V rozlehlých ledových oblastech Grónska, které jsou spíše synonymem pro pustou arktickou krajinu než pro stíny lidských dějin, narazili vědci NASA na neobvyklou anomálii. (Foto: NASA)

Pod stovkami metrů ledu leží pozůstatek dávno minulé éry, původně skrytý před světem shora a zahalený tajemstvím studené války.

Původně jen další radarový sken nad mrazivou tundrou se změnil v objev podzemního „města“, pozůstatku geopolitických strategií z minulosti plné napětí. Nejde o příběh dávných civilizací, ale spíše o skrytou kapitolu nedávné historie, která nyní zamrzla v čase a čeká na své odhalení. Jaká tajemství tato ledová pevnost skrývá?

Objev tábora století

Při průlomovém průzkumu odhalila radarová technologie NASA pod grónským ledem mimořádný nález – tajnou základnu z dob studené války známou jako Camp Century neboli „město pod ledem“.

Tento objev, učiněný v dubnu 2024 během letu testujícího nové radarové vybavení, odhalil složité podzemní struktury, které dosud nebyly tak názorně vidět.

Když vědci NASA testovali radar se syntetickou aperturou pro neobydlená letadla (UAVSAR) umístěný na letounu Gulfstream III, zachytili překvapivý snímek. Alex Gardner, vědec zabývající se kryosférou v Laboratoři tryskového pohonu NASA, poznamenal.

,,Hledali jsme dno ledu a najednou se objevil Camp Century. Nejdřív jsme nevěděli, co to je.“

Tento pokročilý radarový systém není typickým radarem; je navržen tak, aby poskytl rozměrnější pohled na to, co se nachází pod ledem, protože se dívá nejen dolů, ale i do stran.

Technologie UAVSAR se při tomto objevu ukázala jako klíčová. Umožnila týmu vidět podzemní město v nebývalých detailech, zmapovat rozložení tábora podle historických plánů a odhalit struktury, které běžný radar přehlédl. Tato nová zobrazovací technika představuje významný skok v technologii radaru pronikajícího ledem a nabízí nové způsoby pochopení geologické a environmentální historie ledových oblastí.

Foto z NASA Earth Observatory

Znovuobjevení Camp Century není jen historickou kuriozitou, ale poskytuje také zásadní údaje pro pochopení dynamiky ledového příkrovu a potenciálního dopadu materiálů, které po něm zůstaly, na životní prostředí. Vzhledem ke změnám klimatu je reakce ledových příkrovů důležitou oblastí studia, přičemž UAVSAR přispívá k předpovědím o hladinách moří a stabilitě ledu.

Historie projektu Camp Century

Camp Century, známý jako „Město pod ledem“ , byl zpočátku veřejnosti prezentován jako průkopnická arktická výzkumná stanice. Její skutečný účel byl však mnohem tajnější. Tato tajná základna, kterou v roce 1959 zřídil Armádní sbor inženýrů Spojených států, byla součástí projektu „Iceworm“, jehož cílem bylo otestovat možnost nasazení jaderných raket zpod rozsáhlého grónského ledového příkrovu přímo proti Sovětskému svazu.

Na povrchu se Camp Century vyznačoval ubytováním a vybavením, které podporovalo vědecký výzkum a každodenní potřeby jeho obyvatel, včetně laboratoří, knihovny a obytných prostor. Tato fasáda podporovala jeho krycí příběh jako střediska polárního výzkumu, kde došlo k významným vědeckým prvenstvím, jako například k vyvrtání prvních ledových jader, která poskytla údaje o minulém klimatu Země.

Pod vědeckou rouškou byl však hlavní cíl tábora mnohem militarističtější. USA plánovaly vytvořit síť tunelů schopných umístit a odpalovat balistické rakety „Iceman“. Tato zařízení měla být součástí širší strategie, která měla zajistit, aby USA mohly reagovat na sovětské akce během studené války. Projekt byl ambiciózní a pod rouškou arktického vědeckého úsilí si kladl za cíl umístit až 600 jaderných raket.

Základna byla vybudována hluboko v ledu a její tunely se táhly v délce několika kilometrů. Navzdory inovativnímu přístupu k vojenské strategii studené války se projekt potýkal s nepřekonatelnými problémy. Dynamická povaha ledu způsobovala v tunelech strukturální nestabilitu, což vedlo k častým problémům s údržbou a nakonec i k opuštění raketového plánu. Pohybující se led také představoval významné riziko pro strukturální integritu zařízení, což vedlo k jeho vyřazení z provozu v roce 1967.

V desetiletích následujících po jeho uzavření vzrostly obavy z dopadu odpadu, který po něm zůstal, na životní prostředí, včetně nízkoaktivního odpadu z jaderného reaktoru v táboře. Studie naznačují, že s oteplováním klimatu a táním ledu by se tyto kontaminanty mohly uvolňovat do životního prostředí a představovat nová rizika pro ekosystém.

Technologické a technické prvky tábora Century

Výstavba tábora Century byla pozoruhodným inženýrským počinem, jehož cílem bylo otestovat možnost zřízení vojenských zařízení v drsných podmínkách grónského ledovce. Tento projekt byl nejen ambiciózní, ale také ukázkou řady inovativních stavebních technik, které dodnes ovlivňují inženýrské postupy v chladných oblastech.

