Minulý týden byla zveřejněna nejnovější zpráva IPCC o změně klimatu, která naznačila zásadní změnu v probíhajícím „velkém problému“. Pandemie byla zábavná, dokud trvala, ale je načase, aby zase vyšuměla a my se pustili do další etapy. (Foto: Flickr)

To není jen moje interpretace, oni sami to doslova říkají.

Obvykle, když se chystá velká změna příběhu, můžete najít jeden klíčový článek, který vám řekne vše, co potřebujete o plánu vědět. V případě zprávy IPCC je to tento článek iNews od Andrewa Marra. Kde několikrát doslova používá slovní spojení „přechod z Covidu ke klimatu“:

„Blíží se velký obrat, změna podmínek politické debaty, období kloubů. Přehoupneme se z mnohaměsíční posedlosti koronavirem do podzimu, kterému bude právem dominovat klimatická nouze. Ale mnohé z toho, co jsme se naučili z Covidu-19 – o státu, autoritě, žurnalistice a občanské společnosti – je přímo aplikovatelné na to, co přijde příště.“

Média jsou samozřejmě plná titulků o zprávě IPCC s různým stupněm poplašné zprávy a šílenství.

„Teď nebo nikdy!“ křičí Guardian, protože se blíží „klimatické zúčtování„. The Sun ji nazývá „plnohodnotným žhářským útokem na planetu!“.

Žádný z nich však nenaznačuje, co nás v příštích měsících čeká, lépe než Marr. Na tuto Goebelsovskou postavu establishmentu, která Blairovi odporně fandila v Iráku, se lze vždy spolehnout, že se bude držet svého poselství. Vždycky říká správné věci ve správný čas. A tento článek není výjimkou.

V titulku píše: „Chovejte se k lidem jako k dospělým a oni budou bojovat proti klimatickým změnám jako Covid-19“ a dodává [náš důraz]:

„Výchova funguje. Řídíme se vědeckými poznatky, a když v tom budeme pokračovat, budeme úspěšně řešit problémy se změnou klimatu stejným způsobem, jakým jsme čelili koronaviru.“

Nikdy přímo neřekne, co přesně je ten „stejný způsob“, ale není těžké si představit, co tím myslí. Jeho článek stejně není o budoucnosti, ale o minulosti.

Sleduje nástroje nasazené během „pandemie“ a to, jak byly účinné. Hodnocení výkonnosti politiků a „novinářů“, kteří úspěšně přetavili „virus“, jenž představuje téměř nulové nebezpečí pro širokou veřejnost, v plnohodnotnou přestavbu společnosti.

Poukazuje na to, jak politici podcenili, jak ochotně budou lidé využívat svých svobod:

„Na začátku se [západní představitelé] obávali, že voliči nepřijmou omezení svých svobod pro vyšší dobro. Z velké části se mýlili. […] To ovlivnilo reakci Němců, Američanů, Francouzů a Britů – a mnoha dalších – a umožnilo společnostem změnit směr rychleji, než by kdokoli předvídal.“

Jak snadno dokázala média šířit dezinformace, které ovládly veřejné mínění:

„Média, která jsou tak často obviňována téměř ze všeho, našla nové způsoby, jak vysvětlit složité vědecké argumenty tak, aby jim většina lidí rozuměla.“

A jak lze tato ponaučení uplatnit při šíření zpráv o změně klimatu v budoucnosti:

„Jedná se o zásadní poučení, které je třeba si osvojit, protože se od Covidu přechází ke klimatu. Porozumění vědě ze strany veřejnosti se stalo otázkou bezpečnosti. Bez něj nebude mít veřejnost podporu pro těžká rozhodnutí v oblasti dopravy, vytápění a využívání půdy.“

Celé se to čte tak, že je to něco mezi tiskovou zprávou a zprávou o pokroku. Pro ty nezasvěcené se jeví jako bezstarostný názorový článek, ale pro ty, kteří ho umí číst, má jasnou druhou významovou rovinu.

Jsou tu i hlášky podporující globalismus („jak málo si příroda všímá státních hranic“) a krátká chvála autoritářské vlády v Číně oproti „lajdáckému“ přístupu celého Západu a „zpožděným uzávěrám„, ale to jsou béčkové zápletky.

Tady jde o příběh „hele, lidi, tohle všechno fungovalo mnohem líp, než jsme si mysleli, že to bude fungovat, takže bychom mohli to samé udělat i v případě klimatických změn“.

Znamená to snad, že pandemie skončila?

Ne, „neskončila“, ale určitě je na ústupu. Je zřejmé, že tisk si připravuje půdu pro to, aby nechal Covid za sebou a zaměřil se na další fázi Velkého resetu.

Ale jak už bylo řečeno, bude to těžké prodat. V některých ohledech těžší než Covid, protože lidé jsou mnohem více zvyklí na klimatické poplašné zprávy. Chybí jim lepší slovo, stali se vůči nim poněkud imunní.

A co víc, establishment to zjevně ví, protože pandemii drží v pozadí. Jsou připraveni ji znovu přivést k varu, pokud to bude potřeba.

Říkají nám, že nemoc bude endemická, ale že „Delta změnila endgame“ a že „stádní imunita je nemožná“.

Pandemie se stává novou věčnou válkou, podobnou válce proti terorismu. Nikdy ji nemůžme vyhrát, ale zmizí z titulků novin, dokud nebudou potřebovat šokovat nebo odvést pozornost lidí.

