Je známým faktem, že teprve krajní situace odhalují skutečnou povahu lidí. To si takhle třeba někdo může o sobě upřímně myslet, že má pro strach uděláno. A pak na něj uděláte baf, a omdlí hrůzou.

Anebo jiný si může myslet, jaký je mírný beránek. A pak si na něj něco obhroublého dovolíte v nacpaném metru, a dotyčný vám bezmyšlenkovitě natankuje pravý hák. A je sám ze sebe vyjevený, kde se v něm ta ráznost vzala. (Vím, o čem mluvím.)

Anebo někdo si o sobě třeba myslí, že má pravicové a svobodomyslné názory. A pak přijde koronavirus.

V posledních dnech jsem opakovaně zaznamenala názor, že by kvůli hrozícímu zpomalení (nejen) české ekonomiky kvůli epidemii měla zasáhnout vláda nebo centrální banka. Prý je potřeba víc peněz do ekonomiky, abychom hospodářskému zpomalení zabránili. Prý je v tomto okamžiku druhotné, že státní rozpočet skončí v mnohem vyšším schodku, protože prý nějaký „záchranný balíček“ je velmi potřebný.

A víte co? Já s tím kategoricky nesouhlasím. Ačkoliv současně tenhle názor moc dobře chápu – on je takový chytlavý a jednoduchý. Pro veřejnost srozumitelný. Zdánlivě jasný. Máme problém a vláda je tu od toho, aby problém vyřešila, že? Tak nechť koná!

Jenomže potíž je v tom, že ono to funguje jinak. Jednoduchá a líbivá řešení jsou vždy z podstaty věci podezřelá.

Tak zaprvé na koronavirus nemůžeme ani omylem házet zpomalování české ekonomiky. Ona totiž zpomalovala už předtím, než jsme o viru cokoliv věděli. Troufám si tvrdit, že mnohem větší díl hospodářského zpomalení padá na vrub úplně obyčejnému hospodářskému cyklu, epidemie je jen tak „pěkně“ načasovaná, že se na ni dá leccos hodit. I víc, než za kolik sama opravdu může.

Zadruhé myslíte, že když do ekonomiky pošlete víc peněz, ať už je tam napumpuje centrální banka nebo vláda, nějak tím nahradíte fakt, že lidé nepracují, protože jsou v karanténě? Že tím snad nahradíte chybějící dodávky z Číny? Myslíte, že levnější úvěr pomůže firmě víc vyrobit, když nemá lidi? Myslíte, že vyšší objem dotací popožene loď naloženou čínskými součástkami pro váš výrobek a neproduktivně kempující v přístavu?

Zatřetí koronavirus je aktuální teď. Jakýkoliv záchranný balíček – i kdyby se přijal dneska – začne reálně na ekonomiku působit za půl roku, spíš za rok, podle toho, o jaký typ podpory jde. To už bude virus dávno v tahu.

Začtvrté pokud má obecně evropská ekonomika nějaký opravdový problém, pak je to hlavně předlužení. Ekonomické zpomalení, které teď pociťujeme, nepovažuju za problém; to je prostě pravidelný jev. Kdo neakceptuje fakt, že se periodicky střídají recese a konjunktury, jen neakceptuje realitu. Takže pokud bychom nyní v naivní představě, že zabráníme hospodářskému zpomalení (které se mimochodem různými způsoby signalizuje už dva roky) pumpovali víc peněz do ekonomiky, pouze bychom se ještě víc zadlužili a zveličili opravdový problém – totiž předlužení.

Začtvrté stát ani nemůže umět takové problémy řešit. To není něco, nad čím má smysl se rozčilovat; to je prostě fakt prověřený staletími. Státní úředník nikdy nemůže mít tolik informací ani tolik motivace jako ten, kdo provozuje továrnu, hákuje dvojité přesčasy a dělá všechno pro to, aby i v téhle složitější situaci zachránil svůj byznys. Jeden příklad za všechny ukazující, že stát bude vždycky kulhat za vynalézavostí soukromého sektoru:

Jeden z případů nákazy, který se u nás objevil, byl identifikován trochu kuriózním způsobem. Žena měla podezření, že je nakažená. Volala tedy státním orgánům, ty ji poslaly do háje. Tak si sama za vlastní peníze zaplatila v soukromé laboratoři test, a ejhle, byl pozitivní. A teď by se dalo čekat, že racionálně, efektivně a ekonomicky uvažující státní úředník se zaraduje a pochválí soukromou laboratoř. Ale ono ne.

Namísto toho ministr zdravotnictví prohlásil: “Soukromé kliniky testy sice mohou provádět, ale nelíbí se mi to. Budeme řešit, zda se to nedá omezit…“ Jak prosím?! Takže stát selhává, a aby to nebylo vidět, tak zakážeme konat práci soukromým firmám? Zákazem testů na soukromých klinikách zvýšíme počty diagnostikovaných? Zahlcením státních laboratoři těmi, kdo chtěli, ale nesměli být diagnostikováni v soukromých zařízeních, zvýšíme kapacitu státních laboratoří a situaci vylepšíme?!

Je to líbivé a snadné chtít po státu, aby situaci „řešil“. Ale vylečme se už konečně z naivity a připusťme, že stát to prostě neumí – nemůže to umět. Jedině soukromý byznys poháněný touhou po zisku umí nenadálé situace jakžtakž řešit. Na rozdíl od úředníka má motivaci. Jistě, že je neumí řešit dokonale. Fakt, že ekonomika zpomaluje, prostě ani soukromé firmy „nevyřeší“. Ale rozhodně si s tím poradí líp, než když se mu bude do cesty plést stát svým pácháním rádoby-dobra.

Markéta Šichtařová