Po desetiletí se zdálo, že myšlenka, že by německé zlaté rezervy – jedny z největších na světě – nemusely být v trezorech newyorského Federálního rezervního systému v bezpečí, je jen konspirační teorií. (Foto: Depositphoto)

Ale s tím, jak se mění politická situace ve Washingtonu – a objevují se otázky, co se vlastně v amerických trezorech nachází, začínají někteří němečtí zákonodárci nahlas uvažovat: Je jejich zlato stále v bezpečí?

Německo drží druhou největší zásobu zlata na planetě, kterou předčí pouze samotné Spojené státy. Zhruba 37 procent tohoto pokladu – přibližně 1236 tun, jejichž hodnota se v současnosti pohybuje kolem 113 miliard eur – údajně leží hluboko pod ulicemi Manhattanu a je uloženo v americké centrální bance. Po desetiletí bylo toto uspořádání považováno za rozumné zajištění, které Německu v případě krize nabízí okamžitý přístup k dolarové likviditě.

Někteří berlínští politici nyní tento předpoklad přehodnocují.

„Samozřejmě, že se nyní tato otázka znovu objevuje,“ řekl minulý týden Marco Wanderwitz, odstupující zákonodárce ze středopravicové Křesťanskodemokratické unie (CDU), německému bulvárnímu listu Bild (patřícímu mateřské společnosti POLITICO Axel Springer). Wanderwitz již dlouho pochybuje o rozumnosti ponechání tak významné části bohatství země v zahraničí. V roce 2012 neúspěšně usiloval o osobní kontrolu zlata a naléhal na Bundesbanku, aby jednala transparentněji – nebo aby zlato přivezla domů.

Jeho kolega z CDU, poslanec Evropského parlamentu Markus Ferber, se k těmto názorům připojil a vyzval k přísnějšímu dohledu. „Oficiální zástupci Bundesbanky musí osobně přepočítat pruty a zdokumentovat výsledky,“ řekl Ferber.

Tyto výzvy přicházejí v době prohlubující se skepse vůči institucím, které kdysi podpořily poválečnou důvěru Německa. Nedávné rozhodnutí zavrhnout takzvanou „dluhovou brzdu“, dlouho posvátný limit pro veřejné půjčky, signalizovalo ochotu přehodnotit dlouholetou fiskální ortodoxii. Logika ukládání německého zlata v New Yorku, kdysi považovaná za samozřejmou, je nyní podrobována podobnému zkoumání.

Ke spekulacím se přidávají i Elon Musk a DOGE, kteří zpochybnili pravost deklarovaných amerických zlatých zásob – nedávno vyzvali k formálnímu auditu amerických rezerv.

Pro Deutsche Bundesbank, která dohlíží na správu německých rezerv, je jakýkoli náznak nestability nežádoucí. Centrální banka zachovává klidný a rozhodný postoj a odmítá náznaky rizika.

„V newyorském Fedu máme důvěryhodného a spolehlivého partnera pro skladování našich zlatých zásob,“ řekl prezident Bundesbanky Joachim Nagel na únorové tiskové konferenci a na páteční žádost o komentář tuto větu zopakoval. „Nedává mi to v noci spát. Mám plnou důvěru v naše kolegy v americké centrální bance.“

Slavná poslední slova…

V roce 2013, uprostřed populistických protestů a rostoucí nestability eurozóny, „zcela sebevědomá“ Bundesbanka repatriovala stovky tun zlata, které předtím držela v Paříži – tento krok byl tehdy vnímán jako symbolické potvrzení suverenity. Banka argumentovala tím, že vzhledem k tomu, že Francie a Německo mají společné euro, strategický důvod pro držení rezerv v Paříži se vytratil.

Nyní je více než polovina německého zlata bezpečně uložena ve Frankfurtu. Třináct procent je uloženo v Londýně. Ale právě tranše v New Yorku – kdysi památníku transatlantické důvěry – přitahuje nejvíce znepokojených pohledů.

Zdroj: bild.de