Marr například neprohlašuje konec pandemie, místo toho říká:

„Pandemie samozřejmě ještě neskončila. Bude končit trhaně a pomalu a politici, kteří již vyhlašují vítězství, budou rychle měnit názor, ve smyslu pravděpodobně se zdá, že jsme tu věc porazili.”

A pak se přidají všudypřítomní jezdci, kteří budou „hrozbu“ Covidu udržovat v představách veřejnosti:

„Varianta Delta může být nejnakažlivějším virem vůbec a může znovu nakazit i ty dvakrát očkované […] Británii čeká období „nárazovosti“ v míře přenosu a nejistoty ohledně blízké budoucnosti […] Zima může být tuhá […]  Posilovací očkování se stane rutinou.“

Je zřejmé, že existuje plán. Prakticky ho rozepisuje, když tvrdí, že Covid19 bude vytlačen z titulních stran…

„Ačkoli ne každý den… bude to hrbolaté. Budou se objevovat náhlá zděšení z výskytu možné nové varianty na nečekaném místě; a naléhavé otázky týkající se biologické bezpečnosti na letišti Heathrow. Budou se objevovat zprávy o vypuknutí nákazy v pečovatelských domech nebo o náhlém nárůstu infekcí v určitých věkových nebo etnických skupinách.”

Už chápete, co říká?

Pandemie neskončila, jen to bude „vypadat„, že skončila, zatímco oni budou plnit titulní stránky velkými červenými čísly o změně klimatu.

Pokud lidé na tato velká červená čísla nebudou reagovat tak, jak by měli… no, prostě může nastat další varianta. Třeba rasistická.

Pandemie splnila svůj účel, ale ještě ji neukončí. Ne, dokud si nebudou jistí, že jsou všichni hodní a bojí se něčeho jiného.

Takže co přijde dál?

Není příliš těžké přesně vidět, kam to vše směřuje. Převážně proto, že nám to říkají.

Hlasy establishmentu už mluví o „klimatických výlukách“ a poradce pro vědu Spojeného království Patrick Vallance minulý týden napsal, jak:

„nic jiného než transformace společnosti katastrofu neodvrátí“.

To není nic nového. V pozadí to bublá už několik měsíců (napsal jsem o tom už dva články), ale toto sdělení se nyní upřesňuje do jednoduchého procesu o třech krocích:

  1. Poukázat na všechny způsoby, kterými jsou si Covid a změna klimatu podobné.
  2. Zdůraznit, že změna klimatu je mnohem větší hrozbou než Covid. Použijte slovo existenční. Často.
  3. Argumentujte, že když jsme byli ochotni se změnit v boji proti Covidu, měli bychom totéž udělat i v boji proti klimatu [nepovinné].

Můžete to vidět v Marrově článku.

Přirovnání:

Zajímavé je, že mnohé ze světových zkušeností během pandemie se docela úzce vztahuje ke klimatické krizi – naše lidská provázanost, důležitost efektivního řízení, ústřední postavení vědy a její komunikace.

Následované „Covid je mnohem větší hrozba“ [moje zvýraznění]:

V tom se ovšem obě výzvy liší. Na covid dosud zemřelo něco přes 4,3 milionu lidí. Australští a čínští vědci odhadují, že na následky klimatických změn umírá ročně kolem pěti milionů lidí […] Stačí říci, že i když je delta varianta tou nejnákazlivější nemocí, jaké lidstvo dosud čelilo, klimatická nouze je na jiné úrovni – přetváří geografii, je vysoce nepředvídatelná a zkrátka pro planetu a její obyvatele existenční.

Stejně tak činí Patrick Vallance ve svém článku v deníku Guardian a poté opět v deníku The Times. Ve stejném duchu se vyjadřuje i několik dalších, například tento z The Hill, nebo tento z Mezinárodního měnového fondu.

Je také zřejmé, že bude použita stejná taktika démonizace jakékoliv opozice a snaha proměnit ji v příležitost ke ctnosti. Existuje spousta článků, které srovnávají „kovidové popírání“ a „popírání klimatu„, nebo se jinak pokoušejí politizovat problém.

Článek Andrew Marra obsahuje několik nápověd. Ale zmiňuje jen jedno určité opatření, které donutí domácnosti vyměnit kotle („pro miliony rodin to budou vysoké náklady“), spolu s jeho hrůzu nahánějjící zmínkou o důležitosti Deep State:

Závěrečné poučení zní, že Westminster a stát jsou dvě velmi odlišné věci. Stát zahrnuje NHS, národní vědecké laboratoře, sítě expertů […] Nyní mám pocit, že bychom měli věnovat méně času rozptylujícímu národnímu loutkovému divadlu a více času přemýšlení o tom, co bych mohl jemně nazvat hlubšími zdroji autority.

(Útoky na demokracii za znemožňující „drastické úsilí“ jsou znepokojivým trendem, na který je třeba si dát pozor.)

Většinou však hlasy hlavního proudu o konkrétních věcech mlčí. Mám podezření, že částečně proto, aby zabránily šíření toho, co se nazývá „výbuchem konspiračních teorií v nových médiích“, ale hlavně proto, že si ještě nejsou jisté, co přesně chtějí dělat, a nevěří, že většina je dostatečně mentálně připravená.

Summit o klimatu COP26 v Glasgow, který se bude konat letos v listopadu, je třeba sledovat. V týdnech, které mu budou předcházet, očekávejte spoustu děsivých příběhů a po něm spoustu „politických doporučení“.

Otáčíme se ke klimatickým změnám, hoši. Nastává druhá fáze velkého resetu.

Zdroj: naseveru.org