Jak oznámila BBC, Maďarsko přistoupilo na další drastická opatření na podporu demografické situace. Dříve už začalo dávat mladým manželským párům bezúročné půjčky v částce deseti milionů forintů, a dluh bude automatický anulován, když bude pár mít tři děti. (Foto: Wikimedia)
Maďarsko začalo také stavět zvýhodněné domy pro rodiny, které se mohou rozšiřovat.
A teď přišlo s dalším návrhem. Ženy se čtyřmi dětmi budou zbaveny daně z příjmu. A to doživotně.
…Když si myslíte, že západní média mají upřímnou radost z Maďarska a z jeho sice malého, ale ambiciózního národa, mýlíte se.
Je tom právě naopak. Britský list The Guardian vyjadřuje společný názor pokrokové veřejnosti v autorském sloupku pod titulkem: Nacionalističtí lupiči se snaží kontrolovat ženská těla.
Kromě Maďarska to odneslo také Polsko (kde ženám platí 500 zlotých měsíčně za každé další dítě) a Brazílie (kde navzdory stereotypům už také dávno uzrává určitá demografická krize).
… Ve skutečnosti důvody, proč Maďarsku takto nadávají za podporu mateřství, jsou komplexní.
Je v tom samozřejmě kus módního šílenství radikálního feminismu, podle kterého když není žena chráněna, to je zločin proti ní, a když je chráněna, to je ponížení a také zločin, když ji obdivují, to je změna ženy v sexuální objekt, a když ji ignorují, to je znehodnocení, když jí platí za dítě, je to vykořisťování a sexuální otroctví, a když neplatí, to je špinavá genderová konkurence, a tak dále.
Je v tom ale i jiná složka. Maďarský premiér Orbán (za podpory drtivé většiny veřejnosti) odmítá celoevropské schéma doplnění ubývajícího obyvatelstva migranty.
Podle běžného evropského (ve skutečnosti také amerického, australského aj.) schématu, k vymírání pokrokových národů nedochází. Dochází k „demografickému přechodu". Je to v podstatě totéž, zní to ale příjemněji.
Když v pokrokové zemi bude příliš mnoho starců a příliš málo pracovníků, je třeba nedostačující pracovníky dovážet z jiných zemí. Za prvé, protože to je výhodné (jsou to přece už hotoví, dospělí pracovníci). Za druhé (a hlavně) proto, že na zeměkouli je příliš mnoho obyvatelstva, které příliš mnoho jí a pije, zabírá plochu pro svá neekologická auta a plýtvá zdroji. A vezmeme-li přebytek obyvatelstva ze zemí, kde je to zatím s porodností dobré, a s prací špatně, a přemístíme-li ho do zemí, kde je to už s porodností špatně a budeme-li zároveň pracovat na snižování porodnosti v těch zaostalých zemích, pak už za několik desetiletí bude ve světě příjemná demografická rovnováha.
A najednou uprostřed tohoto skvělého schématu začíná řádit jedna evropská země, která prohlašuje, že chce mít vlastní děti a reprodukovat se i nadále, aniž by potřebovala výměnu obyvatelstva. Není to příjemné, a ne proto, že by mohlo desetimilionové Maďarsko přijmout nějakých pár milionů Afričanů, ale i proto, že dává jiným zemím velmi špatný příklad.
Nejzajímavější je ale něco jiného.
Jde o to, že maďarský premiér, který se uchyluje k opravu bezprecedentním opatřením, aby zastavil vymírání (obyvatelstvo Maďarska se snižuje ročně o 32 tisíc lidí), provádí experiment, který může být mimořádně důležitý pro budoucnost lidstva.
Jde o to, že bude fakticky v „polních podmínkách" zjištěno, jestli jsou ochotni se rozmnožovat alespoň na úrovni prosté reprodukce (kdy má žena dvě děti) občané v „civilizacích evropského urbanistického typu".
A nezáleží na tom, jestli je to Švédsko, Japonsko, Rusko, Brazílie, Maďarsko nebo Čína.
Takto jsou všechny urbanistické civilizace vybudované (více nebo méně úspěšně) s ohledem na blahobyt v jeho dost „světské" variantě. Tedy formálně může být společnost dokonce i náboženská (jako v Polsku nebo v Íránu), ale za štěstí se tam pokládá nikoli vychovat dvě nebo více ctnostných dětí, „jak nám přikázali předkové a náboženství", ale zařídit si pohodlný vlastní život. A možná se dokonce i realizovat.
Není náhoda, že ve všech pokrokových národech se aktivně rozmnožují členové náboženských obcí, kteří tvrdošíjně zachovávají tradice. V USA to jsou amišové a mormoni. V Izraeli ortodoxní Židé. Ve Francii afričtí imigranti prvních dvou generací, kteří ještě neztratili tradiční představy o kráse života. V Rusku jsou to také „oddaní věřící", křesťané a muslimové. Tito lidé jsou demograficky efektivní právě proto, že nejsou nositeli typických moderních představ o štěstí.
V tomto kontextu Maďarsko, země docela světská a urbanizovaná, dá dost přesvědčivou odpověď na otázku, jestli je životaschopná moderní sociální soustava ve smyslu reprodukce, pokud bude porodnost stimulována vším možným? Anebo lidé „moderního urbanistického typu" se rozmnožovat nebudou, ať už k tomu budou podněcováni jakkoliv? A pak už bude potřeba vytvářet jiné formy sociální organizace.
