Ruský vojensko-průmyslový komplex pracuje na těžkém útočném bezpilotním letounu a protidružicovém systému, který, když nebude použit v praxi, bude dobrým argumentem v dialogu o sporných bezpečnostních otázkách. V médiích je málo detailů těchto komplexů.
V polovině května prezident RF Vladimir Putin navštívil Státní zkušební letecké středisko Ministerstva obrany Ruska v Achtubinsku, kde byly hlavě státu ukázány sériové vzorky letecké techniky a perspektivní zbraně Vojensko-kosmických sil Ruska.
Odborníkům ruského obranného průmyslu ukázala tato návštěva mnohem více než lidem, kteří prostě sledovali zprávy v televizi. Jde o vzorky nových raket a letadel – jejich nosičů, které byly vidět na televizním obrázku v pozadí. V obyčejných médiích se o nich prakticky nediskutovalo, nejrozumnějším vysvětlením toho je novota a tajnost těchto zbraní.
Tak co tedy Putinovi ukázali?
Ruský bezpilotní stealth
Hlavní senzací se stal těžký útočný bezpilotní letoun S-70 Ochotnik (Lovec). Patří k těžkým bezpilotním letounům vyprojektovaným podle aerodynamického schématu „létající křídlo“ za použití technologií pro snížení radiolokační zjistitelnosti. Zkouší se zatím na zemi a má letos v létě vykonat první let.
Předpokládá se, že tento stroj bude pracovat ve spojení s víceúčelovým útočným letadlem Su-57, jemuž bude uvolňovat cestu k cíli a ničit prostředky protivzdušné obrany nepřítele. Použití takových přístrojů ve spojení s pilotovanými letadly umožní pozvednout taktiku útočných operací vojensko-leteckých sil na kvalitativně novou úroveň.
Je třeba podotknout, že práce na projektování málo viditelných útočných bezpilotních letounů probíhá už několik let v USA, EU a Číně. Teď vystupuje na světovou scénu také ruský bezpilotní stealth.
Kinžal – hrozba pro letadlové lodě
Prezidentovi byla ukázána první letka letadel MiG-31K, které byly v roce 2018 uvedeny do zkušební bojové pohotovosti v Achtubinsku jakožto nosiče hypersonického útočného komplexu středního doletu Kinžal.
Rakety 9-A-7660 pro Kinžal byly vyrobeny za použití technologií uplatněných v pozemním raketovém komplexu Iskander-M. A MiG-31 byl zvolen za nosiče těchto raket nikoli náhodou. Je fakticky prvním nadzvukovým stupněm nového raketového komplexu – start rakety se uskutečňuje ve výšce 15 až 20 kilometrů za rychlosti blízké 2 Ma. Zajišťuje to raketě startovní podmínky, které dnes nemá žádná raketa na světě, a umožňuje dosažení maximální rychlosti kolem 8 Ma, možná i více. S ohledem na akční rádius nosného letadla činí dostřel raketového komplexu Kinžal 2000 km.
Komplex Kinžal je určen na likvidaci nehybných a málo pohyblivých cílů a může se pravděpodobně používat jak v nejaderném, tak i v jaderném provedení. Domnívám se, že cíli pro podobný komplex mohou být vojenské základny, velitelská stanoviště, prostředky protivzdušné a protiraketové obrany potenciálního nepřítele a také například útočné skupiny lodí. Má se za to, že v perspektivě budou podobnými raketami vybaveny kromě MiG-31 také modernizované raketové bombardéry Tu-22M3M.
„Vystřelil a zapomněl na to“
V Achtubinsku byla předvedena nová varianta komplexu dálného zachycení vzdušných cílů na základě letadla MiG-31BM a superdálkové rakety vzdušného boje R-37M. Index rakety uvádíme podle předpokladu, na výstavách se označuje prostě jako RVV-BD, tedy raketa vzduch-vzduch velkého doletu.
Tato raketa má mít dolet až 300 kilometrů a rychlost až 6 Ma. Je vybavena aktivní radiolokační samonaváděcí bojovou hlavicí, která uplatňuje zásadu „vystřelil a zapomněl na to“ – tedy před startem rakety), dále se raketa sama navádí na cíl bez účasti zachycovací stíhačky.
Útok na družice způsobí válku
A konečně bylo na fotografiích a videozáznamech vidět letadlo – demonstrátor komplexu na zachycení družic na základě MiG-31 s protidružicovou raketou.
O tomto systému zbraní skoro žádné veřejné informace nejsou a nemůžeme zatím ani uvést jeho index. Můžeme jen vyvodit očividné závěry: na základě nosného letadla MiG-31 se vytváří protidružicový systém blízký americkému systému ASAT a sovětskému systému Kontakt vyvinutým v 80. letech.
Soudě podle kusých údajů probíhá tato práce už několik let, mj. i zkoušky nosného letadla na základě MiG-31BM, pravděpodobně i vývoj informační infrastruktury komplexu a také velké (nevyloučeno, že dvoustupňové) rakety s bojovou hlavicí na zachycení umělých družic Země.
Vývoj podobného komplexu spolu s vytvořením jiných systémů s protidružicovým potenciálem umožňuje znatelně zvýšit obranný potenciál Ruska. Zejména letecký protidružicový komplex bude efektivní s ohledem na velkou rozlohu země, protože bude moci zachytit nepřátelskou družici jak nad Kamčatkou, tak i nad Volhou.
Přitom je třeba si uvědomit, že preventivní nasazení podobných systémů ze strany Ruska bude nevyhnutně casus belli, tedy záminkou k útoku na něho. V případě agrese proti Rusku mohou být tyto systémy použity proti výzvědným, komunikačním a navigačním družicím nepřítele.
Poznamenáme, že otázka efektivnosti protidružicových zbraní v podobných situacích je i nadále otevřená. To pravdaže nemění nic na skutečnosti, že existence podobných systémů je dobrým způsobem ukázat možnosti svého obranného průmyslu, a tedy i získat určité dividendy v jednáních o raketách středního a krátkého doletu a o jiných problémech týkajících se bezpečnosti.
