní posudek nebyl v té době ukázán.

„Vzhledem k mému dobře známému nepřátelství vůči změně režimu v Libyi jsem si jist, že by mě na to moji vnější zaměstnanci upozornili, kdyby to viděli,“ komentoval Richards.

„Mám podezření, že zůstala v rámci obranného zpravodajství jako jedna z mnoha někdy protichůdných zpráv. Význam této zprávy také pravděpodobně nebyl v té době správně pochopen.“

Obranné zpravodajství je složkou ministerstva obrany, která shromažďuje a analyzuje informace důležité pro konflikty.

Hodnocení ministerstva obrany bylo vypracováno někdy v srpnu 2011, kdy povstalci vedení bývalým velitelem LIFG Abdulem Hakímem Belhájem dobyli libyjské hlavní město Tripolis. Tato operace se do značné míry opírala o letectvo a plánování NATO.

Ian Martin, tehdejší nejvyšší představitel OSN v Libyi, uvedl, že britské bojové vrtulníky byly „klíčové… při podpoře závěrečného útoku na Tripolis“ a že britské speciální jednotky doprovázely a radily povstaleckému veliteli po celou dobu postupu.

Přestože mandát OSN umožňoval NATO chránit pouze civilisty, pokračovala aliance v útocích na Kaddáfího síly až do konce října 2011, dva měsíce po pádu Tripolisu. Kaddáfí byl 20. října lynčován povstalci ve svém rodném městě Syrta. Tím, že NATO zničilo libyjské vládní síly, místo aby usilovalo o příměří a vyjednané urovnání, jak navrhovala Africká unie, pomohlo vytvořit v zemi mocenské vakuum.

V roce 2012 se konaly volby, ve kterých islamisté nezískali většinu a místo toho využili své milice k udržení politického vlivu. Libye se poté proměnila v neúspěšný stát, protože soupeřící milice bojovaly o kontrolu.

Tento chaos vytvořil bezpečné útočiště pro mezinárodní terorismus: libyjská odnož Al-Káidy Ansar al-Šaría a takzvaný Islámský stát si v zemi zřídily tábory.

Mezi bojovníky Ansar al-Šaría byl v letech 2011-12 i Khairi Saadallah, dětský voják, který o několik let později zavraždil tři muže v parku v Readingu. Útoky na západní turisty v Tunisku v roce 2015, při nichž zahynulo 60 lidí, byly rovněž spojeny s teroristickou základnou v Libyi.

Více než deset let po intervenci NATO je Libye rozdělena mezi soupeřící vlády a řízena milicemi. Nedávný průzkum časopisu The Economist zjistil, že Tripolis je jedním z nejhorších hlavních měst na světě pro život.

Mluvčí ministerstva obrany sdělil společnosti Declassified:

„V průběhu roku 2011 vláda Spojeného království reagovala na rychle se měnící a nestabilní situaci v Libyi a snažila se včas přijímat rozhodnutí na ochranu libyjských civilistů a národní bezpečnosti Spojeného království. Veškeré vojenské akce Spojeného království byly podniknuty v souladu s mandátem OSN k ochraně civilního obyvatelstva.“

„Hodnocení jednotlivých aktérů v Libyi v roce 2011 bylo standardně vypracováno MO. Ta byla běžně k dispozici ministrům a vyšším úředníkům.“

David Cameron, Liam Fox, William Hague a bývalá ministryně vnitra Theresa Mayová na žádosti o komentář nereagovali.

Zdroj: consortiumnews.com