Počátkem tohoto roku se vrstva ozonu nad Arktidou ztenčila natolik, že byla považována za velmi vážnou. (Foto:Twitter)
Nebyla až tak působivá ve srovnání s jejím jižním bratrancem, ale rozhodně byla mnohem větší, než jsme ji kdy viděli. Podle sledování centra Copernicus Atmosphere Monitoring Service (CAMS) si můžeme nyní vydechnout. Ozonová díra to opět zvládla.
The unprecedented 2020 northern hemisphere #OzoneHole has come to an end. The #PolarVortex split, allowing #ozone-rich air into the Arctic, closely matching last week's forecast from the #CopernicusAtmosphere Monitoring Service.
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.SouhlasímNesouhlasímOchrana osobních údajů
Je to skvělá zpráva pro ekosystémy, které spoléhají na koncentrace ozonového plynu vysoko ve stratosféře, aby působily jako planetární opalovací krém proti škodlivým sprchám UV záření.
Letošní událost ovšem vyniká jako skutečný lamač rekordů. Většina ozonu, asi 18 kilometrů nad hlavou, zcela zmizela, což vyvolalo obavy, zda by změny klimatu naší planety mohly v budoucnu způsobit ještě větší a déle trvající díry.
Nebylo to poprvé, kdy se ozon tak dramaticky nad Arktidou ztenčil, podobná situace nastala v roce 2011.
„Úbytek ozonové vrstvy nad Arktidou dosáhl v březnu letošního roku rekordní úrovně. Jedná se o vzácný výskyt. Naposledy to bylo v roce 2011. Příčinou incidentu byla kombinace dvou faktorů. Prvním z toho je pokračující přítomnost látek, které poškozují ozonovou vrstvu v atmosféře... Stejně jako meteorologické podmínky. Letos jsme měli ve stratosféře velmi chladnou zimu. Nyní se situace vrátila do normálu a díra se uzavřela,“ uvedla mluvčí Světové meteorologické organizace Claire Nullisová.
Uzavření ozonové díry podle ní nesouvisí se snížením znečištění ovzduší v důsledku pandemie covidu-19.
Nullisová zdůraznila, že výskyt ozonové díry nad Arktidou je jarní jev. V letošním roce je spojen se silnými větry, které zabránily příchodu vzduchu bohatého na ozon v Arktidě. Kromě toho se ve stratosféře již dlouho drží nízké teploty, které přispívají k tvorbě chlóru, který ničí ozonovou vrstvu.
„CAMS bude i nadále sledovat vývoj arktické ozonové díry v nadcházejících měsících,“ uklidňuje monitorovací služba.
Trvalo roky mezinárodního úsilí, aby se emise CFC snížily natolik, aby se antarktický ozon pomalu regeneroval. Jedná se však o počin, který je stále ještě desítky let od dokončení.
Fakt, že množství znečišťujících látek je menší, je také dobrá zpráva pro Arktidu. Naopak je těžké předpovědět, jak rostoucí teploty ovlivní vzdušné proudy v budoucnu.
Před severní dírou v roce 2011 nebylo nic podobného viděno ve více než třech desetiletích satelitních záznamů. A právě to vyvolalo otázku, zda letošní rekordní úbytek nebude v dohledné době překonán.
