Vytrvalé odmítání předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové zveřejnit informace o dohodě o vakcíně covid-19, kterou uzavřela s generálním ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou, může mít konečně právní důsledky. (Foto: Twitter / ilustrační)
Belgický lobbista Frédéric Baldan podal začátkem dubna v Liège na von der Leyenovou žalobu, protože se domnívá, že údajné porušení jejích pravomocí podkopalo veřejné finance a důvěru belgické veřejnosti.
Konkrétně ji obviňuje z uzurpování funkcí, ničení veřejných dokumentů a korupce. Von der Leyenová nebyla vůbec oprávněna jednat se společností Pfizer a už vůbec ne „tajně“, protože nebyla členkou řídící skupiny, která za to byla zodpovědná, tvrdí Baldan ve stížnosti.
Podle Baldanova právníka musí nyní příslušný soudce provést povinné vyšetřování a nemůže stížnost jednoduše prohlásit za nepřípustnou. To by mohlo vést k návrhu na zrušení imunity von der Leyenové v Evropském parlamentu.
Baldan oznámil, že požádá vyšetřujícího soudce o nahlédnutí do textových zpráv, které předsedkyně Komise odmítá vydat.
Uvedl, že existují pouze tři scénáře, které by mohly stát v cestě: pokud by von der Leyenová sporné textové zprávy vymazala, rovnalo by se to zničení administrativních dokumentů.
Pokud by je nadále nevydávala, jednala by jako veřejná osoba svévolně porušující práva zakotvená v ústavě.
A pokud by korespondenci odmítla zveřejnit s tím, že je „soukromá“, potvrdilo by to úzký osobní vztah mezi von der Leyenovou a Bourlou, a tedy vážný střet zájmů při vyjednávání o zakázce, vysvětlil dále Baldan, což bylo nejen skandální z hlediska dodržování předpisů, ale také relevantní z hlediska trestního práva.
Baldan rovněž poukázal na zvláštní výsadu společnosti Pfizer při dodávkách vakcíny do EU; 27,9 milionu ze 40,4 milionu dávek vakcíny Corona objednaných v Belgii pocházelo od společnosti Pfizer.
Hlavní podezření přitom spočívá v tom, že von der Leyenová prostřednictvím textových zpráv s Bourlem přímo vyjednala prodloužení kontraktu na další dávky vakcíny do zemí EU v hodnotě 1,8 miliardy eur.
Konkrétně se jedná o první stížnost podanou v této věci ze strany některého z 27 členských států EU. Z netransparentnosti již není obviněna Komise jako celek, ale sama von der Leyenová – na základě belgického trestního zákoníku.
Podle pařížského profesora práva EU Alberta Alemanna je tento případ „zcela bezprecedentní“. Uvedl, že je to poprvé, co byl pozorovatelem žaloby podané proti jednotlivému komisaři u vnitrostátních soudů.
Podle jeho názoru lze žalobu považovat za provokaci vůči Evropské komisi, protože ta dosud odmítala spolupracovat na objasnění celé záležitosti. Ani dotazy ombudsmana EU, ani Účetního dvora EU, a dokonce ani stížnost „New York Times“ zatím nedokázaly von der Leyenovou přesvědčit, aby se vzdala svého blokovacího postoje.
Nyní lze doufat, že belgická národní jurisdikce konečně přiměje k tomu, aby se na tuto pochybnou aféru vrhlo světlo.
Zdroj: ansage.org