Tábor Century byl postaven metodou „cut-and-cover“, kdy byly do ledu vyhloubeny zákopy, které byly následně zakryty obloukovými ocelovými konstrukcemi. Tato metoda byla klíčová pro vytvoření ochranných tunelů, které tvořily hlavní strukturu základny. Celé zařízení pak bylo izolováno, aby bylo chráněno před extrémním mrazem a aby teplo vznikající uvnitř základny nezpůsobilo tání okolního ledu.

Na podporu svého určení jako soběstačného podzemního města zahrnoval Camp Century obytné prostory, kuchyni, nemocnici, a dokonce i kino, které bylo poháněno průkopnickým přenosným jaderným reaktorem PM-2A. Tento reaktor byl kritickou součástí základny, protože poskytoval spolehlivý zdroj energie v prostředí, kde by bylo logisticky náročné udržovat tradiční dodávky paliva.

Návrh a konstrukce základny vyžadovaly inovativní řešení mnoha problémů, jako je například strukturální integrita budov pod ledem a řízení tepelných účinků způsobených teplem vznikajícím uvnitř základny. Tyto inovace zanechaly trvalý dopad na stavební techniky v polárních oblastech a byly zkoumány z hlediska jejich možného využití v jiných odlehlých a drsných prostředích.

Údaje a zkušenosti získané při stavbě a provozu tábora Century jsou navíc neocenitelné při vývoji budoucích návrhů táborů na ledové pokrývce. Tento projekt ukázal, že podpovrchové tábory na ledových příkrovech jsou proveditelné a praktické a že jaderná energie může výrazně snížit logistickou zátěž spojenou s podporou izolovaných, vzdálených vojenských zařízení.

Odhalená tajemství

Odhalení skutečného účelu tábora Century znamenalo významnou kapitolu v historii studené války. Po dlouhá léta se svět domníval, že Camp Century je výhradně vědeckou výzkumnou stanicí zaměřenou na arktické studie a odběr vzorků ledového jádra. Ve skutečnosti se jednalo o zástěrku pro přísně utajovanou vojenskou operaci známou jako projekt Iceworm.

Camp Century byl zpočátku prezentován jako mírové výzkumné zařízení a veřejnost jej oslavovala jako vzor polárních inovací a technologických úspěchů. Zařízení se objevovalo v dokumentárních filmech a zpravodajských článcích, které vychvalovaly jeho vyspělou infrastrukturu a potenciální vědecký pokrok, který mohlo přinést.

Pravda o Camp Century vyšla najevo v roce 1997, kdy dánský parlament zveřejnil dokumenty odhalující, že základna měla sloužit jako podzemní odpalovací stanoviště jaderných raket namířených proti Sovětskému svazu. Toto odhalení bylo pro mezinárodní společenství šokem, zejména proto, že Dánsko bylo ujišťováno, že operace v Camp Century byly čistě vědecké.

Toto odhalení nejenže napjalo americko-dánské vztahy, ale také vyvolalo závažné etické a právní otázky týkající se svrchovanosti a územní celistvosti Grónska. Dánská vláda vyjádřila hluboké znepokojení, neboť nesouhlasila s militarizací svého území, o němž se domnívala, že je využíváno k neškodným vědeckým účelům.

Odtajnění cílů projektu Iceworm podnítilo širší diskusi o dopadu vojenské základny na životní prostředí, zejména pokud jde o jaderný reaktor používaný k napájení tábora. Objevily se obavy z možného úniku radioaktivních materiálů uložených pod ledem, které by se mohly objevit v důsledku zrychlujícího se tání ledu způsobeného globálním oteplováním.

Vliv tábora Century na životní prostředí

Tání grónského ledového příkrovu je připraveno odhalit pozůstatky tábora Century, včetně nebezpečných materiálů, jako je nízko radioaktivní odpad a polychlorované bifenyly (PCB), které jsou známými karcinogeny. Tato potenciální expozice představuje významnou hrozbu pro životní prostředí, protože tající led by mohl tyto kontaminanty uvolnit do okolního ekosystému i mimo něj.

Odhaduje se, že s tajícím ledem by se základna mohla obnažit již v roce 2090 a odhalit nejen fyzickou strukturu, ale i environmentální rizika, která se v ní nacházejí. Odhaduje se, že se jedná o 9 200 tun fyzikálních materiálů, 53 000 galonů nafty a další toxické odpady, jako jsou PCB, které dlouhodobě přetrvávají v životním prostředí a mohou se bioakumulovat ve volně žijících zvířatech a lidech.

Vystavení těmto kontaminantům představuje nejen environmentální rizika, ale také politické a diplomatické problémy. Čištění a nakládání s tímto odpadem bude vyžadovat koordinované mezinárodní úsilí, což může napínat vztahy mezi Spojenými státy, Dánskem a Grónskem. Situace podtrhuje širší dopady změny klimatu, kdy tání ledu není jen fyzickou změnou, ale i katalyzátorem vznikajících politických konfliktů ohledně odpovědnosti a správy životního prostředí.

Ozvěny z ledu: Zpětná vazba: reflexe dědictví táborového století

Znovuobjevení a blížící se odhalení tábora Century nejenže odhaluje pozůstatek studené války, ale také nám připomíná trvalé dopady lidských snah na životní prostředí. Tato skrytá základna, kdysi symbol vojenské vynalézavosti, nyní představuje významné riziko pro životní prostředí, protože následky nebezpečných odpadů z ní se v důsledku oteplování klimatu znovu objeví. Výzvy, které nás čekají, nejsou pouze technické nebo environmentální, ale také hluboce politické, zahrnující jednání a odpovědnost, které se týkají různých národů a generací.

Zdroj: mu.com